Roh místnosti jako čtecí kout: co získáte a kdy to nevyjde

Častou chybou je, že lidé do rohu nastěhují vysokou skříň nebo věšák a čtecí místo pak působí jako skladiště. Roh potřebuje vzduch. Nechte alespoň jednu stěnu volnou, ideálně tu, na kterou nevidíte při čtení. Také se vyhněte umístění přímo u dveří, kde vás bude rušit každý průchod. Pokud je to možné, natočte židli tak, abyste zády kryli roh a očima měli jen krátkou vzdálenost před sebe. Zlepší to soustředění.

Materiál a tvar mají druhý význam. Koženka a hladké látky v horku kloužou, takže se tělo posouvá a hledá oporu. Prodyšná tkanina nebo semiš drží lépe. Skořepinové křeslo s pevnými boky omezuje změnu polohy; na dlouhé čtení je lepší tvar, který dovolí překřížit nohy nebo podsadit pánev. Typická chyba je kupovat křeslo podle vzhledu do obývacího pokoje a zkoušet ho pět minut v obchodě. Sedněte si do něj alespoň na dvacet minut, ideálně s knihou v ruce, a zkuste se třikrát pohodlně přemístit.

Opěradlo, které podpírá, ne přikrýv

Zásadní je světlo. Rohové místo často trpí tím, že stojí mimo okno. Přímé denní světlo by mělo dopadat na stránku z boku, ne zepředu ani zezadu. Boční světlo vytváří méně odlesků a méně stínů na textu. Pokud je roh daleko od okna, použijte stojací lampu s neprůhledným stínidlem, která svítí na knihu, ne do očí. Světlo umístěte tak, aby vám při čtení nevznikala vlastní silueta na stránce.

Co zvážit, než si roh zabydlíte Rohové čtecí místo má smysl jen tehdy, když ho nebudete muset po každém čtení uklízet. To znamená, že kolem sebe potřebujete alespoň malou plochu, kam odložíte knihu, hrnek nebo brýle. Malý stolek nebo police na zeď stačí. Židle by měla mít pevnou opěru zad a nastavitelnou výšku sedáku, aby nohy spočívaly na podlaze. Pokud sedíte příliš nízko, po půl hodině vás začne bolet za krkem, i když je kniha sebelepší.

Roh místnosti bývá přehlížený, protože se do něj nic nevejde. Právě proto se hodí na čtení. Sednete si zády ke zdi, kniha leží na klíně nebo na malém stolku, výhled nemáte do celé místnosti, ale jen před sebe. Tím se sníží počet podnětů, které odvádějí pozornost. Pokud čtete delší texty, odbornou literaturu nebo se učíte na zkoušky, tohle uspořádání funguje lépe než pohodlné křeslo uprostřed pokoje.

Výměna obsahu regálu, poličky nebo přihrádky u křesla vypadá jako maličkost, ale nejčastěji skončí tak, že člověk vstává, přenáší hromádky a nakonec to vzdá. Pokud chcete výběr obměnit, aniž byste kvůli tomu museli vstávat, je potřeba začít uspořádáním prostoru, ne nákupem nových věcí. Nejprve si změřte, jak daleko skutečně dosáhnete, když zůstanete sedět. Paže má jiný dosah než ruka natažená přes opěradlo a jiný než ruka směrem dolů k podlaze. Do tohoto prostoru se musí vejít vše, co chcete mít po ruce.

Proti rohovému čtecímu místu mluví dvě věci. První je větrání a teplota. Rohy bývají chladnější a hůře se v nich vyměňuje vzduch. Při delším sezení vám může být zima na nohy, i když je v místnosti jinak příjemně. Řešením je malý kobereček a občasné vyvětrání celé místnosti. Druhou nevýhodou je, že roh neumožňuje snadno odkládat velké formáty knih nebo notebook. Pokud čtete především na tabletu nebo telefonu, je to menší problém, u velkých knih si raději vezměte podložku na klín.

Na závěr: otevřený regál odhalí váš styl života, uzavřená knihovna ho skryje. Pokud jste ochotni udržovat řád a máte dost světla i místa, otevřená varianta dodá bytu lehkost. Pokud potřebujete klid a minimum údržby, zvolte uzavřenou. A pokud váháte, postavte nejdřív jednu otevřenou polici a sledujte, co se na ní za měsíc nahromadí. Podle toho poznáte, co vám v bytě skutečně vyhovuje.

Než se rozhodnete, vyzkoušejte roh alespoň týden. Sedněte si tam s knihou na hodinu a všimněte si, co vás ruší: jestli je to světlo, hluk, nebo nutnost vstávat pro věci, které jste si zapomněli přinést. Podle toho upravte uspořádání. Někdy stačí přesunout lampu, jindy přidat malý stolek. Pokud ani po úpravách není místo pohodlné, hledejte jiné řešení. Roh místnosti není univerzální odpověď, ale při správném nastavení nabízí klid, který jinde v bytě nenajdete.

Základem je určit jedno konkrétní místo, které bude patřit výhradně půjčeným knihám. Nemusí to být police, stačí pevná krabice nebo přihrádka ve skříni, která je ve výšce očí. Důležité je, aby to nebylo místo, kam běžně odkládáte jiné věci. Když si místo spletete s odkládací plochou, půjčené knihy se v ní utopí. Ideální je místo, kolem kterého chodíte denně, ale které nikoho neláká k odkládání klíčů, nabíječek nebo pošty.