Proč si před rollbackem nejdřív zajistit přesnou verzi kódu?
Jak nastavit úkoly, aby se neztratily Úkol v B3du pište jako krátkou větu s jasným slovesem: ne „dokumentace", ale „vytvořit osnovu dokumentace a rozeslat k připomínkám". Ke každému úkolu přiřaďte jednoho vlastníka. Dva vlastníci znamenají nula vlastníků. Termín dávejte reálný a s rezervou na závislosti. Pokud úkol čeká na něco jiného, propojte ho s předchozím krokem nebo ho označte jako blokovaný. Bez toho se fronta úkolů rozroste a nikdo nebude vědět, co skutečně brzdí práci.
Prvním krokem je založení projektu a rozdělení na fáze. Nedělejte z fází kopii organizační struktury, ale sledujte posloupnost práce. Pokud má projekt tři etapy, pojmenujte je podle toho, co se v nich dokončí, ne podle oddělení. U každé fáze nastavte vstupní podmínku, tedy co musí být hotové, aby se do ní dalo vstoupit. Tím zabráníte typickému scénáři, kdy lidé začínají pracovat na něčem, co ještě nemá schválený základ.
Typické chyby se opakují: modelování bez rozměrové sítě, vazby na dočasnou geometrii, kopírování dílů bez aktualizace vazeb a ukládání všech verzí do jednoho souboru. Pomáhá jednoduché pravidlo: jedna změna, jeden krok zpět, jedna uložená verze s popisem. Pokud pracujete ve více lidech, dohodněte se předem, kdo může měnit základní soubory a kdo pracuje jen v sestavě. Ušetříte tím nejvíc času, protože většina zdržení nevzniká u modelování, ale u hledání, která verze je ta správná.
B3du je nástroj pro strukturované řízení projektů, který stojí na jednoduché myšlence: každý úkol má svého vlastníka, termín a jasně popsaný výsledek. Než do něj začnete přenášet první projekt, zastavte se u zadání. Většina problémů nevzniká v samotném nástroji, ale v tom, že lidé zakládají projekt dřív, než vědí, co má na konci vzniknout. Sepište si na papír cíl, dílčí výstupy a osoby, které za ně odpovídají. Teprve pak otevřete B3du.
Stav, vlákna a oprávnění: tři místa, kde začátečníci ztrácejí nejvíc ča
U funkcí dávejte pozor na návratové typy. Když je vynecháte, TypeScript je odvodí, ale odvození může být širší, než potřebujete. U veřejných funkcí a exportovaných rozhraní je lepší typy psát ručně;slouží jako dokumentace a odhalí nechtěné změny. Podobně u objektů preferujte rozhraní nebo typové aliasy před anonymními tvary, které se těžko čtou. Při práci s poli a objekty se vyhněte přetypování přes as, pokud to není nutné. Přetypování obchází kontrolu a často jen odsouvá chybu na později.
Co zkontrolovat před exportem a předáním Před exportem projděte model na průniky a mezery. Dva díly, které se mají spojit, nesmí mít mezi sebou skrytou vůli ani se nesmí protínat, pokud to není záměr. Zkontrolujte tloušťku stěn a minimální rozměry, které výroba zvládne. U děr a závitů si ověřte, že odpovídají zvolenému spojovacímu prvku, ne jen tomu, který jste měli po ruce při modelování. Exportujte v jednotkách, které odpovídají zadání, a po exportu soubor znovu otevřete a změřte několik klíčových rozměrů.
Před vydáním nové verze projděte takzvaný kouřový test na skutečném zařízení s nejnižší podporovanou verzí systému. Emulátory často neodhalí problémy s výkonem, spotřebou baterie nebo chováním při přepnutí do režimu úspory energie. Zapněte si vývojářské nástroje a sledujte, zda aplikace neztrácí snímky při scrollování nebo nezvyšuje spotřebu dat. Tyto poznatky se do automatizovaných testů promítají jen obtížně.
Na závěr myslete na předání. Projekt v B3du by měl být čitelný i pro člověka, který u něj nebyl od začátku. Proto udržujte popis projektu aktuální, ukončené fáze zavírejte a nepoužívané úkoly archivujte. Pokud to uděláte, bude nástroj sloužit jako přehled práce, ne jako další místo, kde se hromadí nedokončené položky.
Častou chybou je příliš jemné členění. Když má projekt dvě stě drobných úkolů, tým přestane sledovat celek. Držte se pravidla, že jeden úkol by měl zabrat zhruba půl dne až několik dní. Delší práci rozdělte, kratší slučte. Stejně tak nezatěžujte projekt desítkami štítků. Zvolte tři až pět kategorií, které odpovídají tomu, jak se o práci skutečně rozhoduje, a ostatní informace pište do popisu úkolu.
Produkční chyba se řeší ve stresu a právě tam vzniká většina problémů s verzováním. První krok není vrátit změnu, ale zjistit, co přesně na produkci běží. Otevři si historii nasazení a najdi commit, který je aktuálně live. Neověřuj to podle názvu větve ani podle toho, co má kdo v hlavě. Větve se rozcházejí, tagy se přepisují a „poslední build" nemusí být to, co je na serveru. Zapiš si hash commitu, čas nasazení a verzi artefaktu do incidentního záznamu. Tohle je referenční bod, ke kterému se bude celý rollback vztahovat.