Sourozenecké hádky: řešit hned, nebo nechat vybouřit?

Při domácí péči se zaměřte na tři věci: pravidelné mytí vlažnou vodou, šetrné vysušení a ošetření bariérovým krémem. Koupel by měla trvat maximálně deset minut a voda by neměla být horká. Po umytí pokožku jemně osušte čistým ručníkem – nikdy nedřete. Na vlhkou pokožku naneste tenkou vrstvu zinkové masti nebo jiného přípravku s obsahem oxidu zinečnatého, který vysušuje a zklidňuje. U ekzémů pomáhají i krémy s ureou, ale ty používejte jen na suchá místa, ne na otevřené rány.

Co konkrétně dělat, když se vyrážka nelepší Pokud se do tří dnů neobjeví zlepšení, změňte postup. Přestaňte používat všechny přípravky, které jste na kůži zkoušeli, a vraťte se k čisté vodě a jemnému dětskému šamponu bez vůně. Pozor na oblečení – syntetické materiály a vlna dráždí, vyberte proto bavlněné oblečení volného střihu, které nechá pokožku dýchat. Důležitá je i teplota v místnosti: přetopený pokoj zvyšuje pocení a zhoršuje potničky i opruzeniny. Ideální je teplota kolem dvaceti stupňů a vlhkost vzduchu mezi padesáti a šedesáti procenty.

Základem je rozlišit, s čím máte co do činění. Suchá šupinatá místa většinou ukazují na ekzém či atopický zánět, zatímco vlhké puchýřky a zarudnutí mohou signalizovat opruzeniny, potničky nebo bakteriální infekci. Pokud si nejste jistí, neexperimentujte s volně prodejnými přípravky. Navštivte dětského lékaře, který určí diagnózu a doporučí vhodnou léčbu. Mezitím dbejte na to, aby postižená místa zůstala čistá a suchá. Vyhněte se parfémovaným mýdlům a vlhčeným ubrouskům, které obsahují alkohol a dráždí pokožku ještě víc.

Častou chybou je trestat obě děti stejně, i když je viník jasný. Tím se naučí, že se jim nic nestane, a spravedlnost ztrácí smysl. Naopak, pokud jedno dítě úmyslně ubližuje druhému, je nutné zasáhnout a řešit to individuálně – ale vždy bez veřejného ponižování. Učte děti, že omluva není jen slovo, ale i náprava: „Co uděláš teď, aby se to napravilo?" Tím se posunete od trestu k odpovědnosti.

Prvním krokem je otevřená konverzace s dítětem. Nepoužívejte sugestivní otázky typu „Chceš na sportovní tábor?", ale zjišťujte, co ho baví ve volném čase, co ho ve škole těší a co naopak nemá rád. Můžete si společně projít nabídky táborů a nechat dítě, aby si vybralo, co ho zaujme. Důležité je nezaměňovat vlastní ambice za potřeby dítěte. Rodič, který touží po sportovci, často přihlásí dítě na fotbalový tábor, i když dítě raději staví modely nebo čte. Výsledkem je pak týden frustrace a odpor k dalším táborům.

Největší chybou rodičů je, že vyberou produkt podle kamaráda nebo podle reklamy, aniž by si přečetli podmínky. Před podpisem smlouvy si vždy projděte tabulku poplatků, sankce za předčasný výběr a délku vázací lhůty. Také se vyplatí sledovat, zda se úrokové sazby nebo podmínky státní podpory v čase nemění. Dobré je nastavit si pravidelné připomenutí, abyste nezapomněli na vklad, a jednou za rok si spoření zkontrolovat – třeba zjistíte, že se vyplatí změnit měsíční částku.

Při balení myslete na to, že dítě bude v přírodě, a proto dejte přednost funkčním materiálům před bavlnou. Bavlna sice prodyšná, ale špatně schne a drží pot – pak hrozí prochladnutí. Ideální je oblečení z polyesteru nebo merina, které rychle schne a udrží teplo. Nezapomeňte na pokrývku hlavy, sluneční brýle a opalovací krém, který je důležitý nejen ve středomoří, ale i u českého rybníka. A poslední rada: sbalte věci společně s dítětem, ať ví, kde co leží a co si má vzít na sebe. Ušetříte si tím spoustu zmatků hned první den.

Pravidla, která platí pro všechny stejně Nejúčinnější prevencí hádek jsou jasná, předem stanovená pravidla, která se týkají všech dětí bez výjimky. Například: „Hračky, které jsou společné, si půjčujeme a vracíme na místo," nebo „Když někdo křičí, nikdo ho neposlouchá." Pravidla by měla být krátká, srozumitelná a vyvěšená na viditelném místě. Vyhněte se ale pravidlům typu „starší se musí podřídit mladšímu" nebo naopak – taková ustanovení plodí jen nové křivdy. Místo toho zdůrazňujte, že každý má právo na svůj prostor a čas, ale ne za cenu toho druhého.

Nepodceňujte ani věkovou skladbu dětí. Dítě, které je nejmladší v oddíle, se může cítit vyčleněné, a naopak starší děti se nudí, když jsou s mladšími. Ideální je, když je věkový rozdíl maximálně dva roky. Zkontrolujte, jak jsou děti rozdělené do skupin a jaký je přístup vedoucích k individuálním potřebám. Zeptejte se na zkušenosti jiných rodičů, ale čtěte recenze s nadhledem – často jsou příliš subjektivní. Nejdůležitější je, aby tábor měl jasnou koncepci a aby se k němu dítě vracelo s chutí.