Vrstvení na túru: Proč nejvíc prochladneš, když se zastavíš?

Další past, na kterou se často zapomíná, je přecenění vlastních sil. Plánujte túru tak, abyste měli rezervu na odpočinek a na nečekané zdržení. Počítejte s tím, že klesání je sice rychlejší, ale klade jiné nároky na kolena. Pokud cítíte únavu dřív, než očekáváte, otočte se. Žádný výhled nestojí za noční bloudění bez čelovky. A s ní souvisí i další bod: vždy noste v batohu zdroj světla, i když plánujete návrat za světla. Tma přichází v horách překvapivě rychle.

Tipy na trasy: kde hledat suché a bezpečné chodníky Pokud hledáš konkrétní typy tras, zaměř se na údolní stezky podél potoků, které mívají upravený povrch a méně prudká stoupání. Vyhni se však samotným břehům, kde může být půda podmáčená. Dobrou volbou jsou i lesní cesty s mírným stoupáním – ty bývají odvodněné a schůdné i po dešti. Vyhýbej se naopak trasám s dlouhými úseky po kamenech, jako jsou žulové chodníky, které jsou v mokru extrémně kluzké. Typickou chybou je podcenit náročnost – v dešti se každý krok stává nejistým a i mírné klesání může být zrádné.

Na túře se vyplatí začít s krátkými úseky, kde je málo rušivých podnětů. Pokud hned vyrazíte na frekventovanou stezku, pes bude přetížený a vy zbytečně frustrovaní. Ideální je nejprve projít klidnou loukou nebo lesní cestou, kde se pes může soustředit na vás. Postupně přidávejte náročnější terén a více podnětů, ale vždy jen tehdy, když pes zvládá předchozí úroveň bez tahání.

Než vyrazíte do hor, přestaňte si namlouvat, že se vám nic nemůže stát. Většina nehod není dílem náhody, ale výsledkem podcenění přípravy. Stačí přitom dodržet pár zásad, které zkušení horští vůdci opakují pořád dokola. Tento článek není o tom, jak si túru užít – to zvládnete sami. Jde o to, abyste se z výletu vrátili celí a bez následků.

Častou chybou je měnit pravidla podle prostředí. Když pes nesmí tahat na chodníku, ale na louce mu to projde, naučí se, že záleží na situaci. To je nežádoucí. Proto musí být pravidlo stejné všude – doma, v parku i na hřebenech hor. Jednotnost je klíčová. Pokud nejste důslední, pes si najde mezeru a začne ji využívat.

Základní pravidlo: Každá vrstva musí být snadno otevíratelná Místo jedné silné bundy použijte tři tenké vrstvy, které můžete postupně sundávat a zase oblékat podle aktuální situace. První vrstva – termoprádlo – odvádí pot pryč od pokožky. Nesmí být bavlněná, protože bavlna vodu nasákne, ale neodpaří. Druhá vrstva, obvykle fleecová nebo tenká mikina, má hřát i ve chvíli, kdy je vlhká. Třetí vrstva je ochranná skořápka proti větru a dešti, ale měla by být prodyšná, aby se přebytečné teplo a vlhkost dostaly ven.

Nakonec si nechte to nejdůležitější – pitný režim a jídlo. Voda z potoka může být plná bakterií, proto ji vždy převařte nebo použijte tablety na dezinfekci. Mnohem lepší je ale vzít si víc lahví s sebou. Energetické tyčinky, ořechy nebo sušené ovoce by měly tvořit alespoň desetinu hmotnosti vašeho batohu. Nezapomínejte jíst pravidelně, hlad snižuje koncentraci a rozhodování. Pokud se budete řídit těmito pravidly, snížíte riziko, že se z vaší vysněné túry stane noční můra.

Při plánování výšlapu do českých hor se často rozhodujete mezi softshellem a hardshellem. Mnozí volí měkkou bundu, protože je pohodlná, prodyšná a nešustí. Jenže v zimě nebo při dlouhém dešti se z ní stane houba, která vás namočí a prochladí. Základní pravidlo zní: softshell je na pohyb v chladu a větru, hardshell na déšť, sníh a silný vítr. Když je sucho a teplota kolem nuly, softshell vás udrží v teple, ale při celodenní přeháňce bez hardshellu promoknete za hodinu.

Kdy je hardshell nezbytný a kdy ho nechat doma Hardshell je nutností od listopadu do března, hlavně na hřebenech Krkonoš, Jeseníků nebo Šumavy, kde fouká vítr a sněží. V létě ho můžete nechat doma, pokud jdete jen na kratší výlet pod lesem, ale na hřebenovou túru ho radši vezměte. Důležité je vybrat hardshell s podlepitelnými švy a vodním sloupcem, který odpovídá podmínkám. Levnější modely mají menší prodyšnost, takže se v nich při rychlé chůzi snadno zapaříte.

Častý problém je zapomínání na nohy a ruce. Řada lidí si vezme jen tenké ponožky a na ruce nic, protože jim to přijde zbytečné. Přitom přes ruce a nohy uniká hodně tepla. Vezměte si raději náhradní ponožky do batohu, abyste si je mohli vyměnit, když zmoknou. Podobně jako u bundy platí: na ruce ne silnou rukavici, ale raději dvě tenčí vrstvy, případně palčáky, které můžete sundat při manipulaci s mapou.

První věc, kterou musíte udělat, je nastudovat si předpověď počasí pro konkrétní vrchol a nadmořskou výšku. Ne pro nejbližší město, ale pro místo, kam jdete. Počasí v horách se mění rychle a i v červenci může na hřebenech sněžit. Podle toho zvolte oblečení – raději tři tenké vrstvy než jednu tlustou bundu. Vždy si přibalte náhradní suché triko a čepici, i když je ráno vedro. Typická chyba je spoléhat na to, že „tam nahoře to snad nebude tak hrozné". Bývá.