Proč stavět REST API na Expressu a ne na čistém Node.js?
Pozor na typickou chybu: tým odhadne implementaci, ale analýzu odbyde poznámkou „to se udělá mimochodem". Právě tam vzniká nejvíc skryté práce. Druhá častá chyba je opačný extrém, kdy se analýza nafukuje donekonečna, protože nikdo nestanovil, co je jejím výstupem. Pomáhá definovat konkrétní artefakt: rozhodnutí, seznam otázek s odpověďmi, aktualizovaný popis rozhraní. Bez toho se analytická fáze nedá uzavřít ani změřit.
Do plánování sprintu pak vkládejte obě složky odděleně. Pokud položka vyžaduje delší analýzu, rozdělte ji na dvě části: nejdřív analytický úkol s vlastním odhadem a jasným výstupem, potom implementační příběh, který se odhaduje až ve chvíli, kdy jsou otázky zodpovězené. Tím se vyhnete situaci, kdy tým na začátku sprintu tvrdí, že všechno stihne, a v polovině zjistí, že polovina práce byla jen hledání odpovědí.
Praktický postup je jednoduchý. Zapněte měření pokrytí větví, ne jen řádků. Podívejte se na soubory s nejvyšší složitostí a nejčastějšími změnami v historii verzí. Tam má smysl psát testy především. Naopak jednoduché datové struktury, konfigurace a automaticky generovaný kód nechte být. Typická chyba je honit sto procent všude: vznikají testy, které volají gettery a settery, ale chování systému neověřují.
U velkých datových sad rozhoduje o použitelnosti API hlavně to, jak stránkuje a filtruje. Špatně navržená paginace se projeví až při milionu záznamů, kdy se dotaz zpomalí natolik, že klient začne stránky načítat znovu nebo je vzdá. Základ je jasně definovaná smlouva: parametry stránky, filtrů a řazení musí být součástí dokumentace i validace, ne improvizace v každém endpointu.
Častá chyba je vracet v odpovědi celkový počet záznamů přes count(*) u každého požadavku. U velkých sad je to dražší než samotná stránka. Nabídněte počet jen na vyžádání, nebo použijte odhad a jasně ho označte. Stejně tak nedělejte výchozí limit neomezený; rozumný strop chrání server i klienta.
Analýzu odhadujte v hodinách, implementaci v bodech Pro analytickou fázi se lépe osvědčuje odhad v hodinách nebo v půldnech, protože jde o činnosti typu „projít tři schůzky", „napsat zadání" nebo „zjistit, jak funguje rozhraní". Body zde ztrácejí smysl, protože nejsou srovnatelné napříč týmy. Implementaci naopak nechte v bodech a vztahujte je příběhům, které už tým zná. Když se obě čísla sečtou do jednoho údaje, ztratíte informaci o tom, kde se projekt brzdí.
Typická chyba je spoléhat na to, že licence je „jen" o atribuci. U licencí vyžadujících zachování stejné licence často nestačí přidat odkaz do dokumentace. Je potřeba dodat i zdrojové soubory a případné úpravy označit. Další častá chyba je mazání hlaviček ze souborů při refaktoringu. Tím se ztrácí informace o původu a vzniká právní nejistota. Hlavičky proto přesouvejte společně s kódem, ne je neodstraňujte.
Co sledovat místo jednoho procenta Užitečnější je kombinace několika pohledů. Sledujte, kolik rizikových cest je pokryto, kolik testů selhalo při poslední změně a jak dlouho běží celá sada. Pokud testy běží příliš dlouho, vývojáři je přestanou spouštět a pokrytí ztrácí hodnotu. Dobré je také zavést mutační testování na kritických modulech: to odhalí testy, které projdou, i když kód úmyslně rozbijete. Právě tam se ukáže, že vysoké pokrytí může být jen iluze.
Pro první projekt si vyberte nativní cestu s oficiálním jazykem a nástroji, které k němu patří. Nainstalujte vývojové prostředí, nechte ho stáhnout potřebné komponenty a vytvořte projekt s prázdnou aktivitou. Hned na začátku si osvojte tři věci: jak se aplikace spouští na emulátoru nebo připojeném zařízení, kde najdete logy a jak funguje základní životní cyklus obrazovky. Bez toho budete později hádat, proč se aplikace po otočení telefonu chová jinak.
Paginace offsetem (limit a offset) je jednoduchá na implementaci a dobře se kombinuje s náhodným přeskakováním. Problém je v tom, že databáze musí projít a zahodit všechny předchozí řádky, takže s rostoucím offsetem cena roste lineárně. Při souběžných zápisech navíc hrozí duplicity a vynechané záznamy, protože se mezi požadavky mění pozice řádků. Pro velké sady je proto vhodnější kurzorová paginace: klient dostane neprůhledný kurzor, obvykle kódovanou kombinaci řadicího klíče a tiebreakeru, a server pokračuje přesně od tohoto místa. Index na řadicí klíč pak drží konstantní cenu i hluboko v datech.
Filtrování, které nespadne na plném skenu Filtry navrhujte jako whitelist povolených polí s ověřenými typy a rozsahy. Volný text přes všechny sloupce vypadá lákavě, ale u velkých tabulek končí plným skenem. Pro přesné shody stačí indexované sloupce, pro rozsahy složený index v pořadí od nejselektivnějšího filtru, pro fulltext použijte dedikovaný fulltextový index nebo vyhledávací komponentu. U kombinace filtru a řazení musí index pokrývat obojí, jinak databáze řadí výsledek dočasně a limit nepomůže.