Proč se v týmu obejdete bez merge commitů?
Základem je rebase místo merge při aktualizaci vlastní větve. Když na své feature branch zjistíte, že main je napřed, nespouštějte git merge main. Místo toho použijte git rebase main. Tím se vaše commity přenesou na aktuální špičku mainu a vznikne přímá linie. Před rebasem se ujistěte, že větev ještě nikdo jiný nepoužívá. Přepsání historie na sdílené větvi je nejčastější chyba a způsobuje kolegům konflikty, které se špatně řeší.
Další rozdíl je v potvrzení. Na přepážce dostanete papírový doklad okamžitě, ale musíte ho uschovat. Online obvykle dostanete potvrzení e-mailem nebo ho najdete v historii plateb. Pro dokladování platby je lepší uložit si potvrzení do složky, kterou zálohujete. Papírové doklady se snadno ztratí a po měsících se obtížně dohledávají.
Poznáte to podle tří signálů: světlé, jakoby vybělené skvrny na listech, které se později mění na hnědé; stočené nebo povadlé listy i při vlhké půdě; a náhlý opad listů bez jiné příčiny. Jakmile se objeví první dva, rostlinu přemístěte do polostínu a na týden přerušte hnojení. Zalévejte až ve chvíli, kdy je vrchní vrstva substrátu suchá, a to nejlépe ráno nebo večer. Spálené listy neodřezávejte hned – rostlina z nich ještě čerpá živiny, odstřihněte je, až když úplně zaschnou.
Válcování a náplň rozhodují o výsled
Základní veličinou je tepelná jímavost, tedy součin objemové hmotnosti, měrné tepelné kapacity a tloušťky. Prakticky to znamená, že cihla plná, vápenopísek, beton nebo kámen s velkou hmotností na metr krychlový akumulují výrazně lépe než pórobeton či dřevo. U běžného zdicího materiálu se vyplatí uvažovat o tloušťce od 300 mm výše, u lehčích materiálů klidně 450 mm i více, pokud má stěna skutečně sloužit jako tepelný zásobník. Rozhodně ale nestačí jen přidávat centimetry tam, kde chybí izolace.
Čerstvé bylinky ze supermarketu často skončí do týdne v koši. Důvodem nebývá lenost, ale špatné zacházení hned po přinesení domů. První trik spočívá v tom, že bylinky nikdy nenechávejte v plastovém sáčku, ve kterém jste je přinesli. Sáček zadržuje vlhkost, listy se začnou potit a hnijí. Jakmile přijdete domů, sáček rozvažte, bylinky prohlédněte, odstraňte povadlé nebo žloutnoucí lístky a teprve pak je uložte.
Merge commity vznikají ve chvíli, kdy do hlavní větve sloučíte jinou větev a Git nemůže provést fast-forward. Vypadají neškodně, ale v historii vytvářejí šum: každý takový commit nese dvě rodičovské větve, komplikuje čtení logu a ztěžuje reverzování změn. Řada týmů proto přechází na lineární historii, kde každá změna přichází jako jeden commit. Není to dogma, ale zvyk, který se vyplatí, pokud chcete, aby se v historii dalo snadno hledat a aby se změny daly čistě vrátit.
Kdy rebase nepoužívat a jak řešit konflikty Rebase není vhodný pro větve, které už jsou pushnuté a sdílené s ostatními. Pokud na ní pracuje víc lidí, raději použijte merge, nebo si větev rozdělte. Při samotném rebasu může dojít ke konfliktu. Git vás zastaví, vy soubory upravíte, přidáte přes git add a pokračujete pomocí git rebase --continue. Když si nejste jistí, celý rebase zrušíte přes git rebase --abort a vrátíte se do původního stavu. Nikdy nepushujte vynuceně bez --force-with-lease, který ověří, že na vzdálené větvi nikdo mezitím nepřidal commity.
Pro sloučení hotové práce do mainu použijte fast-forward. Příkaz git merge --ff-only povolí merge jen tehdy, když je to možné bez merge commitu. Pokud selže, znamená to, že main se mezitím posunul a vy potřebujete nejdřív rebase. V praxi se osvědčuje nastavit git config --global pull.rebase true, aby i git pull rovnou rebasoval a nevytvářel zbytečné merge commity. Pro lokální úklid historie před odesláním použijte git rebase -i, kde můžete commity sloučit, přeřadit nebo přeformulovat zprávy.
Lineární historie není cíl, ale prostředek. Umožňuje používat git bisect bez přeskakování merge commitů, zjednodušuje code review a zrychluje orientaci v logu. Zaveďte ji v týmu jako pravidlo: feature větev se před sloučením rebasuje na main, main přijímá jen fast-forward. Výsledkem je čitelná historie, kde každý commit odpovídá jedné ucelené změně a kde se dá kdykoli zjistit, proč byl kód upraven.
Důležitý je také povrch. Omítka, obklad nebo betonová stěrka ovlivňují, jak rychle se teplo předá do vzduchu. Těžká vrstva s hladkým, neizolujícím povrchem pracuje nejlépe. Koberce, dřevěné obložení na roštu nebo sádrokarton na podkonstrukci akumulaci účinně utlumí. Pokud chcete využít solární zisky nebo noční chlazení, nechte hmotu odhalenou a barevně světlou, aby odrážela světlo do prostoru.