Stín, nebo okraj terasy: kam umístit jídelní stůl

Typická chyba je začít pokládat od okraje a doufat, že se to na konci srovná. U úhlopříčky se každá odchylka násobí. Proto se vyplatí nejprve položit středovou osu, od níž se řady rozbíhají na obě strany. Další častá chyba je řezání desek bez podložení – pokud končí uprostřed nosníku, musí být podepřené, jinak se konec časem ohne. Řezy ve úhlu 45 stupňů navíc vytvářejí ostré hroty, které se snadno odštípnou; vyplatí se je mírně srazit nebo zakončit lištou.

Jak postupovat při určování hloub

Pevná stěna vítr nezlomí, jen ho přesměru

Jídelní stůl na terase nejčastěji selhává ze dvou důvodů: židle stojí jednou nohou na obrubníku nebo na spáře dlažby, a odpoledne se nad stolem nedá vydržet kvůli slunci. Obojí se dá vyřešit ještě před tím, než stůl koupíte, nebo i dodatečně posunem o pár desítek centimetrů. Rozhoduje přitom půdorys terasy, orientace ke světovým stranám a to, kudy se po terase chodí.

Většina lidí dělá chybu, že nábytek na zimu jen přikryje plachtou a nechá na terase. Pod plachtou se drží vlhkost, která mrzne a leptá povrch. Pokud nábytek nemáte kam uklidit, použijte prodyšný obal, ne nepromokavou plachtu. Vzduch musí cirkulovat.

Uzavírat pergolu ze všech stran je lákavé, ale bez odvětrání vzniká vlhko a plíseň. Vzduch se pod střechou drží a při poklesu teploty se sráží voda na konstrukci i na látkách. Řešením je nechat jednu štěrbinu nahoře a jednu dole, ideálně na protilehlých stranách. Tím se vytvoří přirozené proudění, které odvádí vlhký vzduch, ale neprofukuje přímo na místa, kde se sedí. Pomůže i to, když podlaha není zcela utěsněná – drobné spáry mezi palubkami stačí k odvodu vzduchu.