Projektor v obýváku: plátno 100–120 palců, které zničí každý film

Jak vybrat hmoždinku, která v porobetonu udrž

Nejčastější chybou je vrtání příklepem i při malém průměru. Další chybou je příliš krátká hmoždinka, která nedosáhne na pevnější vrstvu. U těžší police použijte dvě kotvy místo jedné a rozložte zatížení. Pokud police visí na jedné kotvě, časem se vyklá. Vždy zkontrolujte, zda hmoždinka drží ještě před zavěšením police. Když se protočí, otvor vyplňte chemickou kotvou nebo zvolte větší průměr.

Před vrtáním do stropu si udělejte zkoušku nasucho. Postavte projektor na provizorní podstavec, promítněte obraz na zeď a změřte, kde přesně potřebujete plátno a držák. Teprve pak řešte kabely a montáž. Ušetříte si tím zatmelené díry, které byste museli předělávat.

Sifon a odpadní potrubí rozhodují víc než motor Než koupíte jakýkoli drtič, zkontrolujte sifon a průměr odpadní trubky. Drtič se montuje pod dřez místo standardního sifonu nebo mezi dřez a sifon, takže musíte mít dost místa na jeho tělo i na spád odpadu. Nejčastější chyba je napojení na starý úzký sifon, který se při větším množství rozdrcených zbytků ucpe. Vyhovující je sifon s větším průměrem a hladkým vnitřkem, ideálně s možností kontroly. Potrubí musí mít dostatečný spád; vodorovné úseky za drtičem jsou pro ucpání jako pozvánka. Pokud bydlíte v paneláku s dlouhým společným odpadem, počítejte s tím, že drtič zvyšuje nárok na průtok vody. Vždy nechte vodu téct ještě několik sekund po vypnutí drtiče, aby se zbytky odplavily.

Největší chyba při zařizování domácího kina není špatný projektor, ale plátno a jeho umístění. Stowattové LED osvětlení v obýváku, bílé zdi a lesklá podlaha odrážejí tolik světla, že i kvalitní projektor podá šedý, vybledlý obraz. Než začnete vybírat přístroj, změřte si vzdálenost od místa, kde bude stát, k protější zdi. Poměr projekce udává, jak velký obraz získáte z dané vzdálenosti – u běžných modelů pro 100–120palcové plátno potřebujete zhruba 2,5 až 3,5 metru. Pokud je místnost kratší, hledejte projektor s krátkou projekční vzdáleností, jinak skončíte u 80 palců a budete litovat.

Co si pohlídat při samotné výměn

Drtič kuchyňského odpadu se do bytu hodí jen tehdy, když si předem ujasníte tři věci: jaký výkon zvládne vaše odpady, zda to sifon a odpadní potrubí unese a jak bude zapínán. Jinak skončíte s ucpaným sifonem, přetíženým motorem nebo spínačem, který po půl roce odejde. Následující řádky popisují, co skutečně rozhoduje.

Uhlopříčka 100–120 palců zní lákavě, ale v panelákovém obýváku znamená obraz na šířku přes dva metry. Plátno musí viset na stěně, kde není okno, nebo alespoň tam, kam nedopadá přímé světlo. Zvažte i výšku: spodní hrana plátna má být zhruba v úrovni očí sedícího diváka, tedy 60–80 cm nad podlahou. Pokud plátno pověsíte příliš vysoko, budete při sledování zaklánět hlavu a brzy vás rozbolí krk. Zvlášť u 120 palců je to znát.

Kryty z měkkého plastu se časem ohýbají a nedrží. Vyberte tuhý plast s pryžovým těsněním po obvodu. Těsnění nesmí být nasáklé vodou, jinak ztrácí smysl. Při nasazování zatlačte kryt rovnoměrně, ne silou na jeden roh. Pokud kryt nedrží, sundejte ho a zkuste jiný typ. Někdy stačí zásuvku dočasně zakrýt posuvnou deskou nábytku, ale jen když je deska suchá a dobře přiléhá. Mokrá deska vodu neudrží, naopak ji roznese po zdi.

Montáž na strop: nosnost, výška a kabeláž rozhodují Stropní držák nekupujte jako první. Nejdřív zjistěte, co je nad sádrokartonem – jestli tam vedou trámy nebo jen latě. Do sádrokartonu bez výztuhy projektor o hmotnosti 3–5 kg nepověsíte, i když držák tvrdí opak. Použijte chemickou kotvu nebo vyhledejte nosný trám. Výška držáku se odvíjí od toho, zda projektor promítá kolmo, nebo s vertikálním posunem objektivu. Bez posunu musí být přístroj přesně v ose plátna, což u stropu znamená držák s delším ramenem. Počítejte s tím, že kabeláž – napájení a HDMI – vede ke stropu, takže si připravte lištu nebo kanálek dřív, než začnete vrtat.

Spínač je druhá věc, která se podceňuje. Nejčastěji se používá tlakový spínač namontovaný do kuchyňské desky nebo zásuvkový vypínač s jištěním. Tlakový spínač je pohodlný, ale musí být umístěn tak, aby na něj nikdo nesáhl mokrou rukou a aby se do něj nedostala voda. Elektrické připojení patří na samostatný okruh s jištěním a proudovým chráničem; drtič nesmí být napájen z prodlužovačky. Třetí možností je spínač na samotném drtiči, což je pro byt méně praktické, protože se k němu špatně dostává. Vždy platí, že spínač i elektroinstalaci svěřte kvalifikovanému elektrikáři, ne jen tak někomu, kdo „umí zapojit zásuvku".