Zapomenutá injekce adrenalinu v lékárničce

Na túru se lidé často soustředí na boty, mapu a vodu, ale lékárničku odbudou dvěma prášky proti bolesti a náplastí. Přitom právě nesprávně sestavená lékárnička bývá příčinou zbytečných komplikací. Základem je uvědomit si, že nejde o přenosnou lékárnu, ale o sadu na řešení akutních stavů do příchodu pomoci. Do lékárničky nepatří léky, které neumíte použít, a už vůbec ne prošlé tablety bez obalu.
Oblečení řešte tak, abyste se nepřehřívali. Do kopce se člověk zapotí i v mrazu, a mokré vrstvy pak v sedle nebo na hřebeni chladí. Vrstvěte, sundejte při stoupání, oblečte při zastávce. Rukavice a čepice nejsou zbytečnost ani v létě. Na sněhu nebo v mokré trávě bez měsíce snadno přehlédnete led, kořeny nebo kámen, proto našlapujte opatrně a používejte hole, pokud nejste na nerovný terén zvyklí.
Kompas noste vždy u sebe, i když máte GPS. Naučte se odečítat azimut a udržovat směr podle něj. Finta je v tom, že si předem zvolíte orientační bod v dálce — strom, skálu, vrchol — a jdete k němu. Když ho dosáhnete, zvolíte další. Nikdy nejděte „jen tak" podle pocitu. Další častá chyba: lidé nastaví azimut a pak ho během chůze několikrát mění, protože je cesta pohodlnější. Tím se odchýlí o desítky metrů. Kompas kontrolujte každých 15–20 minut, ne až když se ztratíte.

Praktický postup: vezměte mapu, změřte vzdálenost, spočítejte převýšení, použijte pravidlo o hodině na 4 kilometry a 300 metrech stoupání, upravte podle terénu a tempa skupiny, přidejte rezervu. Výsledný čas berte jako orientační. Skutečnost se vždycky trochu liší. Kdo plánuje s rezervou, ten se vrací v pořádku a s dobrým pocitem. Kdo spoléhá na optimistické odhady, ten končí ve tmě a ve stresu.

Jak postupovat, když přestanete poznávat okolí Ve chvíli, kdy si nejste jistí, kde jste, zastavte se. To je nejdůležitější pravidlo. Panika a zrychlený krok vedou k tomu, že se vzdálíte od původní trasy o stovky metrů. Stoupněte si na vyvýšené místo, pokud je to možné, a rozhlédněte se. Hledejte výrazné body v krajině – vrcholy, rozhledny, vysílače, větší vodní plochy. Porovnejte je s mapou. Pokud si stále nejste jistí, vraťte se po vlastních stopách k poslednímu místu, které jste bezpečně identifikovali. Není to ztráta času, ale nejrychlejší způsob, jak znovu získat orientaci.

Orientační běžec, houbař nebo turista se občas dostane mimo značené cesty. Rozdíl mezi tím, kdo se vrátí v pořádku, a tím, kdo bloudí do noci, není odvaha, ale příprava a schopnost číst krajinu. V neznačeném terénu totiž neexistují žádné značky, které by vás vedly. Musíte si vystačit s mapou, kompasem, výškoměrem a vlastními smysly. Pokud některý z těchto nástrojů podceníte, ztratíte přehled dřív, než si to uvědomíte.

Co se dá zachránit a co

Typickou chybou je spoléhat na mobilní aplikaci. Ta funguje jen s připojením nebo s předem staženou mapou. V hlubokém údolí bez signálu je vám telefon k ničemu. Stejně tak podceňte odhad vzdálenosti. V hustém lese nebo v mlze se vám bude zdát, že jste ušli dvakrát tolik. Vždy počítejte s tím, že skutečná vzdálenost je delší, než se zdá. Další častou chybou je jít po vrstevnici místo po spádnici. Vrstevnice vás mohou zavést do neprostupného pole nebo na okraj srázu.

Na závěr: v neznačeném terénu nejste nikdy sami, i když jdete sami. Máte mapu, kompas, vlastní hlavu a hlavně čas. Kdo se zastaví, rozhlédne a přemýšlí, ten se neztratí. Kdo spěchá a doufá, že to nějak dopadne, ten bloudí. Rozdíl mezi úspěšným návratem a nočním hledáním je právě v tom, jestli si před výstupem řeknete: „Co když se ztratím?" a připravíte se na to.
Základem je mapa, ale ne ta turistická s vyznačenými cestami. Potřebujete mapu, která zobrazuje vrstevnice, If you beloved this article and you also would like to acquire more info relating to Ossenberg.Ch please visit our own website. vodní toky, skály a hustotu porostu. Vrstevnice jsou alfou a omegou. Naučte se z nich číst, jak zařídit malou kuchyni je svah strmý a kterým směrem klesá. Právě podle tvaru vrstevnic poznáte, jestli jdete po hřebeni, nebo do údolí. Bez toho se budete motat v kruhu. Kompas pak slouží jen k tomu, abyste mapu natočili správně vůči severu. Nepoužívejte ho k přesnému azimutu, pokud nejste zkušení – v kopcovitém terénu vás stejně svede z cesty.

Praktický postup je jednoduchý. Nejdřív si určete, kde jste. Potom si vyberte jeden výrazný bod v krajině, který vidíte, a k němu se snažte dojít. Cestou si všímejte změn – kamenů, rekonstrukce bytu potoků, změny druhu stromů. Ty vám pomohou potvrdit, že jdete správně. Pokud narazíte na nečekanou překážku, jako je bažina nebo hustý mladý porost, neprocházejte ji silou. Obcházejte ji po vrstevnici, dokud nenajdete schůdnější místo. Vždy mějte na paměti, že cesta zpět je stejně důležitá jako cesta tam.