Suchý sklad, nebo vlhká garáž? Kde impregnovaný sádrokarton vydrží

Typické chyby vznikají z uspěchanosti. Těsnění se aplikuje jen z jedné strany stěny, i když předpis vyžaduje oboustranné provedení. Do spáry se vmáčkne běžná montážní pěna, která při požáru hoří a prostup tak zhorší. Kabely se nechají volně viset v otvoru bez fixace. Nebo se použije certifikovaný systém, ale s jinou tloušťkou stěny, než uvádí certifikát. Každá z těchto odchylek znamená, že hotové dílo nemá požadovanou odolnost, i když na pohled vypadá správně.

Před obložením protáhněte otvorem instalace a zkontrolujte, že nikde nepřekáží rámu. Do dutiny dejte izolaci, u dveří hutnější, aby příčka nefungovala jako ozvučnice. Desky šroubujte na sraz se spárou ve středu stojky, hlavy šroubů lehce pod úroveň povrchu, ale papír nesmí být protržený. Na jedné straně desky vždy přeložte, druhá strana může kopírovat spáry. Při obkladu z obou stran postupujte střídavě, aby se konstrukce neprohýbala tlakem.

Impregnovaný sádrokarton poznáte podle zelené barvy jádra a bývá označován jako deska do vlhkých prostor. Samotná impregnace ale neznamená, že deska přežije cokoli. Vyrábí se proto, aby odolala zvýšené vlhkosti vzduchu v koupelnách a kuchyních, ne aby ležela na mokré zemi nebo pod okapem. Právě tady vzniká většina zbytečných škod ještě předtím, než se deska vůbec namontuje. Pokud skladujete materiál před rekonstrukcí, rozhoduje o jeho stavu mnohem víc prostředí než doba, po kterou tam leží.

Před montáží desky vždy prohlédněte. Projeďte rukou po povrchu, jestli není zvlněný. Zkontrolujte hrany, zda nejsou rozměklé nebo roztřepené. Lehce na desku poklepejte — zdravá zní dutě a ostře, poškozená tupě. Pokud si nejste jistí, uřízněte kousek z rohu a zkuste ho zlomit. Suchá impregnovaná deska se láme čistě, vlhká se ohne a drolí. Raději obětujte jednu desku než celou stavbu.

Postavte je na hranu, ne naplocho na zem Desky nikdy nepokládejte přímo na beton, dlažbu ani na holou zem. Beton táhne vlhkost vzhůru a deska ji nasaje přes spodní hranu. Podložte je dřevěnými hranoly nebo fošnami tak, aby pod nimi vznikla mezera alespoň deset centimetrů a vzduch mohl proudit. Nejbezpečnější je postavit desky na hranu, těsně vedle sebe, a opřít je o pevnou stěnu nebo o regál, aby se nepřevrhly. Naplocho položené desky se prohýbají vlastní vahou a v místě dotyku se může otlačit povrch i jádro. Pokud musí ležet vodorovně, podepřete je po celé délce a nikdy na sebe nedávejte víc než dvě až tři desky.

If you liked this post and you would like to receive additional information concerning Rekonstrukce bytu kindly visit our page. Typická chyba je nedostatečné odvětrání. I sebelepší materiál dřív nebo později podlehne, pokud v koupelně stojí voda na podlaze a vzduch se nehýbe. Vložte ventilátor s doběhem nebo zajistěte okno, které se dá otevřít. Další častá chyba je, že se hydroizolace dělá až po obložení. Správné pořadí je: konstrukce, desky, tmelení spojů, hydroizolace, obklad. Kdo to otočí, bude jednou bourat.

Existují dvě cesty. První je přidat hmotu na zdrojovou stranu: dvě vrstvy desek o větší tloušťce, ideálně s rozdílnou plošnou hmotností. Druhá je přerušit cestu zvuku: dvojitý rošt, kdy každá strana má vlastní samostatné profily, mezi nimiž je pouze minerální vlna. Kombinace obojího dává nejlepší výsledek, samotné zdvojení desek bez oddělení roštu přinese jen několik decibelů.

Pozor na řezné hrany. Impregnace chrání jádro, ale čerstvý řez je vždy slabší místo. Když desky na stavbě nařežete a pak je necháte týden stát v chladné dílně, vlhkost se do hran vtáhne a deska v rohu nabobtná. Řezy proto dělejte až těsně před montáží a volné hrany chraňte nátěrem nebo páskou. Stejně tak neodstraňujte ochrannou fólii z palety dřív, než začnete pracovat. Fólie sice brání průvanu, ale pokud je pod ní vlhko, musí se nechat proudit vzduch. Rozhoduje tedy stav materiálu při převzetí, ne to, jak zařídit malou kuchyni dlouho ho máte.

Základní pravidlo zní: desky patří dovnitř, na suché místo, kde nemrzne a kde nekondenzuje voda. Ideální je uzavřená místnost s krytou podlahou, stálou teplotou a relativní vlhkostí vzduchu do zhruba šedesáti procent. Garáž s plechovou střechou, kde přes den hřeje slunce a v noci teplota spadne, je past. Na studeném povrchu desek se sráží vlhkost, která se dostane do řezných hran a postupně naruší jádro. Stejně špatně dopadne sklad pod plachtou na dvoře, kde se pod krytinou drží vlhko a desky se ohřívají do vysokých teplot.

Typické chyby se opakují: desky položené na zemi v novostavbě, kde ještě moknou omítky; sklad u otevřených vrat, kam zaprší; paleta přikrytá nepromokavou plachtou, pod kterou se sráží voda. Všechny vedou ke stejnému výsledku – měkké rohy, zvlněný povrch, odlepený karton. Pokud už desky navlhnou, nechte je v suché, větrané místnosti proschnout a později zkontrolujte rovinnost. Napadené kusy s rozpadajícím se jádrem neopravujte, ale vyřaďte. Ušetřená práce na jednom poškozeném kusu se vrátí jako problém pod obkladem.