Proč topení vysušuje hlasivky a jak tomu předejít?

Jak třídit a kdy vybír

Lampa patří po straně křesla, ne za ním. Když ji dáte přímo za opěradlo, světlo dopadá na temeno hlavy a při čtení si děláte stín vlastním tělem. Ideální je umístit lampu na stranu, kterou máte blíž k ruce, a to tak, aby střed stínidla byl zhruba v úrovni očí, když sedíte. Stojací lampa potřebuje vlastní půdorysný prostor – obvykle čtverec o straně třicet až čtyřicet centimetrů. Do úzkého výklenku se proto hodí spíš lampa s malou, stabilní základnou než široká, byť hezká.

Suchý vzduch z topení se neprojeví jen na kůži a očích. Sliznice dýchacích cest, včetně hlasivek, jsou na vlhkost mnohem citlivější. Hlasivky potřebují ke správnému kmitání tenkou vrstvu hlenu, která je chrání a zvlhčuje. Pokud vzduch v místnosti klesne pod 40 % relativní vlhkosti, tato vrstva rychle vysychá a hlasivky se třou o sebe s větším odporem. Následkem je chrapot, tlak v krku a rychlá únava hlasu.

Nakonec zkontrolujte, zda se problém nezhoršuje v čase. Podlaha se může mírně propadat u starých trámů, zejména v patře. Položte vodováhu na stejné místo po měsíci a porovnejte. Pokud se sklon zvětšil, vyrovnávání křesla problém jen odsouvá. V takovém případě je nutné řešit podlahu, ne křeslo. Do té doby používejte křeslo tak, že na něj nasedáte plynule a nesedáte na hranu sedáku. Právě nárazové dosednutí na okraj je nejčastější příčina prasklých nohou a uvolněných spojů u křesel na nakloněné podlaze.

Knihy, které už nechcete, neodkládejte do krabic na chodbu. Ty se často vrátí zpět na hromadu. Rozhodněte se hned: darovat, prodat nebo odnést do veřejné knihovny či na místo, kde je přijmou. Pokud si nejste jistí, dejte je do jedné krabice s datem. Když ji do půl roku neotevřete, krabice může odejít bez dalšího zkoumání. Tím se zbavíte rozhodovací únavy a hromada se už nevrátí.

Alternativou je pevná police nebo úzká konzola připevněná ke zdi ve výšce lokte vsedě. Výhoda: nepřekáží na zemi a nedá se převrhnout. Nevýhoda: pokud ji umístíte příliš daleko od křesla, musíte se naklánět. Proto ji instalujte tak, aby sahala maximálně do poloviny vzdálenosti mezi opěradlem a kolenem. Na polici dejte podtácek nebo mělkou misku, aby se sklenice neposouvala po hladkém povrchu. Vyhněte se otevřeným poličkám s ostrými rohy přesně ve výši hlavy – při zaklonění je snadné na ně narazit.

Kam s knihami, které chcete mít po ruce Knihy, které skutečně čtete, potřebují vlastní místo. Nestačí je poskládat na zem vedle sebe. Pořiďte si malý stojan, nízkou polici nebo bednu, která se vejde vedle křesla či postele. Důležité je, aby místo bylo pevně dané a mělo omezenou kapacitu. Jakmile se naplní, je to signál, že některou z knih už nečtete a má putovat jinam. Stejně tak si určete, kolik knih smí ležet na nočním stolku – obvykle stačí dvě až tři.

Prvním krokem je přestat hromadu vnímat jako jeden celek. Rozdělte ji na tři části: knihy, které právě čtete, knihy, které jste přečetli a chcete si je nechat, a knihy, které už nepotřebujete. Pracujte s hromadou po menších dávkách, například po deseti kusech. U každé knihy se rozhodněte do pěti vteřin. Pokud váháte, patří do kategorie „možná", kterou později projdete znovu. Tím zabráníte tomu, že u jedné knihy strávíte půl hodiny vzpomínáním.

Nakonec si nastavte jednoduché pravidlo pro budoucnost: každá nová kniha musí mít předem určené místo, kam patří. Když ho nemá, nemá se co stěhovat na zem. A pokud už hromada vznikne, řešte ji okamžitě, dokud je malá. Pár minut každý týden je lepší než celodenní úklid jednou za rok. Knihy mají sloužit ke čtení, ne k tomu, abyste přes ně přeskakovali.

U přečtených knih, které si chcete nechat, platí jedno pravidlo: musí mít své místo v polici. Pokud je police plná, něco jiného musí odejít. Než začnete kupovat nové regály, projděte ty stávající a vytřiďte knihy, které jste neotevřeli několik let. Není to ztráta, je to uvolnění prostoru. Typickou chybou je nechat si knihu jen proto, že byla drahá nebo že ji „jednou" budete potřebovat. Cena ani vzpomínka na ni nestačí jako důvod, proč zabírá místo.

Hromada knih na zemi vzniká většinou plíživě. Nejprve položíte jednu knihu vedle postele, protože ji ještě čtete. Pak přidáte dvě, které jste dostali darem, a než se nadějete, máte na podlaze vrstvu, o kterou zakopáváte. Není to otázka lenosti, ale chybějícího systému. Knihy nemají kam jinam jít, tak zůstávají tam, kde je zrovna odložíte.