Po čem poznáte deku na gauč, která vydrží a nekouše?

Postel s bočním vstupem, tedy s otevřenou delší stranou, klade na ložní povlečení jiné nároky než klasická postel s čelem a bočnicemi. Nejde jen o estetiku – hlavní roli hraje praktičnost při ustýlání a udržení povlečení na místě. Pokud zvolíte špatný rozměr nebo typ zapínání, budete každé ráno bojovat s roztahujícím se prostěradlem a shrnutou přikrývkou. Proto se vyplatí věnovat pozornost třem klíčovým bodům: rozměrům, materiálu a způsobu upevnění.

Nejdůležitější praktický test spočívá v praní. Deka, kterou nemůžete vyprat na více než 30 stupňů, je pro běžné použití na gauči nevhodná. Před nákupem si najděte štítek a zkontrolujte, zda snáší sušičku. Pokud ne, počítejte s tím, že ji budete sušit naplocho a že to bude trvat. Častou chybou je kupovat deky, které se sice dobře tváří, ale po prvním vyprání se srazí o několik centimetrů. Tomu se vyhnete, když zvolíte materiál s předepsanou srážlivostí nebo už předepraný.

Nejčastější chyba: příliš mnoho vzorů bez společného jmenovatele Typickým problémem je kombinování výrazných vzorů, které nemají nic společného. Květinové závěsy v ložnici a geometrické koberce v obýváku vytvoří chaos. Řešení spočívá v tom, že si zvolíte jeden dominantní vzor a ostatní textilie necháte v klidných tónech. Pokud milujete květiny, použijte je na polštářcích a povlečení, ale k nim zvolte jednobarevné závěsy a přehozy. Stejně tak materiály: len v obýváku se skvěle doplní s bavlnou v ložnici, ale kůže a samet už spolu ladí hůře.

Začněte tím, že si projdete byt a zapíšete si, jaké barvy a materiály už máte. Všímejte si nejen pohovek a závěsů, ale i menších kusů, jako jsou polštářky, přehozy nebo koberce. Cílem je najít společnou paletu, která se objevuje v obou místnostech. Pokud máte v obýváku šedou pohovku a modré doplňky, zkuste do ložnice pořídit povlečení s decentním modrým proužkem nebo šedý přehoz. Nemusíte nic shánět přesně, stačí, aby se barvy vzájemně doplňovaly.

Dalším častým problémem je posun vrchního povlečení. U postele bez bočnic se přikrývka snadno shrnuje k okraji, zvláště pokud spíte sami a máte tendenci se otáčet. Řešením je povlečení s praktickým zapínáním – nejlépe na zip po celé délce, nebo s vnitřními poutky v rozích, která přikrývku zafixují. Zip by měl být kvalitní a krytý, aby nedráždil pokožku. Vyhněte se povlečení s obyčejnými knoflíky – ty se často rozepínají a přikrývka pak klouže uvnitř.

Výběr prostěradla s gumou se zdá být jednoduchý, ale většina lidí dělá zásadní chybu už při měření matrace. Nesoustředí se na výšku, ale jen na délku a šířku. Výsledek? Prostěradlo nedrží, shrnuje se a po pár praních ztratí tvar. Přitom stačí znát tři čísla: délku, šířku a výšku matrace. K těmto údajům si vždy přidejte rezervu alespoň pět centimetrů na každý rozměr. Pokud máte matraci o výšce dvacet centimetrů, počítejte s prostěradlem určeným pro výšku alespoň pětadvacet centimetrů. Tato rezerva zajistí, že guma dobře obepne rohy a prostěradlo zůstane napnuté i při častém otáčení v posteli.

Základní otázka zní: co od ní čekáte? Pokud ji chcete hlavně na přikrytí při sledování televize, sáhněte po materiálu s vyšší gramáží a hustou vazbou. Fleece a mikroplyš jsou teplé, lehké a příjemné na dotek, ale mají tendenci žmolkovat se, hlavně při častém praní. Bavlněné deky nebo směsi s příměsí vlny jsou prodyšnější a dlouhodobě stálobarevnější. Pozor na 100% akryl – je sice levný, ale po pár vypráních ztrácí tvar a na dotek začíná být nepříjemný.

Nejčastější chybou při šití je nedostatečné podhrnutí látky. Pokud je tunýlek příliš úzký, guma se v něm zamotává a prostěradlo se nepoddajně shrnuje. Další častou chybou je použití příliš silné gumy – ideální je plochá guma o šířce 5 až 10 milimetrů. Silnější guma zbytečně tlačí do těla a zanechává otlaky. Také si dejte pozor na to, abyste rohy sešívali vždy rubem k sobě. Když je sešijete lícem k líci, výsledný šev bude na pohledové straně a při dotyku vás bude dráždit. Po dokončení prostěradlo vyperte na nižší teplotu a nechte uschnout – tím se látka srazí a guma se ustálí.

Jak si ušít prostěradlo na míru: postup, který vyřeší i nestandardní rozměry Pokud máte matraci s nestandardními rozměry, nebo si prostě chcete být jisti výsledkem, ušijte si vlastní. Na trhu se běžně prodávají látky v šíři 160 až 220 centimetrů. Zvolte měkkou bavlněnou tkaninu s elastanem, která má dostatečnou pevnost. Nejdřív si změřte matraci přesně a přidejte na každou stranu jedenáct centimetrů – z toho pět na obepnutí a šest na podhrnutí a gumu. Nakreslete si na látku obdélník o rozměrech délka plus dvojnásobek výšky a šířka plus dvojnásobek výšky. V rozích si vyznačte čtverce o hraně rovné výšce matrace plus rezervě. Tyto čtverce vystřihněte – tím vytvoříte tvar, který se po sešití stane rohy prostěradla.