Stříbrné šperky z second handu: patina, nebo poškození

Hry, které zvládne i nejmenší prvňák Další možností je „pohyblivé pexeso". Rozmístěte po tělocvičně nebo na dvoře dvanáct obrázků zvířat ve dvojicích, ale místo otáčení kartiček děti běhají. Každé dítě si stoupne k jednomu obrázku, na povel se rozuteče a hledá svého partnera se stejným zvířetem. Když se dvojice najde, musí společně předvést zvuk nebo pohyb toho zvířete a teprve pak se posadí. Výhoda: pohybují se všichni, i ti, kteří se jinak schovávají za ostatními. Pozor na příliš velký prostor – pokud jsou obrázky daleko od sebe, děti se unaví dřív, než hru pochopí.

U nalezených shod si každou pasáž projděte a rozhodněte, zda jde o citaci, parafrázi, nebo náhodnou shodu. Citace řádně označte a uveďte zdroj. Parafrázi přepište tak, aby byla zřejmě vaše – změňte stavbu věty, použijte jiný slovesný rod a doplňte vlastní komentář. Náhodnou shodu, například v odborném termínu, nechte být. Pokud si u některé pasáže nejste jistí, raději ji přeformulujte. Je to rychlejší než později vysvětlovat, proč zůstala.

Začněte hrou „slepá řeka". Děti vytvoří dvě řady proti sobě, rozestoupí se na délku paží a chytí se za ruce. Vznikne koridor, kterým prochází jedno dítě se zavázanýma očima. Úkolem ostatních je pouze jemně navádět slovy „vlevo", „vpravo", „rovně", nikoli ho tahat. Vychovatel stojí na konci a chytá dítě do náruče. Na co si dát pozor: koridor nesmí být delší než deset metrů, jinak se dítě lekne. Častou chybou je, že ostatní křičí a dítě zmatou – proto předem určete, že mluví vždy jen ten, kdo stojí nejblíž.

Společným jmenovatelem těchto her je jasné vysvětlení pravidel, krátké ukázkové kolo a dostatek prostoru. Nikdy nezačínejte hru, dokud si nejste jistí, že všechny děti vědí, co mají dělat. Pokud se něco nedaří, nechte děti navrhnout vlastní obměnu – často přijdou s nápadem, který je baví víc než původní verze. A pamatujte: netradiční pohyb neznamená složitý. Stačí málo a družina ožije.

Smažte v menším množství. Když dáte do oleje příliš mnoho kusů najednou, teplota prudce klesne, obal nasákne olej a křupavost je pryč. Raději smažte po menších dávkách a mezi nimi nechte olej znovu ohřát. Stejně tak nevkládejte potraviny do studeného oleje – obal se rozpadne a vsákne tuk.

Na silnou oxidaci použijte speciální roztok na stříbro. Namočte šperk jen na několik sekund. Ne na minuty. Sledujte, co se děje. Pokud jde o postříbřený kov, roztok může odkrytovat základní materiál. Po vytažení šperk ihned opláchněte pod tekoucí vodou a osušte. U kamenů a perel se roztoku vyhněte úplně. Většina drahokamů kyseliny nesnáší a perly se naleptají. U takových kusů čistěte pouze kov kolem kamene, ideálně vatovou tyčinkou a čistou vodou.

Před konzumací si houby projděte ještě jednou doma, za denního světla, a to každou jednotlivě. Nikdy nemíchejte druhy, které si nejste jistí, do jednoho košíku. Pokud se objeví pochybnost, houbu vyhoďte – ne do lesa, ale do odpadu, aby ji nesnědl někdo jiný. První ochutnání nového druhu dělejte vždy v malém množství a nikdy před cestou autem nebo před prací. Příznaky otravy se mohou objevit i za deset hodin.

Osvědčila se i „tichá štafeta". Rozdělte děti do čtyř družstev. Každé družstvo dostane lžíci a pingpongový míček. Úkolem je přenést míček na lžíci z jednoho konce místnosti na druhý a zpět, ale nesmí spadnout. Kdo upustí, vrací se na start. Zní to jednoduše, ale děti brzy zjistí, že běžet nemohou – musí jít plynule a soustředit se. Typická chyba vychovatele: nechá děti stát v dlouhé řadě a ty vzadu se nudí. Řešení je jednoduché – připravte dvě stanoviště vedle sebe, aby byla družstva neustále v pohybu.

Stříbro z druhé ruky bývá zašedlé, někdy i černé. Není to vada, ale oxidace. Než začnete cokoli dělat, prohlédněte si šperk zblízka. Zjistěte, zda jde opravdu o stříbro, nebo o postříbřený kov. Levná bižuterie se pozná podle odřených míst, kde prosvítá jiná barva. Pokud je vrstva stříbra tenká, agresivní čištění ji strhne. Raději ji nechte být a noste ji tak, jak je.

Pro starší děti ve družině funguje „ostrovní honička". Vyznačte na zemi tři nebo čtyři obruče jako ostrovy. Dvě děti jsou žraloci a honí ostatní, kteří se mohou zachránit pouze tak, že se postaví do obruče. Na jednom ostrově však mohou být maximálně dvě děti současně – kdo přijde třetí, musí běžet dál. Hra končí, když žraloci chytí všechny. Pravidlo je nutné vysvětlit předem, jinak vznikají hádky. Zároveň platí, že žraloci se musí po dvou minutách vystřídat, aby se nepřehřáli ti, kteří mají málo pohybu.