Značky KČT, které si pletete a zbytečně zabloudíte

Trasy údolím vypadají na mapě mírně, ale opak je pravdou. Cesty podél Bílé Opavy nebo Divoké Desné jsou plné kořenů, schodů a mokrých lávek. Výhodou je stín a voda, takže se hodí i do teplejších dnů. Na druhou stranu se tudy vrací většina lidí zpět stejnou cestou, což znamená, že se míjíte s protijdoucími v úzkých pasážích. Pokud jdete s dětmi, počítejte s tím, že některé úseky mají řetězy a mohou být pro menší děti nebezpečné. Vyhněte se jim, když je mokro nebo po dešti.

Čtvrtou možností je cesta z Nepomuku na Zelenou horu. Je to spíš kratší výšlap, ale v Brdech se počítá jako půldenní túra. Z náměstí v Nepomuku jděte po žluté značce. Trasa je zpevněná, vhodná i pro kočárek. Na Zelené hoře je kostel a kolem něj upravený park. Zpět se vraťte stejnou cestou nebo si udělejte smyčku přes obec Klášter. Dávejte pozor na cyklisty, kteří tudy jezdí rychle a tiše.

Prvním krokem je poznat rostlinu. Sbírat „brdy" bez znalosti druhu je riskantní. Mnoho bylin má jedovaté dvojníky a kořen bývá nejzrádnější část. Pokud si nejste jisti, raději sbírejte jen nadzemní část, kterou bezpečně poznáte. U kořene platí, že se sklízí na podzim nebo brzy na jaře, kdy rostlina ukládá živiny. V létě bývá kořen dřevnatý a prázdný. Nať se naopak sbírá před květem, kdy je nejvoňavější. Tento rozdíl v načasování je nejčastější důvod, proč domácí čaj nechutná jako ten z výrobny.

Pozor na dva typické omyly. První: kupovat boty „až se rozšlápnou". Moderní materiály se sice trochu přizpůsobí, ale příliš malá bota zůstane malá. Druhý: utahovat tkaničky jen u kotníku. Správné zavázání začíná u nártu, kde zafixujete patu, a teprve pak dotáhnete zbytek. Pokud má bota klínové zóny nebo háčky, využijte je – drží nohu na místě při sestupu.

Pásová značka se maluje ve třech vrstvách: dva bílé pruhy a mezi nimi barevný. Najdete ji na stromech, sloupech, zdech i kamenech a vždycky ukazuje jedním směrem. Když ji vidíte na obou stranách stromu, znamená to, že trasa vede dál oběma směry — typicky na křižovatce. První častá chyba: lidé jdou po značce, dokud ji nevidí, a jakmile na chvíli zmizí, vydají se jinam. Značení je rozmístěné tak, aby byla další značka vidět z té předchozí. Pokud ji nevidíte, neběžte dál naslepo, rozhlédněte se zpět a hledejte odbočku, kterou jste minuli.

Třetí tip je krátká trasa kolem zříceniny Valdek. Zaparkujte v obci Chaloupky a jděte po modré. Okruh má sedm kilometrů a zvládnete ho i s menším dítětem v nosítku. Cesta vede lesem, místy po kořenech. Po dešti bývá kluzká. Není zde žádné občerstvení, takže si vezměte svačinu. Mnoho lidí podcení terén a vyrazí pozdě odpoledne; v zimě se pak vrací za tmy. Raději vyrazte dopoledne.

Altokumuly ve střední výšce vypadají jako ovčí rouno nebo vrstva pecek. Pokud se zvětšují a spojují, přecházejí často v hustou vrstvu, ze které začne padat déšť. Nízké cumuly vypadají jako nadýchané kuličky s ostrou hranou. Dokud mají bílou barvu a rostou do výšky jen mírně, jde o pěkné počasí. Jakmile se jejich základna ztmaví a začnou se spojovat do souvislé masy, přijde přeháňka. Cumuly bez vertikálního růstu znamenají stabilní vzduch a dobré podmínky pro pohyb v horách.

V zimě a za deště jsou barvy vybledlé nebo zakryté sněhem. Značku hledejte výš, než ji čekáte — pásy se malují zhruba ve výšce očí, ale sníh je může překrýt. Když ji půl hodiny nevidíte, neznamená to automaticky, že jdete špatně. Zkuste se vrátit k poslední značce a jít pomaleji, rozhlížet se do stran. Mapu mějte staženou offline, protože v údolích signál často vypadne. A hlavně: značení je pomůcka, ne záruka. Vlastní orientace podle terénu a mapy zůstává vaše zodpovědnost.

Pátá túra je pro ty, kdo chtějí víc klidu: okruh u Třemšína. Parkujte pod hradem a vydejte se po zelené. Trasa má jedenáct kilometrů a vede přes vrcholový les. Převýšení je znatelné, ale rozložené do celé cesty. Není zde žádné občerstvení ani voda, takže zásoby jsou nutné. Častá chyba: lidé jdou v poledne v létě a přecení síly. V horku je lepší vyrazit za svítání a být zpět před polednem.

U všech tras platí, že návrat do auta by měl být naplánovaný tak, abyste měli hodinu rezervu. Brdy jsou řídce obydlené a spojení je slabé. Mobilní signál vypadává, proto si trasu uložte předem. Ať už zvolíte kteroukoli možnost, půl dne v Brdech vám dá dost pohybu i klidu, pokud nepodceníte terén a čas.

U křižovatek a v lesích se často objevují takzvané doplňkové značky: přerušovaná čára znamená odbočku dočasnou nebo méně významnou, kroužek s číslem označuje zastávku nebo bod záchrany. Typický omyl je jít po přerušované značce jako po hlavní — dovede vás sice dál, ale klidně na okraj lesa, kde skončí. Vždy si nejdřív přečtěte, co je na tabulce u odbočení, a teprve pak se rozhodněte.