Ponožky v páru, nebo navždy samotné?

Sušení řešte vždy na vzduchu, mimo přímé slunce a mimo radiátor. Sušička s vysokou teplotou dělá přesně to, čemu se snažíte vyhnout — působí tepelný šok a mechanické tření. Oblečení věšte volně, ne na ramínko za kapuci, aby se nedeformovalo. Pokud potřebujete rychlé sušení, použijte nízkou teplotu v sušičce jen výjimečně a krátce.

Mikina na plný zip je praktičtější pro pohyb, kde se intenzita mění: turistika, běh, kolo, práce venku. Zip otevřeš za chůze, zavřeš při postoji. Jen pozor na materiál zipu — plastový je lehčí a nemrzne, kovový vypadá lépe, ale v mrazu může tuhnout a při neopatrném zacházení se ohne. Vždy zkontroluj, jestli zip není v místech, kde se dostane do kontaktu s batohem. Po čase se může prodřít a zadrhávat.

Většina domácností řeší třídění prádla až u pračky. Nosí plný koš do koupelny, tam ho přehazuje na hromádky a teprve pak zjišťuje, že bílé tričko je promočené od červeného trička. Přitom stačí jedna změna, která se odehraje o dvě místnosti dřív: místo jednoho koše na špinavé prádlo postavit dva. Jeden na světlé a jemné kusy, druhý na tmavé, barevné a pracovní oblečení. Třídění se tak stane součástí svlékání, ne samostatnou činností, na kterou nikdy není čas.

Tvar kusu se deformuje méně nápadně, ale o to vytrvaleji. Úplet se při sušení na žebru radiátoru vtlačí do jeho profilu a vzniknou ploché pruhy, které se po vyžehlení sice srovnají, ale u bavlny s vyšším podílem syntetiky se částečně vrací. Tričko pak visí křivě, rukávy se stáčejí a délka se rozjíždí. Silné vrstvy — mikina, tepláky — se na radiátoru suší ještě hůř, protože vlhkost zůstává uvnitř a teplo působí jen z jedné strany. Vnější strana je suchá, vnitřní vlhká, a než doschne, guma v pase už je unavená.

Ztráta ponožek není náhoda ani záhada. Většina ponožek se ztratí ještě před praním, při praní nebo při skládání. Pokud chcete mít ponožky vždy v páru, musíte změnit systém, ne hledat ztracené kusy. Začněte tím, že přestanete ponožky shazovat do jednoho koše s ostatním prádlem. Každý pár, který si sundáte, okamžitě spojte – buď do sebe, nebo pomocí malé gumičky či sponky. Tím zabráníte tomu, aby se jedna ponožka zatoulala pod postel nebo do rukávu mikiny.

Aviváž je problém číslo jedna. Obsahuje látky, které se usazují na vláknech a vytvářejí tenký mastný film. Ten sice změkčí bavlnu, ale u funkčního oblečení ucpe mikroskopické póry a potlačí schopnost odvádět vlhkost. Pot se pak drží uvnitř, oblečení je mokré, lepí se na kůži a začne zapáchat. Film také snižuje elasticitu, takže elastanová vlákna postupně ztrácejí pružnost a oblečení se vytahá. Stejně škodí i „voňavé" aviváže a kuličky do sušičky.

Místo aviváže používejte prací prostředek určený pro funkční materiály, nejlépe tekutý a bez změkčovadel. Dávkujte méně, než udává výrobce — přebytek prostředku se ve vláknech usazuje stejně jako aviváž. Pokud oblečení zapáchá, pomůže krátký máčecí cyklus s octem (cca 50 ml na praní), který neutralizuje pachy a zbytky prostředku. Poté vždy důkladně vymáchejte.

Existují případy, kdy už nic nezachráníte. Pokud byl růžový kus v bubnu při 90 °C spolu s bílým, barvivo proniklo hluboko do vlákna. Stejně tak u prádla, které prošlo sušičkou nebo žehličkou ještě růžové — teplo barvu fixovalo. U vlny a hedvábí, které už mají růžový nádech, je kyslík i chlór riskantní a výsledkem bývá poškozená textura. V těchto situacích je lepší prádlo obarvit záměrně na tmavší odstín nebo ho použít na hadry.

Růžový odstín na bílém prádle vzniká nejčastěji tak, že se k bílému prádlu přimíchá jeden červený kus, nebo že teplota praní překročí 40 °C a barvivo se uvolní do lázně. Rozhodující je, jak rychle po vyprání zareagujete. Dokud je prádlo mokré, máte šanci skoro vždy. Jakmile ho necháte uschnout, barvivo se fixuje na vlákno a možnosti se prudce zužují.

Typické chyby: praní s aviváží „jen občas", praní v horké vodě s bavlnou, sušení na topení, žehlení žehličkou na vysoký stupeň a používání pracího prostředku s bělicími složkami. Všechny tyto kroky urychlují ztrátu funkčních vlastností. Pokud oblečení po pár praních přestane odvádět pot nebo začne být cítit i po vyprání, obvykle už není co zachránit — vlákna jsou nevratně poškozená.

Aby se situace neopakovala: třiďte prádlo nejen podle barvy, ale i podle materiálu. Nové červené, fuchsiové nebo tmavě modré kusy perte první tři až čtyři cykly zvlášť. Teplotu volte podle nejcitlivějšího kusu v dávce, ne podle nejšpinavějšího. Do bubnu nikdy nedávejte bílé prádlo s barevným jen proto, že je obojí „skoro bílé". A pokud už růžová vznikne, řešte to hned po vyprání — odložený zásah je nejčastější důvod, proč se prádlo už nikdy nezbaví růžového nádechu.