Zkrácené drápky znamenají zdravější tlapky

Rozhodující je šířka chodníku, hustota provozu a to, jestli pes táhne spíš dopředu, nebo do stran. Pes, který táhne dopředu, potřebuje kratší vedení, aby se síla přenesla do vašeho postoje, ne do vaší ruky. Pes, který se plete do stran, potřebuje naopak vodítko, které ho udrží u jedné nohy, ale nebrání mu v přirozeném pohybu. Délka se tedy neřídí velikostí psa, ale jeho stylem chůze a prostředím.

Další krok je zavření dveří na pár vteřin. Kočka sedí uvnitř, vy stojíte vedle, dveře na dvě tři sekundy zavřete a hned otevřete. Žádné zvedání, žádné nošení. Jen cvaknutí a klid. Toto opakujte několik dní, postupně prodlužujte na deset, dvacet sekund. Teprve potom přepravku zvedněte ze země a položte na jiné místo v místnosti. Až tohle zvládne bez paniky, můžete ji přenést o pár kroků. Kočka se učí postupně, ne skokem.
Obojek se nasazuje tak, aby mezi páskem a krkem zvířete zůstaly dva prsty. Ne těsně, ne volně. Když prostrčíte dva prsty vedle sebe a projdou, je to akorát. Pokud prostrčíte celou ruku, obojek je příliš volný a zvíře si ho může sundat nebo se do něj zamotat. Pokud neprostrčíte ani jeden prst, škrtí. U koček navíc platí, že obojek musí mít bezpečnostní pojistku, která se při zatížení rozpojí. Bez ní hrozí, že se kočka zachytí o větev nebo plot a uškrtí se.

Vodítko, po kterém pes netahá, není o zázračném materiálu ani o módní barvě. Ve městě rozhoduje především jeho délka. Špatně zvolená délka totiž mění i to nejlepší vodítko v nástroj, který psa učí táhnout. Naopak správná délka sama o sobě výrazně snižuje napětí, protože pes nemá prostor ani důvod se do vodítka opřít.

Klíčové je načasování. Pamlsek nedávejte do přepravky jen tak bez souvislosti, ale vždy ve chvíli, kdy se kočka přiblíží. Začněte u vchodu: položte pamlsek na práh a nechte kočku, ať si ho vezme a odejde. Další den ho položte o pár centimetrů dovnitř. Postupujte podle toho, jak rychle kočka reaguje – někdy to trvá tři dny, jindy dva týdny. Nikdy pamlsek netlačte dovnitř ani kočku do přepravky nestrkejte. Pokud se zastaví a odejde, příště ub erte o krok zpět.

Interval stříhání závisí na povrchu, po kterém pes chodí. Pes, který běhá převážně po asfaltu, si drápky obrousí sám a stačí je kontrolovat jednou za měsíc. Pes v byt v panelákuě nebo na trávě potřebuje střih častěji, klidně každé dva až tři týdny. Ideální je drápky kontrolovat při každém koupání nebo česání. Když uslyšíte při chůzi po tvrdé podlaze cvakání, je nejvyšší čas vzít nůžky.

Nejčastější chybou je střih pod špatným úhlem. Drápek by měl po zastřižení směřovat rovnoběžně s podlahou, ne do strany. Další chybou je zapomenutí na pátý drápek na zadních tlapkách, který pes neopotřebovává a roste do kruhu. Ten je potřeba stříhat také, jinak se může zarýt do kůže. Pozor na přílišné zkrácení u starších psů, jejich drápky jsou křehčí a pulpa může být blíž než se zdá.

Pokud dojde ke krvácení, nestresujte se. Přitlačte na drápek čistý tampon nebo buničinu a chvíli držte. Můžete použít i speciální prášek na zastavení krvácení, který se prodává v chovatelských potřebách. Krev se obvykle zastaví do několika minut. Pes si bude tlapku olizovat, což je normální, ale sledujte, zda se rána nezanítí. Další stříhání odložte o několik dní, aby se pes uklidnil.

Jak stříhat, aby to nebolelo Drápek se skládá z tvrdé vnější vrstvy a vnitřní růžové části zvané pulpa, která obsahuje cévy a nervy. Právě pulpa je to, co může při střihu krvácet a bolet. U světlých drápků ji snadno uvidíte jako růžový stín. U tmavých drápků postupujte opatrně: stříhejte po malých kouscích zespodu a špičku drápku zakulacujte. Nikdy nestříhejte příliš blízko k pulpě, raději častěji a méně. Pokud pes cuká nebo se snaží tlapku odtáhnout, přestaňte a pochvalte ho, aby si stříhání nespojoval s nepříjemným zážitkem.
Pravidelné stříhání drápků patří k základní péči o psa, ale mnoho majitelů ho odkládá, dokud pes nezačne kulhat nebo si drápky nezlomí. Přerostlé drápky se mohou zakusovat do polštářků, měnit postoj psa a způsobit bolesti kloubů. Naučit se správnou techniku není složité, chce to jen trpělivost a vhodné nástroje.

Nakonec platí, že nejlepší je začít se stříháním už u štěněte. Pes si na manipulaci s tlapkami zvykne a nebude se bát. Pokud se pes i po několika pokusech brání, zkuste nejprve jen krátké sezení, kdy tlapku podržíte a odměníte, a teprve pak střihněte jeden drápek. Nikdy to nevzdávejte, ale ani netlačte na sílu. Klidný a trpělivý přístup nakonec přinese výsledek – zdravé tlapky a spokojeného psa.

If you have any sort of concerns concerning where and ways to use http://Wiki.Philipphudek.De/, you can call us at the web site.