Výcvik štěněte na zahradě: poslušnost, nebo hra?

Důležité je také nacvičovat přivolání na prodlouženém vodítku. Nechte ho volně běhat, ale občas ho přivolejte a za odměnu mu hoďte hračku nebo pamlsek. Prodlužujte vzdálenost a postupně přidávejte rušivé podněty – například jiného psa nebo pohybující se míč. Jestliže štěně nereaguje, nekřičte a netrestejte ho. Vraťte se o krok zpět, zkraťte vzdálenost a znovu opakujte. Pamatujte, že nervozita a napětí se na psa přenášejí, takže klidný a vyrovnaný hlas je polovina úspěchu.

Častou chybou je nechat psa volně pobíhat po kabině. Pes se může dostat pod pedály, skákat na řidiče nebo blokovat výhled do zpětného zrcátka. To je nebezpečné nejen pro vás, ale i pro ostatní účastníky provozu. Navíc v případě kolize pes často uletí a zraní se, nebo zraní někoho jiného. Pokud máte psa, který je nervózní, zkuste ho před jízdou unavit – delší procházka nebo aportování pomůže, aby v autě spal, místo aby pobíhal.

Nejprve si ujasněte, co přesně děláte špatně. Pokud voláte štěně k sobě jen tehdy, když potřebujete odejít dovnitř nebo mu nasadit vodítko, pes si spojí přivolání s koncem zábavy. Přivolávejte ho proto náhodně během hry, a když přijde, okamžitě ho pochvalte a pusťte si ho zase hrát. Tím se naučí, že poslušnost neznamená konec, ale může být i začátek další zábavy. Ideální je mít v kapse pamlsky, ale pozor – odměna musí být opravdu výjimečná, jinak ji psí nos přebije.

Mnoho chovatelů řeší, jak psovi zpříjemnit přijímání potravy. Jedním z nejčastějších tipů, které se objevují v diskuzích, jsou vyvýšené misky neboli stojánky. Než ale nějaký pořídíte, měli byste vědět, že ne každému psovi vyvýšená miska prospěje. U některých plemen může naopak zvýšit riziko zdravotních problémů, zejména těch souvisejících se žaludkem a zažíváním.

Nejčastější chybou je spoléhat se na to, že kočka nemá žádné příznaky. Mnoho druhů parazitů se totiž projevuje až při masivním napadení, a mezitím může kočka trpět skrytými zažívacími potížemi, ztrátou hmotnosti nebo zhoršenou kvalitou srsti. Dalším častým omylem je použití přípravku určeného pro psy, který obsahuje jinou účinnou látku nebo jinou dávku. To může být pro kočku toxické, proto vždy kupujte přípravek označený přímo pro kočky a dodržujte dávkování podle hmotnosti. Pokud si nejste jistí, poraďte se na veterinární klinice, ale pozor – veterinář neurčuje jen to, co koupíte, ale i interval, který je pro vaši kočku optimální.

Jak poznáte, že pes potřebuje více času na trénink odloučení Pokud pes nezvládá ani krátkou nepřítomnost, nebo se jeho projevy zhoršují, je potřeba přidat další prvky. Vytvořte mu bezpečné místo, kde se cítí dobře – pelíšek, deku, případně klec, kterou ale nikdy nezavírejte násilím. Klec se musí stát pozitivním útočištěm, kam pes chodí sám. Před odchodem mu dejte pamlsek, který má rád, a to pouze ve chvíli, kdy je klidný. Ideální je naplnit hlavolam nebo žvýkací hračku, která ho zaměstná na delší dobu. Tím odvedete jeho pozornost od vašeho odchodu.

Pokud si nejste jistí, jak na to, začněte u svého veterináře – ten vám na základě vyšetření trusu a zhodnocení rizikového prostředí řekne přesný interval. Neodčervujte kočku častěji, než je nutné, protože to zatěžuje játra a může vést k rezistenci parazitů. A naopak – nevynechávejte odčervení úplně, protože i zdánlivě zdravá kočka může být přenašečem. Nejlepším přístupem je pravidelnost, ale s rozmyslem: přizpůsobte ji životnímu stylu své kočky a vždy používejte přípravky určené pro kočky. Jedině tak zajistíte, že vaše kočka zůstane zdravá, bez parazitů, a vy se vyhnete zbytečným výdajům za léčení pokročilých infekcí.

Jak na to, když štěně uteče za plot a neposlouchá Pokud štěně ignoruje povel a běží si po svém, nehonte ho. Pronásledování bere jako hru a vy se pro něj stáváte jen dalším spoluhráčem. Místo toho se otočte a běžte opačným směrem, nebo si dřepněte a začněte si hrát s hlínou či klacíkem. Zvědavost štěněte dřív nebo později vyhraje a ono se vrátí zjistit, co děláte. Jakmile přijde, odměňte ho a pokračujte v činnosti. Tento postup opakujte pravidelně, dokud se přivolání nestane spolehlivým.

Proč se intervaly liší a co rozhoduje Koťata se odčervují každé dva týdny od stáří tří týdnů až do dosažení tří měsíců, protože jejich imunitní systém a trávicí trakt se teprve vyvíjejí a parazité by je mohli ohrozit mnohem rychleji než dospělého jedince. U dospělých koček záleží na tom, zda chodí ven a zda jedí syrové maso. Pokud kočka loví myši nebo ptáky, škrkavky a tasemnice se k ní dostanou snadno, a proto potřebuje odčervení každé tři měsíce. Naopak čistě bytová kočka, která nepřichází do styku s jinými zvířaty a je krmena výhradně průmyslově zpracovanou stravou, může mít interval prodloužený na půl roku – ale pouze za předpokladu, že jí pravidelně kontrolujete trus a celkový zdravotní stav.