Stačí koutek a lampa? Čím začít, když chcete doma čtenářské místo

Místo pro knihy, rozečtené tituly a časopisy se nejčastěji řeší až ve chvíli, kdy se hromádka na nočním stolku začne sypat na zem. Většina lidí sáhne po nejbližší polici, nacpe do ní vše, co se vejde, a diví se, že za měsíc mají zase nepořádek. Chyba nebývá v nedostatku místa, ale v tom, že se míchají tři různé kategorie: knihy, které čtete právě teď, knihy, které teprve přijdou na řadu, a časopisy, které mají úplně jiný formát i váhu.

Poslední pravidlo se týká revize. Jednou za čas projdi polici a vyřaď to, co už k ničemu není. Uvolníš místo a zároveň znovu uvidíš, co máš. Při té příležitosti zkontroluj, zda hřbety nejsou zaprášené nebo polepené. Prach a nálepky snižují viditelnost víc, než si člověk myslí. Stačí hadřík a pár minut a řada bude zase čitelná. Viditelnost není jednorázový úkol, ale návyk. Když si ho osvojíš, přestaneš knihy ztrácet a začneš je skutečně používat.

Typická chyba je příliš blízko u zdi. Lidé si myslí, že ušetří místo, a křeslo postaví tak, že se opěradlo téměř dotýká zdi. Jenže pak chybí prostor pro posun vzad a pro předklon. Další častá chyba je stolek přímo před křeslem. Stačí pár centimetrů a nohy narážejí do hrany. Pokud je křeslo v rohu, bývá problém i s bočním prostorem pro lokty. Řešením není křeslo odsunout do středu místnosti, ale najít kompromis: posunout stolek, zúžit koberec nebo změnit orientaci křesla.

Největší chyba je hledat „tu pravou čtecí místnost" a ignorovat, kde v bytě už světlo a ticho přirozeně jsou. Projděte byt ráno, v poledne a večer a všimněte si, kam dopadá denní světlo a kde je po setmění nejmenší provoz. Čtecí koutek nemá být v průchozí ose mezi kuchyní a koupelnou ani přímo proti televizi. Pokud takové místo neexistuje, hledejte roh, kde se dvě stěny potkávají — roh snižuje počet směrů, odkud přichází ruch, a usnadňuje umístění lampy.

Místo na čtení nevzniká koupí nové pohovky ani bouráním příčky. Většinou stačí jeden roh, který už dávno máte, jen ho používáte na něco jiného. Než začnete cokoli přesouvat, projděte byt a hledejte místa, kam se vejde židle nebo malé křeslo a kam dosáhne světlo. Typicky to bývá kout v ložnici u okna, prázdná zeď za dveřmi v obývacím pokoji nebo konec chodby, kde se nic neděje. Nemusí to být esteticky dokonalé, musí to fungovat.

Vstát z křesla by mělo být plynulé. Jenže často tomu brání zeď, stolek nebo koberec. Aby se dalo vstát bez obcházení, potřebujete kolem křesla volný prostor, který odpovídá vašemu způsobu vstávání. Nejde jen o to, kam šlápnete. Jde o to, kam se posune vaše těžiště, kam našlápne druhá noha a kam se nakloní trup. Pokud je prostor špatně navržený, budete se podvědomě vyhýbat křeslu, nebo vstávat křečovitě. To se dříve nebo později projeví na zádech a kolenou.

Praktický postup: nejprve odstraňte vše, co je před křeslem do vzdálenosti, kterou potřebujete pro chodidla a předklon. Potom zkuste křeslo posunout o deset až patnáct centimetrů dopředu nebo do strany. Pokud to nejde, uberte na hloubce stolku nebo ho nahraďte užším. U křesel s područkami počítejte s tím, že potřebujete místo i pro lokty, když se odtlačujete. Některá křesla mají vyšší sedák, a pak je vstávání snazší i v menším prostoru. Naopak hluboká a měkká křesla potřebují více místa před sebou, protože se z nich zvedáte pomaleji a s větším předklonem.

Roh místnosti bývá první na ráně, když se hledá místo na čtení. Jeho hlavní předností je, že zabírá plochu, kterou stejně nelze efektivně využít jinak. Do rohu se vejde křeslo, malý stolek a lampa, aniž byste zablokovali průchod. Jenže právě tato výhoda se často zvrhne v problém: roh je zároveň místem, kde se kříží pohyb celé domácnosti, a čtení tam pak ruší každý, kdo projde kolem.

Prvním krokem je zjistit, co je za zdí nebo v sousedství. Roh bývá na obvodu bytu, takže za ním může být výtahová šachta, sousedova televize nebo ulice. Než začnete cokoli kupovat, sedněte si tam na židli a poslouchejte. Pokud uslyšíte hučení, dunění nebo pravidelné rány, bude lepší hledat jiné místo. Zvuk se v rohu navíc odráží od dvou stěn a vytváří tlak, který je při delším čtení únavný.

Základní pravidlo: sednete si a zkuste vstát tak, jako to děláte běžně. Všímejte si, kam se při tom posouváte. Většina lidí se nejprve nakloní dopředu, pak přenese váhu na chodidla a teprve potom se zvedne. Potřebujete tedy místo před křeslem pro chodidla a pro předklon trupu. Místo po stranách pro lokty, pokud se odtlačujete. A místo vzadu, pokud se potřebujete nejprve posunout na okraj sedáku. Minimální volná plocha před křeslem by měla být alespoň tak velká, abyste tam pohodlně položili obě chodidla na šířku ramen a měli ještě rezervu na předklon.