Relace, nebo dokumenty: co rozhoduje o volbě úložiště

Mouka hraje větší roli, než se zdá. Na křehké těsto se hodí hladká mouka, případně její kombinace s jemnou krupicí, která dodá drobivost. Celozrnná mouka nebo větší podíl ořechů těsto zpevní a ztratí křehkost. Cukr používejte moučkový, krystalový se v tenkém těstě nestačí rozpustit a při pečení vytváří tvrdé skvrny. Sůl dejte jen špetku, zvýrazní chuť másla.

Typická chyba je skladovat zásoby v kuchyni vedle koření, kde je teplo a světlo, nebo v koupelně, kde je vlhko. Další častou chybou je dolévání starého oleje novým do stejné lahve — tím znečistíte celou dávku. Pokud potřebujete přelévat, použijte čistou suchou nádobu a vše hned uzavřete. Dobře uskladněná bylinková zásoba vám vydrží dlouho a při použití bude mít stejnou vůni i účinek jako v den výroby.

Než začnete cokoli zkoušet, změřte si nohu večer, kdy bývá mírně zvětšená, a to v ponožce, ve které budete lézt. Většina začátečníků leze naboso nebo v tenké ponožce, takže měření v silné sportovní ponožce zkreslí výsledek. Zapište si délku i šířku. Šířka je důležitější, než se zdá: úzká bota tlačí na malíkovou hranu a palec, i když je délkově správná.

U helmy je klíčové, aby seděla pevně, ale netlačila na spánky. Zkoušejte ji se zapnutým páskem a zatřeste hlavou – nesmí se posunovat. Typickou chybou je kupovat helmu „na dorost", tedy o číslo větší. Taková helma při nárazu nebo pádu do vody sjede a přestane chránit. Dbejte také na to, aby měla odvod vody a větrací otvory, které se dají zavřít, a aby pásek nešel snadno povolit mokrýma rukama. U vesty hledejte pevné zapínání, dostatečně široké popruhy a nastavení v pase i na ramenou. Zkuste si v ní sednout, předklonit se a zvednout ruce – nesmí vás škrtit ani se vyhrnovat nahoru.

První krok není volba technologie, ale popis přístupových vzorů. Sepište, jak se data čtou a zapisují: načítá se dokument vždy celý, nebo se filtruje podle vnořených polí? Aktualizuje se často celý dokument, nebo jen jedna položka? Podle toho se rozhoduje o struktuře. Dokument, který se vždy čte jako celek a mění se najednou, je ideální kandidát. Naopak data, která potřebujete agregovat přes mnoho záznamů a spojovat s dalšími entitami, nechte v relační části.

Nakonec měřte. Sledujte velikost dokumentů, počet aktualizací a dobu odezvy při rostoucím objemu. Dokumentové úložiště odpouští mnoho chyb ve schématu, ale nešetří na objemu a indexech. Až přestane stačit, poznáte to podle rostoucích latencí a podle dotazů, které se začnou podobat relačním spojením. V tu chvíli je čas strukturu přeuspořádat, ne přidávat další vrstvu.

Polena skládejte tak, aby mezi nimi zůstaly štěrbiny. Není cílem postavit co nejhustší zeď, ale vytvořit průchozí kanály pro vzduch. Osvědčuje se skládat štípanou stranou nahoru nebo mírně našikmo, aby voda po povrchu stékala a nevsakovala do čel. Pokud dřevo skládáte na sebe do velké krychle, střed hromady zůstane vlhký i po roce. Lepší je nižší a delší hromada než vysoká a úzká.

Relační databáze zvládne většinu agend, ale jakmile začne přibývat volně strukturovaný obsah, tabulky se mění v bludiště vazebních tabulek a prázdných sloupců. Typický signál: každý záznam potřebuje jiné atributy, často se mění a nikdo nedokáže dopředu říct, jaké položky budou příště potřeba. Tehdy je lepší část dat přesunout do dokumentového úložiště a relační databázi ponechat tam, kde skutečně vyniká: u transakcí, číselníků a vztahů, které musí držet konzistenci.

Vnořené pole versus odkazy: kde vzniká nejvíc chyb Nejčastější chyba je vnořit do dokumentu vše, co k němu patří. Vnořená pole jsou rychlá na čtení, ale drahá na změny: přidání jedné položky znamená přepsání celého dokumentu a při souběžných zápisech snadno dojde k přepisu cizích změn. Pokud položka roste bez omezení, dejte ji raději do samostatné kolekce s odkazem. Naopak krátké seznamy s pevným rozsahem, třeba štítky nebo kontaktní údaje, se vnořovat vyplatí.

Při každém použití nalijte potřebné množství do malé nádobky a hlavní zásobu hned zavřete. Časté otvírání velké lahve zbytečně přivádí kyslík a vlhkost. Nepoužívejte k odlévání špinavé lžíce ani prsty. Pokud se do oleje dostane voda, začne mnohem dřív žluknout. Stejně tak se vyhněte uchovávání v lahvičkách s kapátkem, které zůstávají otevřené delší dobu; kapátko je praktické, ale obsah v něm při kontaktu se vzduchem oxiduje.

Označte si každou lahvičku datem výroby nebo otevření a názvem byliny. Bez označení po půl roce nepoznáte, co je uvnitř, a riskujete použití něčeho, co už dávno ztratilo účinnost. Oleje vydrží obvykle kolem jednoho roku, tinktury s vysokým podílem alkoholu i několik let, ale jen při správném uložení. Pokud si nejste jistí, udělejte malou zkoušku: kápněte olej na papír, žluklý bude mít nepříjemný zápach a tmavší skvrnu. Tinkturu, která změnila barvu, zakalila se nebo zapáchá po plísni, raději vylijte.