Psi a kočičí zuby: co hrozí, když se o ně nepečuje
Pokud pes klíštěti podléhá natolik, že ani po týdnu nácviku nejde tlapku podržet, obraťte se na veterináře nebo na člověka, který má s bázlivými psy zkušenost. Někdy pomůže jiný typ nástroje, jindy stačí stříhat na stole s protiskluzovou podložkou. Nikdy nepoužívejte násilné znehybnění ani obojek, který psa škrtí. Cílem není vyhrát jednu bitvu, ale aby pes příště tlapku nabídl sám.
Než vyrazíte na delší cestu, nacvičte nasedání. Otevřete dveře, nechte psa přepravku očichat, vložte dovnitř jeho deku a oblíbenou hračku a první jízdy dělejte krátké, klidně jen kolem bloku. Teprve když pes nastupuje bez zdráhání a v přepravce zůstává v klidu, prodlužujte trasu. Vyhnete se tak scénáři, kdy se pes začne bát už při pohledu na auto a každé další nakládání se změní v přetahovanou.
Vodítko by mělo být volné, když pes jde vedle vás nebo mírně před vámi, pokud to situace dovoluje. Napnuté vodítko je pro psa signál, že má zpomalit. Když ho napnete vy, pes ho napne taky. Proto je lepší držet ruku nízko u těla a vodítko neustále povolovat. U krátkého vodítka na běžnou procházku stačí, aby pes měl prostor na tři kroky volně. Delší vodítko patří na místa, kde je to bezpečné a kde pes může čichat.
Druhou chybou je nechat psa hrát si s hračkou bez dozoru. I odolná hračka se časem opotřebí a vzniknou na ní trhliny. Pravidelně ji kontrolujte nehtem po celém povrchu. Jakmile ucítíte zářez nebo uvidíte změnu barvy, hračku vyřaďte. Poškozenou hračku nespravujte lepením, protože lepidlo není bezpečné. Lepší je mít dvě až tři hračky stejného typu a střídat je, aby pes nepřišel na to, že jednu dokáže zničit rychleji.
Nejúčinnější je kombinace několika vrstev ochrany. Antiparazitikum ve formě obojku, spot-onu nebo tablet užívejte přesně podle pokynů výrobce — mnohá přípravky nezačnou působit hned, některé je potřeba aplikovat v určitém intervalu a u tablet je klíčové dodržet pravidelnost. Typickým omylem je nasazení ochrany až ve chvíli, kdy už klíště na psovi sedí, nebo vynechání dávky na podzim s představou, že sezona skončila. Účinná látka musí být v těle nebo na kůži psa dřív, než ho klíště kousne.
Trénujte na krátkých úsecích, klidně dvě minuty před domem a dvě minuty na cestě zpět. Když pes zvládne chůzi bez tahu na pěti metrech, prodlužte vzdálenost. Nezačínejte na rušné ulici, kde je moc podnětů. A hlavně: pokud pes zatáhne, zastavte se. Nečekejte, až se vodítko napne, ale už při prvním náznaku. Pes se učí z toho, co následuje po jeho chování, ne z toho, co mu říkáte.
Kdy je lepší změnit směr než tahat zpátky Nejčastější chyba je tahání proti psovi. Když pes táhne dopředu a vy ho taháte dozadu, vzniká souboj, který pes vyhraje silou nebo vytrvalostí. Místo toho změňte směr. Pes zatáhne, vy se otočíte o 180 stupňů a jdete jinam. Tím ho naučíte, že tahání nevede k cíli, ale k zastavení nebo změně trasy. Tento manévr opakujte klidně dvacetkrát za procházku, ale vždy bez emocí a bez cukání.
Co v praxi nejčastěji selhává Lidé často kupují kartáček, ale zapomenou na pastu. Lidská zubní pasta není vhodná, protože obsahuje fluoridy a sladidla, která zvíře při polykání zatěžují. Další častá chyba je čištění jen občas – jednou za týden zubní kámen neodstraní a zvíře si vytvoří averzi. Vyhněte se také tvrdým předmětům na žvýkání, jako jsou kosti, parohy nebo kameny, které mohou zuby zlomit. Naopak vhodné jsou speciální žvýkací produkty s potvrzeným mechanickým účinkem, ale ani ty nenahradí kartáček.
Pozor na obojek a postroj. Pokud pes tahá silně, obyčejný obojek mu tlačí na krk a může poškodit průdušnici. Postroj s př na hrudi tahání zmírní, ale sám o sobě psa nevycvičí. Stejně tak žádná pomůcka nenahradí to, že pes dostane odměnu ve chvíli, kdy jde vedle vás s volným vodítkem. Odměna musí přijít do jedné sekundy, jinak pes nepochopí, za co ji dostal.
Vodítko držte v dlani tak, aby rukojeť byla na zápěstí a volný konec visel dolů, ne kolem těla. Palec přitiskněte k ukazováku a přebytečnou délku přehněte do smyček v dlani, ne omotaných kolem prstů. Nikdy nedržte vodítko natažené jako lano na prádlo. Ruka má být uvolněná v lokti, předloktí směřuje dolů k pasu. Když pes zatáhne, ruka jde s ním jen krátce a pruží, neškube.
Pes netahá proto, že by byl zlý nebo dominantní. Tahá, protože jde rychleji, než dovoluje vodítko, a protože ho to někdy naučilo samo prostředí. Než se začne cvičit chůze u nohy, je potřeba zkontrolovat, jak vodítko držíte. Špatné držení ruky totiž psa tahá ještě víc a brání mu úložné prostory v malém bytě tom, aby cítil jemné signály.