Co se stane, když kočku neodčervíte včas

Odčervení kočky není jednorázová záležitost, kterou vyřešíte jedinou tabletou. Frekvence závisí na tom, jak kočka žije, co žere a s čím se dostane do kontaktu. Vnitřní parazité se totiž nevyskytují jen u toulavých zvířat. Kočka, která chodí ven, mysliví nebo jí syrové maso, je vystavena riziku neustále. Naopak kočka žijící výhradně doma, bez přístupu ven a bez syrové stravy, má riziko výrazně nižší, ale nulové není. Vejce škrkavek a jiných červů se do domácnosti dostanou na botách, kolečkách kočárku nebo na zelenině ze zahrady.

Konzervy mají vyšší podíl masa a nižší podíl obilovin, což ocení psi s citlivým zažíváním nebo vybíraví jedlíci. Naopak granule drží lépe tvar a čistí zuby mechanickým okusem. Pokud pes dostává pouze konzervy, je nutné přidat tvrdý prvek – například sušené maso nebo vhodnou dentální hračku. Zanedbání ústní hygieny vede k zubnímu kameni a zánětu dásní, a to i u psů, kteří nikdy neměli problém s jídlem.

Kočka musí mít v přepravce možnost postavit se, otočit se a lehnout si. Zároveň nesmí být prostor tak velký, aby při brzdění létala ze strany na stranu. Ideální je délka zhruba jeden a půl násobku délky těla od nosu k ocasu a výška, při které se uši nedotýkají stropu. U tvrdých plastových boxů se vyplatí otevírání z boku i shora — horní víko výrazně usnadní vyndavání vystresované kočky u veterináře. Látkové přepravky jsou skladné, ale pro kočku, která se snaží protáhnout zipem, nejsou bezpečné. Kovové klece zase zbytečně chladí a jsou těžké.

Po dokončení celého očkovacího schématu a po uplynutí dvou až tří týdnů od poslední dávky se ochrana považuje za dostatečnou. Teprve tehdy je vhodné pustit štěně mezi cizí psy naplno. Do té doby se vyhýbejte i kontaktům s dospělými psy na vodítku, pokud neznáte jejich zdravotní stav. I zdravě vypadající pes může být přenašečem. Typická chyba je vzít štěně hned po první vakcíně na psí akci nebo na návštěvu k majiteli s více psy.

Začněte odděleně. První dva až tři dny držte štěně v jedné místnosti nebo v ohrádce a kočce nechte zbytek bytu. Vyměňujte pachy: vezměte hadr, otřete jím štěně, pak ho položte do kočičího pelíšku, a naopak. Kočka tak pozná pach nového tvora, aniž by musela řešit přímý kontakt. Teprve potom začněte s prvními setkáními přes zavřené dveře nebo přes dětskou branku. Štěně by mělo být na vodítku, aby se nedokázalo rozběhnout za kočkou.

Před každým odčervením je vhodné zkontrolovat, zda kočka není nemocná, zda nebere jiné léky a zda není březí. U oslabených zvířat se doporučuje nejprve vyšetření u veterináře, který zvolí vhodný typ přípravku. Po odčervení je nutné po dobu několika dní sledovat stolici, případně zvracení, a při neočekávaných reakcích kontaktovat veterináře. Záchod kočky se má po odčervení vyčistit a vyměnit stelivo, aby se kočka znovu nenakazila vajíčky, která se vyloučila. Stejně tak je vhodné umýt misky a podložky, na kterých se mohly zbytky parazitů zachytit.

Přípravky, dávkování a chyby, které se opakují Na trhu jsou tablety, pasty i spot-on roztoky. Tablety se podávají s jídlem nebo přímo do tlamy, pasty se aplikují na tlapku nebo do tlamy a spot-on se kape na kůži mezi lopatky. Vždy je nutné dodržet hmotnost kočky a přesné dávkování uvedené v příbalovém letáku. Podáním menší dávky parazity nezahubíte, jen je oslabíte a přispějete k tomu, že si na léčivo zvyknou. Naopak předávkování může kočce ublížit, zejména u koťat a starých zvířat. Typickou chybou je také to, že lidé odčervují jen kočku a zapomenou na ostatní zvířata v domácnosti. Pokud jsou v domě dvě kočky a jedna z nich je nakažená, druhá se nakazí znovu, často přes společný záchod nebo misku.

První vycházky dělejte tak, že štěně noste v náručí nebo je vozte v přepravce na bezpečná místa. Ideální je vlastní dvůr, málo frekventovaná ulice před domem nebo klidná část parku, kde nechodí psi na volno. Venčení na trávě, kde před chvílí běhal cizí pes, je riziko. Parvovirus a psinka přežívají v prostředí měsíce až roky, takže kontakt s trusem, močí nebo kontaminovanou půdou je hlavní cesta nákazy.

Co musí mít každá domácí dávka Domácí strava musí být doplněná tak, aby odpovídala kompletnímu krmivu. K masu přidávejte zdroj vápníku – mleté vaječné skořápky nebo kostní moučku – a to v poměru zhruba 1 000 až 1 500 mg vápníku na 1 000 mg fosforu. Bez toho vzniká nerovnováha a kočka si začne odvápňovat vlastní kosti. Dále je potřeba taurin, protože se při vaření a mražení částečně rozpadá. Přidávejte ho do hotové, už vychladlé stravy. Nezapomeňte ani na vitamin E, zinek, jód a omega-3 mastné kyseliny z rybího tuku.