Sjednotit různé židle, nebo koupit nové? Rozhoduje výška a materiál

Praktické řešení začíná u měření. Položte židli těsně ke stolu, označte si na zemi nebo na nohách stolu bod, kam až se dostane. Potom změřte, kolik zbývá od područky k desce a od područky k bočnici. Pokud je vůle menší než 2 cm, budete mít problém při každém usednutí. U jídelních židlí se doporučuje nechat alespoň 4–5 cm, aby se dalo pohodlně zajet i s mírným nakloněním.

Dalším častým problémem je, že lidé prostírají pro maximální počet hostů i ve všední den. Pokud jíte jen ve dvou, prostřete jen dva talíře. Zbytek příborů a sklenic dejte pryč. Deska se tím uvolní a jídlo se podává snáz. Také se vyhněte prostírání „do zásoby" – tedy že na stůl položíte všechny příbory, které byste mohli potřebovat. Příbor na rybu nebo na dezert patří na stůl jen tehdy, když se skutečně podává ryba nebo dezert.

Materiál hraje roli při údržbě, ne při estetice. Dřevo, kov, plast a čalounění vedle sebe nejsou problém, pokud držíte jednotnou barvu nebo jednotný tvar nohou. Nejčastější chyba je míchat čtyři různé odstíny dřeva — dub, buk, ořech a mořený smrk vedle sebe působí jako výprodej. Vyberte jednu barvu, která se opakuje alespoň u tří židlí, a zbývající k ní přibližte lazurou nebo nátěrem.

Začněte měřením. Posaďte každou židli k podlaze a změřte výšku horní hrany sedáku. Ideální rozptyl u jednoho stolu je dva až tři centimetry. Větší rozdíl poznáte okamžitě: lokty se opírají o desku v jiné výšce a ramena se zvedají nebo klesají. Pokud jsou židle příliš nízké, pomůže podložka pod nohy nebo silnější polštář na sedák. Pokud jsou naopak vysoké, řešením je zkrácení nohou — u dřevěných stačí odříznout, u kovových je to horší, tam se ohne spíš trubka.

Světlá deska není vždy ta správn

Praktické je využít prostor mezi nohami na nízké, na kolečkách pojízdné úložné prvky. Musí mít výšku, která se vejde pod desku i s rezervou na prsty. Pokud máte stůl s centrální nohou, zapomeňte na velké boxy, vejdou se jen úzké otočné schránky nebo závěsné látkové kapsy na vnitřní stranu nohy. U stolů s bočnicemi je naopak výhodné připevnit mělké zásuvky nebo háčky přímo na rám, ne na desku. Šroubovat do desky zespodu znamená riskovat prasknutí a ztrátu stability.

Poslední věc, kterou lidé podceňují, je hloubka sedáku. Židle s hlubokým sedákem nutí sedět na okraji, pokud je člověk menší postavy. U stolu, kde se střídají děti a dospělí, je lepší volit mělčí sedáky a doplnit je polštářem. Nesnažte se sjednotit vše na první pohled. Stačí, když budou stejné výšky a stejný tvar opěradla — zbytek oko odpustí.

Sešli jste u jednoho stolu s židlemi, které pocházejí z různých období, různých domácností a různých cenových hladin. Výsledek vypadá jako sklad nábytku, ne jako jídelna. Přesto nemusíte hned utrácet za novou sadu. Rozhodující není vzhled, ale výška sedáku a tvar opěradla. Pokud se tyto dva rozměry liší o více než tři centimetry, bude u stolu vždycky někdo, kdo sedí křečovitě a po jídle ho bolí záda.

Co se pod stůl vejde a co

Praktický trik pro nestejné nohy: položte pod kratší židli filcové podložky různých tlouštěk. Prodávají se v sadě a výškový rozdíl vyřeší během chvíle bez jakéhokoli nářadí. U kovových nohou použijte gumové koncovky, které zároveň chrání podlahu. Pokud ani to nestačí, dejte nižší židle na kratší stranu stolu a vyšší na delší — hosté si toho nevšimnou, ale záda ano.

Když se liší opěradla, ne jen sedáky Opěradlo ovlivňuje víc než výšku. Židle s vysokým opěradlem nutí sedět vzpřímeně, nízká dovoluje zaklonit se. U jednoho stolu to znamená, že část hostů jí v jedné poloze a část v jiné, což působí neklidně. Sjednoťte alespoň typ: buď všechny židle s opěradlem do poloviny zad, nebo všechny s vysokým. Kombinace obojího vypadá jako náhodná, i když jsou barvy stejné.