Co se stane, když kočku neodčervíte včas

Nejčastější chyba je, že majitel vezme štěně na hřiště hned po první dávce. Štěně vypadá zdravě, hraje si, a tak se zdá, že nic nehrozí. Jenže ochrana po první dávce je slabá. Riziko představuje parvoviróza, psinka a další nemoci, které se šíří trusem, slinami nebo kontaktem s povrchem. Pokud štěně onemocní právě v tomto období, může jít o vážný průběh. Léčba je náročná a někdy končí smutně. Druhá typická chyba je opačný extrém: majitel drží štěně doma až do půl roku a pak ho vezme mezi psy. Takové štěně se bojí, štěká, nebo se naopak schovává. Sociální okno se mu mezitím zavřelo.

Po návratu domů klíště odstraňte co nejdříve. Použijte jemnou pinzetu nebo speciální háček. Uchopte klíště co nejblíže kůži a plynulým tahem ho vytáhněte. Netočte s ním, nemažte ho olejem ani nesnažte se ho spálit. Pokud se hlavička utrhne, místo vydezinfikujte a sledujte, zda se neobjeví zánět. Nikdy nemačkejte tělo klíštěte – tím se zvyšuje riziko přenosu infekce.

Když se pes nebo kočka otočí zády k misce s kváskem, nemusí to znamenat, že jim nechutná. Často jde o špatnou konzistenci, příliš studenou nebo naopak horkou směs, nebo o to, že zvíře nikdy předtím nic podobného nejedlo. Kvásek sám o sobě není pro psy a kočky přirozenou potravou, ale může být vhodným doplňkem, pokud ho podáváte správně a v rozumném množství. Než ho ale začnete přidávat do jídla, ujasněte si, proč to děláte. Pokud jde o trávicí potíže, třes nebo jiné zdravotní problémy, kvásek není lék. Vždy nejprve navštivte veterináře.

Kočka, která náhle útočí na člověka nebo na jiné zvíře, může mít bolesti. Zubní kaz, artróza, zánět močových cest nebo problémy se štítnou žlázou mění chování dřív, než si všimnete jiných příznaků. Pokud se agrese objevila náhle u dospělé kočky, která byla dřív klidná, jděte k veterináři ještě předtím, než začnete cokoliv řešit doma. Vyšetření krve, moči a zubů odhalí příčinu, kterou žádné domácí opatření nevyřeší. Samotné uklidňující feromony nebo bylinky mohou problém jen oddálit.

Posledním pravidlem je přizpůsobit krmení konkrétnímu psovi, ne tabulce na obalu. Ta udává orientační hodnoty pro průměrné plemeno. Sledujte tělesnou kondici, stolici, srst a chuť k jídlu. Pokud pes prospívá a je aktivní, nastavení je správné. Jakákoli změna by měla být pozvolná a zapisujte si, co štěně dostalo a jak na to reagovalo. Zápisník pomůže odhalit, co případné potíže způsobuje.

Frekvence odčervení tedy není univerzální číslo. Vychází z rizika, které kočka v běžném životě má. Kočka v bytě bez syrové stravy zvládne dvě dávky ročně, venkovní lovec potřebuje dávky čtyři. Jakmile se objeví příznaky nebo se změní životní podmínky, je na místě poradit se s veterinářem a plán odčervení upravit. Nedostatečná nebo nepravidelná péče se neprojeví hned, ale postupně vede k opakovaným nákazám, oslabení zvířete a riziku přenosu na člověka.

Další častou chybou je náhlá změna krmiva. Trávicí systém štěněte reaguje na nové složení citlivě. Při přechodu na jiné granule míchejte staré a nové v poměru, který se během sedmi až deseti dnů postupně přesouvá ve prospěch nového. Pokud se objeví průjem nebo zvracení, přechod zpomalte. Nikdy nemíchejte dohromady tři a více druhů krmiva. Stejně tak nedávejte štěněti zbytky z lidského stolu. Koření, sůl a tuky mu poškozují játra a slinivku.

Základní pravidlo, které se osvědčuje, je odčervovat dospělou kočku chodící ven třikrát až čtyřikrát ročně, tedy zhruba každé tři až čtyři měsíce. Kočku, která nikdy neopustí byt a nežere syrové maso, stačí odčervit dvakrát ročně. Koťata se odčervují častěji: poprvé ve dvou až třech týdnech věku, poté opakovaně každé dva až tři týdny až do odstavení a dále každý měsíc do půl roku. Březí a kojící kočky se odčervují podle doporučení veterináře, protože ne všechny přípravky jsou v této fázi vhodné.

Štěně roste rychle a každé krmení má na jeho vývoj větší vliv než u dospělého psa. Za prvních šest měsíců se formují kosti, klouby, trávení i chuťové návyky. Chyby, které se v tomto období stanou zvykem, se později opravují jen těžko. Následujících pět oblastí rozhoduje o tom, jak bude pes jíst a prospívat dalších deset let.

První chybou je krmení „od oka". Štěně malého plemene potřebuje jiné množství než štěně velkého plemene ve stejném věku a hmotnosti. Pokud pes dostává granule nasypané do misky bez vážení, snadno se překrmí nebo naopak strádá. Zvažte krmivo kuchyňskou váhou a porci upravte podle toho, jak pes přibírá. Štěně by mělo být štíhlé, žebra hmatatelná, ale ne trčet. Pokud má pes po jídle nafouklé břicho nebo ho bolí, je porce příliš velká.