Proč batole shazuje první botičky a co s tím dělat?

Kontrast, nebo splynutí — vyberte jeden sm�

První botičky nejsou jen módní doplněk. Pro batole znamenají zásadní změnu v tom, jak vnímá vlastní nohy a jak se pohybuje. Do té doby chodilo bosky nebo v měkkých ponožkách a najednou má na nohou něco, co klouže, tlačí a mění těžiště. Proto se mnohé děti při prvním nazutí vzpouzejí, pláčou nebo botu okamžitě kopou pryč. Není to trucování, ale přirozená reakce na neznámý pocit. Klíčem je připravit dítě i sebe postupně, bez spěchu a bez nátlaku.

Jídlo krájejte na menší kusy a vyhýbejte se tvrdým okrajům pečiva, ořechům, ledu a cukrovinkám, které se lepí na rovnátka. Kousání do celého jablka nebo mrkve přímo předními zuby je častý důvod, proč se bracket odlepí. Pokud k odlepení dojde, nepanikařte, ale co nejdříve kontaktujte svého ortodontistu – uvolněný drát může dřít sliznici a způsobit otlak. Do termínu opravy si můžete vosk na rovnátka přiložit na ostré konce.

Největší chyba je kupovat botičky podle čísla, které dítě nosilo v předchozím typu. Výrobci značí velikosti různě a noha roste po milimetrech. Vždy měřte nohu vsazenou do boty, ne jen podle stélky. Dítě postavte, prsty musí mít volný prostor před špičkou, ale bota nesmí být tak velká, aby v ní noha plavala. Zkuste, zda se bota ohne v místě, kde se ohýbá noha při chůzi. Tuhá podrážka v celé délce je pro začátečníka špatná. Stejně tak příliš měkká, která se kroutí jako hadr. Hledejte pevnou patu, ohebný předek a dostatek místa v nártu.

Nejčastější chybou je vzít si příliš mnoho hraček a žádné jídlo. Batole v letadle nejvíc zaměstná jídlo a pití, protože při polykání se vyrovnává tlak v uších. Suché krekry, kousky ovoce nebo měkké pečivo fungují lépe než sladkosti. Sladkosti dítě rychle nabudí a pak je těžší ho uklidnit. Lahev s pitím mějte po ruce už při vzletu a přistání, kdy se tlak v uších mění nejvíc.

Domácí výroba není složitá, ale vyžaduje trpělivost a čistotu. Pokud dodržíte poměry, suché lístky a tmavé místo, získáte olej, který předčí mnohé kupované přípravky. Naopak spěch a mokré lístky vedou k plýtvání surovinou i časem. Vyzkoušejte malou várku, než se pustíte do většího množství. Růže je vzácná surovina a její vůně si zaslouží pozornost.

Jak poznat, že je noha na botu připravená Než začnete řešit střih a velikost, ověřte, že dítě už umí samo stát a udělá alespoň pár kroků bez držení. Botička má smysl ve chvíli, kdy potřebuje ochranu před chladem, ostrými předměty nebo kluzkým povrchem, ne jako berlička pro první krůčky. Zkuste takzvaný test: postavte dítě na tvrdou podlahu, ať se zapře, a sledujte, zda dokáže přenést váhu z jedné nohy na druhou. Pokud ano, je čas. Pokud ještě ne, počkejte. Dřívější nazouvání vývoj neurychlí, spíš ho zkomplikuje.

Samotné nazouvání dělejte v klidu a krátce. Nejdřív nechte dítě botičku jen držet, ohmatat a prohlédnout. Pak ji nazujte na pár minut doma, ideálně při hře, kdy dítě sedí nebo stojí u nábytku. První den stačí pět až deset minut, druhý den o něco déle. Vždycky sledujte, jestli bota nepadá, netlačí nebo nezpůsobuje otlak. Pokud dítě pláče, nechte ho chvíli bosky a zkuste to znovu později. Násilné nazouvání vede k tomu, že si dítě botu spojí s nepříjemným zážitkem a bude odmítat i tu pohodlnou.

Při výběru se soustřeďte na tři věci. Za prvé na šířku: prsty musí mít dost místa na rozevření a žádný prst nesmí být vytlačený na stranu. Za druhé na podrážku: má být tenká, ohebná a s mírným vzorkem, ne tuhá jako u dospělých bot. Za třetí na uchycení: suchý zip nebo šňůrka musí jít utáhnout tak, aby bota nesjížděla z paty, ale zároveň neškrtila nárt. Vyhněte se botám, které jsou tvrdé, těžké nebo mají výrazně zvednutou špičku. Často se chybuje i v tom, že rodiče koupí botu o číslo větší s tím, že dítě do ní vyroste. Taková bota ale klouže, dítě o ni zakopává a vzniká nechuť k nošení.

Venku pak botičky noste jen na bezpečném povrchu, ne na kluzké dlažbě nebo v mokré trávě. Po každé procházce zkontrolujte chodidla, jestli nejsou zarudlá nebo otlačená. Pokud ano, bota nesedí, i kdyby vypadala správně. A pamatujte, že každé dítě je jiné. Někomu sednou botičky hned, jiné potřebuje týdny. Trpělivost a pozorování jsou důležitější než značka nebo cena.

Ještě než botičky vůbec koupíte, nechte dítě chodit co nejvíce naboso po různých površích. Písek, tráva, koberec nebo hladká podlaha stimulují chodidlo a posilují svaly, které bude potřebovat pro stabilní chůzi. Bosá noha se přirozeně přizpůsobuje terénu a dítě se učí správně odvalovat chodidlo. Pokud ho rovnou zavřete do tuhé boty, tento přirozený vývoj přeskočíte a dítě bude mít menší jistotu. Dopřejte mu proto několik týdnů až měsíců bosé přípravy, než přijde na řadu obuv.