Proč se voda vaří rychleji ve vysokých nadmořských výškách?

Fotosyntéza je soubor dějů, při kterých rostlina přeměňuje světelnou energii na energii chemických vazeb. Probíhá v chloroplastech, konkrétně v thylakoidech a stromatu. Vstupují do ní oxid uhličitý, voda a světlo, výstupem je glukóza a kyslík. Zjednodušená rovnice 6 CO₂ + 6 H₂O + světlo → C₆H₁₂O₆ + 6 O₂ ale neříká, že jde o jeden krok. Ve skutečnosti jde o dvě na sebe navazující fáze, které se liší místem i tím, co kdo spotřebovává.

Skutečná rizika s jídlem před plaváním jsou jinde a jsou mnohem obyčejnější. Těsně po vydatném jídle může být člověku těžko, může ho bolet žaludek nebo se mu zvedat žaludek při skocích a vlnách. To není nebezpečné samo o sobě, ale nepříjemné to je. Citlivější lidé, děti nebo ti, kdo jedí hodně tučná a objemná jídla, to pocítí víc. Proto dává smysl počkat – ne kvůli utonutí, ale kvůli pohodlí.

Při pozorování dodržujte odstup. Přiblížit se k plejtvákovi na menší vzdálenost, než dovolují místní pravidla, je nejen nelegální, ale i nebezpečné. Zvíře váží přes sto tun a jeden úder ocasem dokáže převrátit malou loď. Nikdy se nesnažte plavat k němu ani ho krmit. Pokud plave přímo k vám, vypněte motor a nechte ho proplout.

Typické chyby, kterých se lidé ve výškách dopouštějí: příliš mnoho soli v počátku vaření (sůl zvyšuje teplotu varu jen minimálně, ale u těstovin může způsobit lepivost), příliš vysoký plamen po dosažení varu (voda se rychleji odpařuje, ale teplota už nestoupá) a poklička bez možnosti odvodu páry (tlak páry může poklici nadzvednout). U rýže a těstovin je lepší používat širší hrnec s menším množstvím vody, aby se obsah rychleji ohřál.

Plejtvák obrovský je ohrožený druh. Před komerčním lovem jich žilo kolem 350 000, dnes jich zbývá možná 10 000 až 25 000. Hlavní hrozby jsou srážky s loděmi, zamotání do rybářských sítí, podvodní hluk a změna klimatu, která posouvá populace krillu. Pokud chcete vidět největšího tvora planety, jeďte s operátorem, který dodržuje pravidla a část peněz dává na výzkum. Ať už vyrazíte na Island, do Kalifornie nebo do Mexika, počítejte s tím, že uvidíte možná jen výdech a hřbet. I to je ale zážitek, který se nedá s ničím srovnat.

Závěrem: voda ve výškách vře dříve, ale při nižší teplotě. Rychlejší var neznamená rychlejší uvaření. Pomůže tlakový hrnec, delší doba vaření, namáčení a trpělivost. Kdo na to zapomene, bude jíst nedovařené brambory i ve chvíli, kdy voda už dávno bublá.

U vozidel je zásadní rozdíl mezi letní a zimní pneumatikou. Zimní směs zůstává měkká i při mrazu a lépe odvádí vodu z povrchu ledu. Přesto ani zimní pneumatika nezaručí krátkou brzdnou dráhu na holém ledu. Před jízdou v zimě zkontrolujte vzorek a tlak, ale hlavně přizpůsobte rychlost. Brzděte plynule, ne trhavě, a pokud auto začne klouzat, nechte volant v klidu a brzděte jen lehce. Na ledu platí, že plynulost je důležitější než síla.

Jak plejtváka najít a nespálit se Vyplatí se vybrat loď, která má zkušeného pozorovatele a hlásí pohyb velryb přes vysílačku. Typická chyba je vyplout v poledne v nejteplejším dni – hladina se třpytí a výdech velryby snadno přehlédnete. Další častá chyba: čekat, že plejtvák vyskočí celý nad hladinu jako delfín. To dělá jen výjimečně. Hledejte vysoký svislý vodní sloupec, který vzniká při výdechu. Je až devět metrů vysoký a ve studeném vzduchu se drží několik sekund. Pak se objeví hřbet a malá hřbetní ploutev, než se velryba ponoří na deset až dvacet minut.

Plejtvák obrovský obývá všechny oceány kromě Arktidy. Žije v chladných vodách, kde se živí krilem, drobnými korýši. Během léta se krmí v polárních oblastech, na zimu migruje k rovníku, kde se páří a rodí mláďata. Nejlepší šance ho spatřit je u pobřeží Kalifornie, Mexika, Islandu, Norska nebo na Špicberkách. Vždy ale platí: čím dřív vyrazíte na moře, tím větší šance. Ráno je moře klidnější a plejtváci se častěji vynořují.

Další možností je předběžné namáčení. Cizrna, fazole nebo čočka nasáknou vodu a zkrátí se doba, po kterou je třeba je vařit. Namáčejte přes noc ve studené vodě, ideálně 8–12 hodin. Voda by měla být asi trojnásobek objemu luštěnin. Po namočení vodu slijte a vařte v čerstvé. Tím se také sníží nadýmavé účinky.

Jak si poradit s vařením ve výšce Nejúčinnějším řešením je tlakový hrnec. Ten uzavřením páry zvyšuje tlak uvnitř nádoby, a tím i teplotu varu – klidně na 110 až 120 °C. Vaření v tlakovém hrnci je pak nejen rychlejší než v otevřeném hrnci v nížině, ale hlavně spolehlivé. Pokud tlakový hrnec nemáte, prodlužte dobu vaření. Orientačně: při 2000 metrech počítejte s asi 10–15 procenty času navíc, ve 3000 metrech s 20–30 procenty. U luštěnin a obilovin může být nárůst ještě větší.