Voděodolný, nebo obyčejný sádrokarton do koupelny?

Pozor na mechanické poškození. Fólie se nesmí protrhnout o ostré hrany profilů nebo o šrouby. Před instalací sádrokartonu je nutné zkontrolovat, že nikde nevisí volně a že není propíchnutá. Pokud se poškodí, přelepí se záplatou přesahující okraje o několik centimetrů. Dalším častým omylem je ponechat parozábranu otevřenou u podlahy nebo u stropu s tím, že se to „nějak dořeší" při montáži desek. Právě tyto štěrbiny jsou nejčastějším místem, kudy vlhkost uniká do konstrukce.

Prasklina v sádrokartonu vzniká nejčastěji v rozích, ve spojích desek nebo podél stropního profilu. Příčinou bývá pohyb konstrukce, špatně provedený spoj, málo upevněných šroubů nebo vlhkost. Než začnete opravovat, prohlédněte si, zda se prasklina nezvětšuje a zda pod ní není uvolněná deska. Pokud deska „pruží", samotné zatmelení nepomůže.

Základem je správné pořadí vrstev. Z místnosti směrem ven platí: obklad, sádrokarton, parozábrana, izolace, nosná konstrukce. Parozábrana tedy musí být vždy na teplé straně izolace, nikdy ne mezi sádrokartonem a obkladem. Častou chybou je vložit fólii až za sádrokarton, ale před izolaci, čímž vznikne dvě vzduchové mezery a pára zůstane uvězněná uvnitř. Stejně špatné je použít asfaltový pás nebo nátěr jako parozábranu na vnitřní straně sádrokartonu – ten sice zabrání průniku páry do desky, ale zároveň nedovolí desce vyschnout, pokud do ní vlhkost pronikne jinudy.

Rozhodující je kombinace tří věcí: správně zvolený systém, přesné provedení a dostatečná tloušťka těsnící vrstvy. U trubek menších průměrů často stačí protipožární manžeta nebo tmel, u větších prostupů je potřeba kombinace desek, vláken a tmelu. Nikdy neurčujte tloušťku „od oka" – vždy podle technického listu výrobce, kde je uvedena závislost tloušťky na průměru prostupu a požadované odolnosti. U vícenásobných prostupů se trubky nesmí dotýkat, mezi nimi musí být předepsaná mezera, jinak se teplo přenáší z jedné na druhou a ucpávka selže.

Než se vata vůbec dostane do konstrukce, musí být rám příčky suchý, odmaštěný a zbavený prachu. Na mastný nebo vlhký povrch vlákna nepřilnou a při manipulaci se posouvají. Kovové profily se mají zkontrolovat, zda nemají otřepy po řezání. Stačí drobný ostrý hrot a vata se při zasouvání roztrhne. Hrany se proto přebrousí jemným pilníkem, případně se přelepí páskou, která otřepy zakryje.

Montáž: na co si dát pozor u spár a rohů Desky se šroubují do nosného roštu tak, aby hlava šroubu byla mírně pod povrchem, ale papír se neprotrhl. Spáry mezi deskami mají být co nejtěsnější, ideálně s mírnou mezerou, kterou vyplní tmel a výztužná páska. Rohy a napojení na zeď nikdy neřešte jen tmelem: patří sem pružný tmel a těsnicí páska, protože konstrukce pracuje a vlhkost hledá každou netěsnost. U baterie a odpadu použijte manžetu, která se spojí s hydroizolací, ne jen silikonový proužek.

Zelená deska sama o sobě nestačí. Vlhkost do konstrukce proniká spárami, rohy, prostupem u baterie a netěsností u vany. Rozhodující je proto souvislá hydroizolační vrstva nanesená na desky nebo na podklad pod nimi. Pokud izolaci vynecháte s tím, že deska je „voděodolná", po několika měsících se objeví mapy, odpadlá spára a zápach. Stejně důležité je větrání a to, aby voda po sprchování skutečně odtékala, ne aby zůstávala na spojích.

Před obkladem nechte vše důkladně vytvrdnout a zkontrolujte, že v izolaci nejsou bubliny ani přerušení. Po dokončení zkuste sprchu, ale vodu veďte mimo spáry, ať vidíte, zda někde neprosakuje. Do koupelny se hodí i deska s vyšší tuhostí v místech, kde se o stěnu opíráte. Pokud si nejste jistí detailem, raději přidejte vrstvu izolace navíc než abyste spoléhali na „voděodolný" nápis na desce.

Typická chyba je nalepení dlažby přímo na neošetřenou desku. Lepidlo sice drží, ale vlhkost jde skrz spáry do jádra a deska se rozpadá od okraje. Další chybou je utěsnění pouze vany, zatímco sprchový kout zůstane bez izolace. Někteří také překryjí hydroizolaci sádrokartonem dodatečně a přeruší tím souvislou vrstvu. Pořadí je vždy: nosná konstrukce, desky, spáry a rohy, hydroizolace, dlažba.

Do koupelny patří sádrokarton, který je proti vlhkosti upravený už ve výrobě. Pozná se podle barvy jádra a značení na hraně desky. Běžná bílá deska nasákne vlhkost, nabobtná a časem ztratí pevnost, i když je obložená dlažbou. Impregnovaná deska mívá zelené jádro a sníženou nasákavost. Ani ta ale není samospasitelná: chrání jen do té míry, do jaké ji před vodou zakryjete. V koupelně proto vždy řešte sádrokarton a hydroizolaci jako jeden celek, ne jako dvě samostatné vrstvy.