Vlhkost dřeva, kterou většina lidí podcení, ničí topení i peněženku

Suché dřevo neznamená jen lepší pocit u kamen. Voda v palivu se musí nejdřív odpařit, a teprve pak se uvolní teplo. Každý kilogram vody navíc spotřebuje při ohřevu a vypařování značnou část energie, kterou by jinak dodal do místnosti. Proto vlhké dřevo hoří pomaleji, dává méně tepla a produkuje podstatně více popela. Rozdíl mezi dvacetiprocentní a čtyřicetiprocentní vlhkostí poznáte nejen na účtu za palivo, ale i na četnosti vynášení popelníku.

Když plamen i přesto slábne, pomůže krátké otevření popelníkových dvířek nebo spodního vzduchu na deset až patnáct sekund. Tím se do topeniště dostane vzduch a plamen se vzchopí. Nikdy ale nepřikládejte do kamen, kde už je příliš mnoho paliva a plamen jen doutná. V takovém stavu je lepší nechat dávku prohořet, než ji dusit dalšími poleny.

Nejčastější chyby se opakují pořád stejně. Lidé pálí dřevo, které leželo pod plachtou celé léto a je zespodu mokré. Přikládají velká polena, která uvnitř zůstávají vlhká, i když povrch vypadá suchý. Měří vlhkost na čele polena místo na čerstvém řezu. A v neposlední řadě spoléhají na to, že „to v kamnech vyhoří" — vyhoří, ale za cenu nižšího výkonu, vyšší spotřeby a častějšího čištění komína.

Saze, dehet a kouřovody: kde vzniká nejvíc problém

Přikládejte vždy na žhavé uhlíky, ne na studený popel. Nová polena pokládejte tak, aby se dotýkala hořící vrstvy, ale nezakryla celý rošt. Jedno poleno doprostřed, druhé našikmo. Mezi poleny musí zůstat mezera pro průchod plynů. Pokud kamna kouří, zkontrolujte komín. Studený komín způsobuje zpětný tah a plamen se dusí.

Typická chyba je výměna těsnění bez kontroly dosedacích ploch. Pokud jsou dvířka zkroucená nebo panty povolené, nové těsnění sice těsní na jednom místě, ale jinde se nedotýká. Výsledek je stejný jako před výměnou, jen s novým materiálem. Před montáží proto zkontrolujte rovinu dvířek, dotažení pantů a to, zda se dvířka po zavření nedotýkají rámu jen jedním rohem. Těsnění se má dotýkat po celém obvodu rovnoměrně, ne jen na některých místech.

Po zapálení nechte dvířka pootevřená, dokud se plamen nerozhoří. Pak je zavřete a regulujte vzduch. Příliš mnoho vzduchu ochlazuje spaliny, příliš málo dusí oheň. Optimální je, když plamen hoří jasně oranžově a v komoře je vidět drobné víření. Pokud plamen šedne a kouř houstne, přidávejte vzduch postupně, ne skokem.

Základem je příprava ohniště. Rošt musí být čistý, popelníkový prostor vyprázdněný. Popel ucpává přívod primárního vzduchu a oheň se dusí. Před prvním přiložením zkontrolujte, zda jsou šamotové cihly v pořádku a zda se dvířka dobře těsní. Netěsnící dvířka přisávají falešný vzduch, plamen se rozskočí a nepředá teplo do výměníku.

Udržet oheň v kameni není jen o suchém dřevu. Rozhoduje způsob, jakým přikládáte. Špatné přiložení udusí plamen i při dobrém tahu. Správný postup vychází z fyziky hoření: palivo potřebuje teplo, vzduch a dostatek prostoru, aby se plyny mohly vznítit.

Nakonec pamatujte na správné palivo. Dřevo musí být suché, s vlhkostí do dvaceti procent. Vlhké dřevo nejen hůře hoří, ale také zanáší komín dehtem. Stejně tak přikládání plastů, lakovaného dřeva nebo uhelných briket do kamen na dřevo ucpává spalovací prostor. Dodržte tyto zásady a plamen vydrží celou noc bez zásahu.

Jak správně vrstvit dřevo Dřevo skládejte do kříže. Dvě menší polena položte rovnoběžně s roštem, na ně dvě další kolmo. Mezi nimi nechte prsty široké mezery. Takto vznikne komínový efekt: vzduch prochází spárami, ohřívá se a strhává plamen vzhůru. Nikdy necpěte kamna jednou velkou štěpkou nebo mokrým dřevem. Vlhkost nejprve odpařuje teplo, které by jinak hořelo.

Zapalujte vždy shora. Položit podpal na spodní vrstvu a zapálit ji zespodu je nejčastější chyba. Plamen pak musí prohořet celou vrstvou, než se dostane k plynům. Při zapalování shora se plamen šíří dolů, postupně odhořívá a do spalovací komory se uvolňují prchavé látky, které shoří čistě. Použijte dřevěnou vlnu, suché třísky nebo papír, ale nebarevný tisk.