Výška televize versus ovladač: co rozhoduje o pohodlí u křesla

Základ je změřit si výšku ramen a boků konkrétního člověka, ne podle sebe. Těžké kusy patří do zóny, která začíná zhruba v úrovni pasu a končí pod úrovní ramen. Tam se dají uchopit oběma rukama, přitáhnout k tělu a přenést bez zvedání nad hlavu. Nad tuto zónu dejte jen lehké věci – pokličky, malé misky, plastové nádoby. Pod zónu, tedy do spodních skříněk, patří to, co se používá zřídka a co není těžké, protože ohýbání dolů je pro starší kolena a záda stejně rizikové jako zvedání nahoru.

Stolek, který se přisune ke křeslu, není jen designový doplněk. Řeší konkrétní problém: potřebujete mít věci po ruce, ale nechcete vstávat nebo přesouvat nábytek. Ať už čtete, jíte nebo luštíte křížovku, takový stolek drží vše na dosah a zároveň nepřekáží. Rozhodující je, jestli sedí výškově k vašemu křeslu a jestli se dá snadno odsunout, když ho nepotřebujete.

Na závěr si projděte trasu od sporáku k jídelnímu stolu. Každý hrnec, který se po ní přenáší, by měl být lehký nebo na vozíku. Těžké mísy nechte na místě, odkud se servíruje, ať se nepřenášejí vůbec. Když si nejste jistí, předveďte rodiči pohyb a sledujte, kde zvedá lokty nad ramena nebo kde se naklání. Právě tam je chyba, kterou je potřeba opravit dřív, než se stane úraz.

Druhá strana postele není odpadkový koš. Typická chyba je nechat na nočním stolku nabíječku, knihy, kelímky a reklamní letáky. Ráno pak nemáte kam sáhnout a hledáte v hromadě. Vyhraďte stolek pouze pro ranní potřeby a všechno ostatní přesuňte jinam. Stejně tak nedávejte věci na okraj postele, odkud padají na zem – zvedat je ze země je přesně to, čemu se chcete vyhnout. Pokud vám stolek nestačí, použijte druhou malou polici nebo brašnu zavěšenou na bočnici postele, ale vždy tak, aby nepřekážela při vstávání.

Kuchyňská linka není skladiště. Je to pracovní plocha, na které se každý den pohybujete s horkými hrnci, ostrými noži a syrovým masem. Pokud na ní leží vše, co jste kdy koupili, zpomalí vás to a zvýší riziko nehody. Cílem je mít po ruce jen to, co použijete několikrát denně, a zbytek uklidit do skříněk. Rozdíl poznáte okamžitě: méně pohybů, méně otírání a méně hledání ve chvíli, kdy se už připaluje cibulka.

Pohodlí sledování televize v seniorském věku nestojí na velikosti úhlopříčky ani na počtu programů. Rozhodují dvě věci, které spolu zdánlivě nesouvisí: výška obrazovky vůči očím a to, jak daleko je ovladač od ruky. Když je jedno špatně, druhé to málokdy zachrání. Proto je dobré vyřešit obojí společně, ne postupně.