Stroj po letech ve skříni: zachránit, nebo vyhodit?

Stroj, který roky ležel bez hraní, není automaticky mrtvý. Nejčastější důvod, proč po vytažení ze skříně nefunguje, není elektronika, ale mechanika a elektrolytické kondenzátory. Než cokoli zapnete, prohlédněte přístroj zběžně zvenku: praskliny v plastu, rezavé šrouby, stopy po hlodavcích nebo výronu baterie. Teprve pak má smysl pokračovat.

Nejčastější chyba není špatný výběr, ale špatné nastavení. Pult postavený příliš nízko nutí hrát s hlavou skloněnou, což se po hodině projeví bolestí mezi lopatkami. Pult příliš daleko od nástroje zase nutí naklánět se dopředu. Zkus pult nastavit tak, že při pohledu zpozice hry vidíš noty bez pohybu hlavy, jen očima. Pak teprve řeš, jestli ti vyhovuje pevný, skládací, nebo nástěnný.

Stojan na podlaze je pohodlný, ale také nejzranitelnější. Kytara na něm padá, když do ní někdo zavadí, a děti nebo kočky ji rády shodí. Pokud už stojan používáte, vyberte ten s širokou základnou a s opěrou, která drží tělo nástroje v mírném předklonu. Nikdy nenechávejte kytaru na stojanu přímo u okna, kde na ni přes den praží slunce a v noci padá chlad. Také ji nestavte do průvanu mezi dveřmi. If you cherished this article and you would like to get far more info about http://adrestyt.ru/user/BirgitBellinger/ kindly check out our own page. Prach se na otevřeném stojanu usazuje rychleji, takže struny i hmatník budete čistit častěji než u zavřeného nástroje.
Stojan versus pouzdro: co se hodí pro denní hran

Čím otírat povrch kláv

Nábytek v okolí houslí čistěte jinak než nástroj. Bílý prach z kalafuny se na dřevě chová jako mastnota, proto ho suchý hadr jen rozmazává. Osvědčuje se nejdřív prach zvednout měkkým štětcem nebo hadříkem z mikrovlákna a teprve potom povrch otřít hadříkem navlhčeným vlažnou vodou s kapkou prostředku na nádobí. Prostředek nikdy nestříkejte přímo na nábytek. Naneste ho na hadřík, jak zařídit malou kuchyni vyždímejte do polosucha a otřete. Poté povrch osušte. Na lakované plochy nepoužívejte prostředky s voskem ani s amoniakem, vosk prach zachytí a amoniak poškodí povrch.

Když prach zaschne a nejde dolů, neškrábejte ho. Vezměte hadřík s trochou destilované vody, nechte ho na místě chvíli působit a pak setřete. U starších houslí s poškozeným lakem raději svěřte hlubší čištění houslaři. Běžná údržba je otázka dvou minut po každém hraní – a to je méně než hodina, kterou strávíte odstraňováním vrstvy, která se mezitím spojila s prachem z místnosti.

Prevence zabere méně času než čištění. Hrajte na místě, kde je podlaha snadno omyvatelná, a pod stojan na noty dejte malou podložku. Smyčec po hraní vždy otřete suchým hadříkem a ten pak vyperte, ne jen vyklepejte. Housle ukládejte do pouzdra, ne na otevřený stojan, kde na ně prach padá celý den. Jednou rekonstrukce koupelny krok za krokem čas zkontrolujte, rekonstrukce koupelny Krok za krokem jestli se prach neusadil i uvnitř pouzdra. Právě tam se vrátí na nástroj při každém zavření.

První zásada je prach nezatahovat do nástroje. Po každém hraní housle nejdřív otočte a vyklepejte zbytky kalafuny ze smyčce, ale nikdy nefoukejte na struny. Foukáním se jemný prach zatlačí do štěrbin a do laku. Smyčec odkládejte na místo, kde nepřijde do kontaktu s látkou, která pouští vlákna. Nejčastější chyba je utírat housle tím samým hadrem, kterým se čistí smyčec. Hadr nasákne kalafunu a pak ji jen rozetře po laku.

Kalafuna, kterou houslisté roztírají na smyčec, se při hře mění na jemný bílý prach. Ten se usazuje nejen na těle houslí, ale i na strunách, na kobylce, na podlaze a na všem, co stojí poblíž. Kdo hraje denně, zná to: černý povrch nástroje je do hodiny poprášený a nábytek v dosahu smyčce vypadá, jako by ho někdo posypal moukou. Prach je lepkavý, protože kalafuna má pryskyřičnou povahu, a proto se obtížně stírá suchým hadrem.

Jak čistit housle, aby lak zůstal zdravý Na tělo houslí používejte suchý, měkký hadřík z mikrovlákna. Postupujte malými kroužky, tlakem jen takovým, abyste prach zvedli, ne vtírali. Pokud prach drží, hadřík mírně navlhčete destilovanou vodou – nikdy ne vodou z kohoutku, která obsahuje minerály. Vyhněte se alkoholu, acetonu, ředidlům a univerzálním čisticím prostředkům. Ty rozpouštějí lak a poškození je nevratné. Struny otírejte zvlášť, shora dolů, a to i pod hmatníkem, kde se prach drží nejvíc.

Kobylka a okolí strun jsou nejcitlivější místa. Prach zde ztvrdne na tenkou vrstvu, která tlumí zvuk. Odstraňujte ji měkkým štětcem s dlouhými vlákny, například štětcem na prach, a to bez tlaku. Nikdy nepoužívejte špičaté předměty, jehly ani párátka. Poškrábání dřeva v okolí kobylky se neopravuje snadno a může změnit zvuk nástroje.