Pevná pravidla, nebo volná výchova? Rozdíl je v hranicích

Pro školáky funguje něco s pravidly a výsledkem. Domácí kvíz z otázek, které si sami vymyslí, šifrovací hra s indiciemi po bytě, turnaj v kostkách, karetní hry, stolní fotbálek z krabice, výroba komiksu na pokračování, nahrávání rozhlasové hry, vaření jednoduchého jídla podle obrázkového receptu, pletení z gumiček, skládání origami, luštění křížovky nebo sudoku a psaní dopisu babičce. U starších dětí hlídejte, aby hra měla jasný cíl. Bez něj se během deseti minut ozve „už mě to nebaví". Také se vyhněte přílišnému dirigování – nechte je vymyslet vlastní pravidla, i když budou divná.

Na první návštěvu zubaře jděte, jakmile se objeví první zub, tedy kolem jednoho roku. Zubař zkontroluje vývoj, poradí s čištěním a zachytí případné problémy včas. Prevence je levnější a méně bolestivá než léčba. Pokud si nejste jistí technikou, požádejte zubaře nebo dentální hygienistku, ať vám ji ukážou na vašem dítěti. Děti napodobují rodiče — pokud vidí, že si čistíte zuby pravidelně a bez odmlouvání, budou to dělat stejně.

Do čekárny si vezměte vlastní hračku nebo knížku, kterou dítě dobře zná. Nová věc v neznámém prostředí může vyvolat spíš neklid. Pokud je čekání delší, děti ocení jednoduchou hru na pozorování: „Kolik vidíš zelených věcí?" Tím se odvede pozornost od toho, co se děje kolem.

Přirozeným důsledkům se nevyhýbejte, ale trest není totéž co důsledek. Když dítě neuklidí hračky, hračky se na chvíli uklidí do krabice, ne že přijde o celý víkend. Důsledek má přijít brzy, být srozumitelný a vztahovat se k tomu, co se stalo. Vyhněte se ponižování, křiku a odnímání věcí, barvy stěn do obýváku které s pravidlem nesouvisí. Tresty, které přijdou pozdě nebo jsou nepřiměřené, učí dítě jen tomu, že dospělý ztrácí kontrolu.

Než začnete balit, zjistěte dvě věci: zda je na táboře pračka a zda se nosí jednotné táborové tričko. Pokud ano, uberte dvě trička z vlastních zásob. Ptejte se také na možnost praní v ruce a na to, zda děti spí v chatkách, podsadách, nebo ve stanech. Podle toho volte spacák a karimatku. U stanování přidejte izolační podložku navíc, u chatek postačí lehká deka. Typická chyba je vzít příliš mnoho oblečení a příliš málo ponožek.

Jak pravidla zavést, aby vydržela U malých dětí funguje názornost. Nakreslete obrázky večerní rutiny a projděte je společně každý den ve stejnou dobu. U školáků se osvědčuje krátká rodinná porada jednou týdně, kde se pravidla připomenou a případně upraví. Důležité je, aby platila i pro dospělé. Pokud se doma nemluví zvýšeným hlasem, nemůže to platit jen pro dítě. Konzistence je důležitější než přísnost. Jednou povolit a podruhé zakázat stejnou věc je nejrychlejší cesta k tomu, že pravidla přestanou fungovat úplně.

Typická chyba je vyjednávání v afektu. Když dítě vzteká, není čas na nové dohody. Pravidla se nastavují v klidu, ne uprostřed scény v supermarketu. Další častou chybou je příliš mnoho pravidel nebo pravidla, která sami nedodržujete. Stejně problematické je ustupovat jen proto, že je dítě unavené nebo že spěcháme. Výjimka musí být výjimečná, ne pravidlem.

Nakonec počítejte s tím, že hranice se s věkem mění. Co platilo v pěti letech, neobstojí v deseti. Pravidelně se pt ejte, která pravidla už dítě zvládá samo a kde potřebuje větší volnost. Dobře nastavené hranice nejsou zeď. Jsou to mantinely, ve kterých se dítě učí rozhodovat a nést odpovědnost za své chování.

První technikou je frotáž. List položíte na minci, klíč nebo hrubý smirkový papír a dítě přejíždí měkkou pastelkou nebo voskovým pastelem. Pastelku držte naplocho, ne špičkou. Typická chyba je tlačit příliš silou – papír se protrhne a dítě ztratí radost. Nechte ho objevovat, co se objeví pod papírem, a střídejte předměty. Frotáž zvládne i tříleté dítě a vznikne z ní přání nebo obal na sešit.

Po návštěvě si s dítětem krátce promluvte, co se dělo. Nechte ho mluvit, i když opakuje to samé. Here is more regarding úprava InteriéRu review the website. Tím se zpracovává zážitek a příští návštěva bude snazší. Pokud dítě pláče, neříkejte „nebreč", ale „vidím, že tě to polekalo". Uznání pocitů snižuje napětí. A pokud jste sami rozrušení, dopřejte si chvíli klidu, než usednete za volant nebo do tramvaje. Klidný rodič je nejlepší lék pro klidné dítě.

Typická chyba rodičů je slibovat odměnu za statečnost předem. Dítě pak může odmítnout spolupracovat, pokud odměna není dostatečná, nebo se začne ptát, co dostane za každý úkon. Lepší je ocenit až po skončení: „Byl jsi statečný, to se mi líbilo." Konkrétní pochvala funguje lépe než sladkost.

Začněte u sebe. Rozmyslete si, které chování je pro vás skutečně nepřijatelné a které jen obtěžuje. Většina rodin zvládne udržet tři až pět základních pravidel, ne dvacet. Sepište je společně, klidně na papír a pověste na viditelné místo. Dobře nastavené pravidlo zní konkrétně: „Po večeři si dáme talíř do dřezu," místo „Buď doma pořádný." Dítě musí vědět, co přesně se od něj čeká, kdy a kde.