Testovací pyramida stabilní, nebo reagující na změny?
Druhá častá past je ignorování souborů, které do repozitáře nepatří — dočasné výstupy, konfigurace s hesly nebo velké binárky. Vytvořte soubor .gitignore ještě před prvním commitem a zapište barvy stěn do obýváku něj vzory. Když už se takový soubor do historie dostal, samotné přidání do .gitignore ho neodstraní; musí se z historie vyjmout přes git rm --cached nazev a teprve pak commitnout.
Automatizované testy vyžadují stabilní identifikátory prvků. Pokud vývojář mění názvy tlačítek nebo přesouvá komponenty, testy padají na nesprávných místech. Řešením je domluvit se na přístupových identifikátorech, které zůstávají neměnné, a testy psát proti nim. Vyhněte se testování přes souřadnice – na různých rozlišeních selžou. Pro mobilní aplikace se osvědčují nástroje, které umí spustit testy na skutečných zařízeních i emulátorech a zároveň pořizují snímky obrazovky při selhání.
Kde ubrat a kde naopak přidat Typická chyba je snaha udržet vysoký počet end-to-end testů, protože „ty ověřují, že to funguje celé". Při častých změnách jsou ale pomalé, křehké a jejich údržba spotřebuje většinu času týmu. Přesuňte těžiště do testů na úrovni komponent a kontraktů. End-to-end scénáře omezujte na několik málo cest, které pokrývají nejdůležitější uživatelské toky a peněžní nebo bezpečnostní rizika. Zbytek nahraďte rychlejšími vrstvami.
Pro ruční průchod si připravte scénáře, které simulují reálné použití. Neopisujte testovací případy z dokumentace – ty často pokrývají ideální cestu. Zkuste napodobit situace, kdy uživatel spěchá, má mastné prsty, je na slabém signálu nebo dostane oznámení uprostřed platby. Právě tyto okamžiky odhalí chyby v obnově stavu, ztracená data nebo neošetřené výjimky. U každého nálezu zapište krok, zařízení a verzi systému, jinak vývojář stráví hodiny reprodukcí.
Před rebase si větev zazálohuj pomocí dočasné větve nebo značky. Když se něco pokazí, vrátíš se k původnímu stavu bez dohledávání v reflogu. Během řešení konfliktů si průběžně spouštěj testy, ne až na konci. Častý omyl je vyřešit konflikt „nějak", aby zmizel, a odhalit rozbitou logiku až při integraci. U konfliktů se vždy podívej na obě strany a rozhodni podle záměru, ne podle toho, která verze je delší.
Kontraktní testy jsou při nestabilních požadavcích podceňovaný nástroj. Umožňují ověřit, že se dvě části systému domluví, aniž byste museli spouštět celé prostředí. Když se změní formát odpovědi rozhraní, test selže okamžitě a lokálně. To výrazně zkracuje smyčku zpětné vazby a snižuje počet falešných poplachů, které jinak tým odrazují od toho, aby testům věřil.
Poslední úložné prostory v malém bytěěc, která rozhoduje nejvíc: malé commity s jasným popisem. Když při sloučení vznikne konflikt, podle zpráv poznáš, co který commit sledoval, a rychleji se rozhodneš. Vyhýbej se commitům typu „oprava" nebo „práce". Dočasné commity při rebase slouč pomocí interaktivního rebase, ale jen u větve, kterou nikdo jiný nepoužívá. Tím udržíš historii srozumitelnou a integraci více funkcí zvládneš bez zbytečných překvapení.
Na co si dát pozor: nemíchej do jednoho commitu refaktorizaci a novou funkci. Když se něco rozbije, nebudeš vědět, která část to způsobila. Další typická chyba je dlouhé odkládání commitu — lidé pracují celý den a pak pošlou jednu obrovskou změnu, kterou nejde rozumně zkontrolovat. Commituj po menších krocích, i když jsou nedokončené, pokud jde o logický celek. Neboj se použít git diff před commitem a git log po něm; oba příkazy odhalí víc než sebelepší paměť.
Pro práci ve více lidech slouží větve. git branch vypíše existující, git switch -c nova-vetev vytvoří novou a přepne na ni. Do hlavní větve se změny vracejí mergem nebo pull requestem, ale předtím je vhodné ověřit, že projekt funguje. Konflikt při sloučení není katastrofa: Git označí sporná místa a vy rozhodnete, která verze zůstane; po úpravě soubor znovu přidejte a commit dokončete.
Nakonec nastavte pravidlo, že každá změna požadavku přináší i revizi testů. Ne jako formální rituál, ale jako krátkou kontrolu: které testy tím ztratily smysl, které je třeba upravit a kde chybí pokrytí nové hranice. Bez toho pyramida postupně zarůstá testy, které nikdo neudržuje, a tým přestane výsledkům věřit. Pyramida nemá být dogma, ale nástroj, který se přizpůsobuje tempu, jakým se mění zadání.
Commity a větve: dvě věci, které rozhodují o přehlednosti Commit by měl popisovat jednu ucelenou změnu a zpráva má říkat, co se změnilo a proč. „oprava" nebo „úpravy" jsou k ničemu, když se za měsíc ptáš, proč se daný řádek změnil. Zvykni si psát zprávy v rozkazovacím způsobu a krátce: „opravit načítání profilu po odhlášení" řekne víc než odstavec. U větví se drž jednoduchého pravidla: hlavní větev zůstává funkční a každá nová funkce nebo oprava vzniká ve vlastní větvi. Větev pojmenuj podle účelu, ne podle svého jména. Až je práce hotová, sloučíš ji zpět a větev smažeš.