Proč se v lese nevyplatí dělat hluk a sbírat všechno?

Druhý častý hřích je chamtivost. Lidé plní koše do posledního místa a berou i staré nebo červivé plodnice. Ty už nemají kuchyňské využití a v lese slouží jako potrava pro hmyz a drobné savce. Berte jen tolik, kolik skutečně zpracujete, a staré houby nechte na místě. Stejně tak neničte nejedlé druhy – i muchomůrka je součástí ekosystému.

Košík plný hub je radost, ale také začátek práce, která rozhodne o tom, zda úlovek skončí v polévce, nebo v koši. Houby se kazí rychleji než většina zeleniny. Čím dřív po návratu začnete, tím méně jich vyhodíte. První krok nepatří noži, ale třídění.

Proč se vyhnout sběru i tam, kde si nejste jistí Nejedlé a jedovaté houby se nedají poznat podle chuti ani podle toho, zda po rozkrojení zmodrají. Řada smrtelně jedovatých muchomůrek chutná příjemně a vůbec nehořkne. Stejně tak neplatí, že jedovaté houby rostou jen v lese — klidně vyrostou na zahradě, v parku nebo na kraji cesty. Pokud si nejste na sto procent jistí druhem, houbu nechte v lese. Nejde o zbabělost, ale o jediné rozumné pravidlo.

Nejčastější chyba začátečníků je spoléhat na jediný znak. Barva klobouku, vůně nebo to, že houba roste na stejném místě jako loni, nic neznamená. Určovat se musí vždy podle celku: tvar a barva klobouku, barva a hustota lupenů nebo rourek, tvar třeně, pochva a prsten na třeni, způsob růstu a místo, kde houba roste. Teprve když všechny znaky sedí na jedlý druh a žádný neodporuje, má smysl houbu uvažovat.

Nejčastější chyba je namočit všechny houby do lavoru s vodou a nechat je tam odležet. Druhá častá chyba je skladovat je v igelitovém sáčku. Houby potřebují dýchat. Pokud je nezpracujete hned, dejte je do papírového sáčku nebo do misky vyložené utěrkou a do chladničky. Vydrží tak jeden až dva dny, některé druhy i déle, ale čím kratší doba, tím lepší chuť.

Nejčastější chyba je hnojení minerálním dusíkem hned po výsadbě. Dusík v lehce přijatelné formě potlačuje tvorbu mykorhizy – strom si řekne, že symbionta nepotřebuje. Stejně škodí hluboká orba a používání herbicidů na bázi glyfosátu v okolí kmene. Další častá chyba je výsadba do čistě rašelinového substrátu bez příměsi místní půdy.

Hřib dubový roste od června do září, v teplých letech i déle. V nižších polohách, v pahorkatinách a v říčních údolích se objevuje dřív než v horách. Hledejte ho v dubových a smíšených lesích, na okrajích cest, v mladých porostech a na prosvětlených stráních. Má rád kypré, mírně vlhké půdy, ale nesnáší trvale podmáčená místa. Po vydatných deštích a teplotách kolem dvaceti stupňů čekejte první plodnice zhruba za týden až deset dní. Na jižních svazích se objeví dřív, na severních později a často ve větším množství.

Suchý vs. mokrý způsob čištění Většinu kloboukových hub stačí očistit suchou cestou. Vezměte měkký kartáček nebo houbičku na nádobí a seškrábejte jehličí, listí a nalepenou hlínu. Na tvrdší nečistoty poslouží malý nůž – škrábejte po povrchu klobouku, ne do hloubky. Tento postup je šetrnější než voda, protože houby jsou jako houba doslova: nasáknou vlhkost a v lednici pak rychle slizovatí. Mokré čištění pod tekoucí vodou si nechte na případy, kdy je houba opravdu silně zablácená, a i pak ji po opláchnutí důkladně osušte papírovou utěrkou.

Jak hřib dubový nakládat, aby vydržel a neztratil chuť Sklízejte jen mladé a pevné plodnice. Staré, rozměklé nebo červivé nechte v lese, do nálevu nepatří. Doma houby očistěte suchým štětcem nebo hadříkem, třeně seřízněte a zkontrolujte, zda nejsou duté. Pokud je třeň dutý nebo plodnice změklá, použijte ji jen na okamžitou spotřebu, nikoli na nakládání. Nepřidávejte do nálevu houby, které jste nasbírali před více než dvěma dny nebo které jste přinesli v igelitové tašce. V přeplněné tašce se rychle zapaří a ztratí pevnost.

Do čistých, horkou vodou vypláchnutých sklenic vrstvěte houby, proložte je plátkem cibule, kouskem mrkve a případně chilli papričkou. Zalijte horkým nálevem tak, aby byly houby zcela ponořené a hladina sahala asi centimetr pod okraj. Sklenice uzavřete a sterilujte při teplotě kolem osmdesáti pěti stupňů dvacet až třicet minut. Po vychladnutí je uložte do chladu a temna. První ochutnávka je nejlepší po třech až čtyřech týdnech, kdy se chuť spojí. Pokud se na hladině objeví plíseň nebo nálev zákal a zápach, obsah vyhoďte. Nejčastější chybou je málo octa a slabá sterilace, což vede ke zkažení během několika týdnů.

Hřib dubový se hodí i k sušení, ale pouze za dobrého větrání a v tenkých plátcích. Sušený si uchová výrazné aroma a po namočení ho můžete přidat do omáček a polévek. Nakládaný v kyselém nálevu vydrží v chladu i několik měsíců, aniž ztratí pevnost. Když dodržíte správný sběr, rychlé zpracování a dostatečnou kyselost nálevu, budete mít z jedné sezony zásobu, která se hodí k masu, do salátů i jako samostatný pokrm.