Proč tymián chřadne i co mu vrátit vůni?

Sklízejte průběžně od května do září, vždy nejvýše dvě třetiny výhonu. Nechte rostlinu obnovit listy, jinak oslabíte její další růst. Pokud se objeví poupata a chcete intenzivní chuť, odstřihněte je – kvetení sice potěší včely, ale listy pak mají méně výrazné aroma. Na zimu záhon zamulčujte vrstvou listí nebo chvojí, květináč přeneste na chráněné místo k domu a zálivku omezte na minimum.

Při výběru se vyhněte semínkům, která jsou vystavená vlhkosti nebo teplu. V obchodech, kde jsou regály blízko topení nebo přímo na slunci, semena rychle ztrácejí sílu. Stejně tak pozor na sáčky, které jsou poškozené nebo otevřené. Doma semena skladujte v uzavřené nádobě v chladu a temnu, ideálně v lednici, ale vždy v suchu. Vlhkost je větší nepřítel než mráz. Před výsevem semena nechte ohřát na pokojovou teplotu, jinak se klíčení zpozdí.

Sazení je nejlepší na jaře, kdy už nehrozí silné mrazy. Semena klíčí pomalu a nerovnoměrně, proto se vyplatí koupit mladou sazenici nebo si rostlinu namnožit řízkováním. Odřízněte asi deset centimetrů dlouhý výhon bez květu, spodní listy odstraňte a řízek zapíchněte do vlhkého písku. Zakrytý sklenicí zakoření za dva až tři týdny.

Stébelnaté bylinky, tedy tymián, oregano, saturejka, rozmarýn nebo šalvěj, chtějí jiný přístup. Jejich listy jsou tužší a aroma se vyvíjí delší dobu. Vrcholy stonků odstřihujte těsně nad párem listů, nikdy ne do holého dřeva, jinak výhon už neobroste. Hlavní sklizeň na sušení přichází v době, kdy se objevují první poupata, ale květy ještě nejsou otevřené. Právě tehdy je koncentrace silic v pletivech nejvyšší. Když počkáte, až bylinka odkvetla, usušíte sice větší objem, ale výsledek bude slabý a bez vůně.

Světlo, zálivka a teplota v průběhu ro

Nejčastější chybou je sklizeň mokrých bylinek a příliš husté svazky. Další problém vzniká při sušení v kuchyni, kde se vaří – pára bylinky zvlhne a ty pak plesniví. Nedávejte je ani do mrazničky v domnění, že vydrží déle; mrazení mění strukturu listů a po rozmrazení ztratí tvar. Pokud chcete bylinky uchovat v co největší síle, sušte je co nejrychleji při nízké teplotě a poté uložte v temnu. Kdo dodrží tyto zásady, bude mít i v zimě doma voňavou zásobu, která se vyrovná čerstvé.

Co dělat místo přihnojování každý týd

Na záhon vyberte místo s přímým sluncem alespoň šest hodin denně. Půdu zkypřete do hloubky rýče a zapracujte do ní hrubý písek nebo drobné kamínky, aby voda po dešti odtékala. Tymián nesnáší těžké jílovité podloží, kde mu kořeny uhnívají. Pokud jinou půdu nemáte, zvedněte záhon o deset až patnáct centimetrů nad okolní terén a nasypejte směs zahradní zeminy, písku a trochy kompostu v poměru přibližně 2:1:1.

Tymián je spolehlivá bylinka, která zvládne sucho, kamenitou půdu i občasné zapomenutí na zálivku. Právě proto se mu daří na záhonech i na balkoně. Potřebuje ale dvě věci: hodně slunce a půdu, která rychle odvádí vodu. Když mu je dopřejete, vydrží na jednom místě několik let a postupně zhoustne v nízký polštář.

Květináč chce drenáž a střídmou zálivku V nádobě použijte substrát pro bylinky nebo si namíchejte vlastní směs s perlitem. Na dno dejte vrstvu keramzitu a zvolte květináč s dostatečně velkým odtokovým otvorem. Zalévejte teprve tehdy, když vrchní dva až tři centimetry substrátu proschly. Přemokření je nejčastější důvod, proč tymián v květináči náhle zčerná a odumře. Během vegetace přihnojujte velmi slabě, jednou za tři až čtyři týdny, protože přebytek živin podporuje bujný růst na úkor aromatických silic.

Nejčastější chybou je sázení do mokré, utužené půdy a časté zalévání „pro jistotu". Další bývá příliš hustý spon – rostliny se navzájem stíní a snadno je napadne plíseň nebo hniloba. Tymián se také nesmí stříhat do holého dřeva, ze kterého už neobrazí. Držte se proto zdravého středu: slunce, propustná půda a zálivka jen tehdy, když je opravdu potřeba.