Samota, nebo klid? Co pes snese a co už je úzkost

Před odchodem psa unavte, ale ne vzrušte. Dlouhá procházka s čicháním je lepší než hodina házení míčku, po které pes jen těžko hledá klid. Nechte mu hračku, do které se dá strčit pamlsek, ale jen když ji má rád a umí si s ní hrát. Pokud ji ignoruje, zbytečně ho dráždí. Když pes zůstává sám, nechte puštěné rádio nebo tiše běžící televizi. Některým psům pomůže i oblečení, které nese váš pach.

Mezi časté chyby patří podávání lidských léků proti zvracení. Některé přípravky jsou pro psy toxické a mohou způsobit vážné problémy. Další chybou je nucení štěněte do jídla nebo pití, když samo nechce. Pokud zvrací, jeho žaludek potřebuje klid. Nedávejte mu také mléko, tučná jídla ani kosti. Vyhněte se i tomu, abyste ho hned po zvracení vzali ven na dlouhou procházku. Raději ho nechte doma a sledujte, zda se stav zlepšuje.

Odcházení po sekundách, ne po hodinách Trénink nestavte na dlouhém odchodu, ale na krátkých, opakovaných cvičeních. Vezměte klíče, oblečte si boty, vezměte tašku a zase si sedněte. Tento pohyb opakujte desetkrát denně, dokud pes nezůstane v klidu. Pak vyjděte na jednu sekundu a vraťte se. Následně na tři, pět, patnáct. Prodlužujte jen tehdy, když pes předchozí krok zvládl bez kňučení. Když se vrátíte, nevítejte ho nadšeně. Krátké pohlazení a pokračujte v běžné činnosti. Nadšený příchod z odloučení dělá jen větší drama.

Když zvracení neustává, je čas volat veterináře Jednorázové zvracení během prvního dne po očkování bývá většinou neškodné. Pokud ale štěně zvrací opakovaně, odmítá pít, je apatické, má průjem nebo se objeví krev ve zvratcích, nečekejte a kontaktujte veterináře. Stejně tak pokud zvracení trvá déle než 24 hodin nebo se přidá horečka. U štěňat dochází k dehydrataci velmi rychle, protože mají malý objem těla. Varovným signálem je také to, když se pes po zvracení třese, má bledé dásně nebo se mu nedaří udržet rovnováhu.

Budujte odchody po malých krocích a bez dram

Když ani po týdnech tréninku nedochází ke zlepšení, vyhledejte veterináře nebo zvířecího behavioristu. Separační úzkost může mít kořeny v bolesti, štítné žláze nebo v neurologické poruše. Vyloučit zdravotní příčinu je první krok. Teprve pak má smysl mluvit o lécích nebo o změně prostředí. Nikdy nenechávejte psa samotného celý den, pokud už při odchodu propadá panice. Krátké, opakované a klidné odchody jsou jediná cesta, jak ho naučit, že se vždycky vrátíte.

Počet denních dávek se odvíjí od věku. Do osmi týdnů se krmí čtyřikrát až pětkrát denně, ve dvou až třech měsících čtyřikrát, ve čtyřech až šesti měsících třikrát a od půl roku stačí dvě dávky. Poslední jídlo podávejte nejpozději dvě hodiny před spaním, jinak se štěně v noci budí a nutí ven. Mezi jídly nechte misku prázdnou. Volně dostupné krmivo celý den vede k přejídání a ztrátě zájmu o pravidelný režim.

Zvracení po vakcinaci není nic výjimečného, ale rozhodně nejde o situaci, kterou byste měli přejít mávnutím ruky. Štěně dostává vakcínu proti několika nemocem najednou a jeho imunitní systém na ni reaguje. Mírná reakce obvykle přichází do 24 až 48 hodin po injekci. Zvracení samo o sobě ale neznamená automaticky komplikaci. Klíčové je, kdy k němu došlo, jak často se opakuje a jak se pes celkově chová.

Počítejte s tím, že pokrok nebude rovnoměrný. V cizím prostředí nebo po dlouhé nepřítomnosti se štěně může vrátit o krok zpět. To neznamená, že metoda nefunguje. Zkraťte vzdálenost, snižte nároky a znovu budujte klid. Pokud má pes tendenci vrčet nebo se krčit, nepokračujte přes odpor. Zavolejte odborníka na chování, protože strach se nedá odnaučit pouhým opakováním.

Začněte tím, že si všímáte, kdy problém vzniká. Postavte telefon nebo kameru tak, abyste viděli prvních deset minut po odchodu. Zaznamenejte, zda pes kňučí hned, nebo po půl hodině. Podle toho poznáte, jestli jde o paniku z odloučení, nebo o nudu, která přichází později. Záznam je důležitější než dohady, protože pes před vámi často předstírá klid.

Většina psů neskáče na dveře proto, že by byl zlobivý. Skáče proto, že dveře jsou nejzajímavější místo v bytě: někdo přichází, někdo odchází, něco se děje. Když se štěně naučí, že vzrušení u dveří je odměňováno pozorností, bude to dělat pořád. Cílem není psa trestat, ale změnit to, co mu dveře přinášejí.

Pes, který štěká a vyje, jakmile zmizíte za dveřmi, nemusí být rozmazlený. Často jde o separační úzkost, tedy skutečnou paniku z osamění. Na rozdíl od nudy, kdy pes jen hledá zábavu, úzkost provází nadměrné slinění, ničení dveří, močení v bytě i snaha utéct. Rozdíl je důležitý: na nudu stačí zaměstnat hlavu, na úzkost je potřeba měnit celý návyk odcházení.