Pevná, nebo měkká matrace pro dítě? Vybírejte podle věku a váhy

Dítě roste a s ním i nároky na spánek. Matrace, která byla ideální pro tříleté batole, přestane vyhovovat školákovi, který za rok povyroste o pět centimetrů a přibere několik kilogramů. Neexistuje jedna univerzální matrace „na celé dětství". Místo abyste hledali zázrak, zaměřte se na tvrdost, nosnost a materiál, které odpovídají aktuální hmotnosti a výšce dítěte.

Dítěti dejte jen tolik svobody, kolik unese. Předškolák zvládne vybrat barvu povlečení nebo motiv na zeď, ale nezvládne rozhodnout o rozložení nábytku. Školák už umí načrtnout, kde chce mít stůl a kde postel, a dokáže říct, jestli chce psát u okna, nebo u dveří. Starší dítě chce řešit závěsy, osvětlení a místo pro věci, které nechce ukazovat. Vždycky ale rozhodujte o tom, co je bezpečné a co se vejde do místnosti. Diskuze o nereálných variantách vede jen ke zklamání.

Typické chyby rodičů: koupit nový nábytek bez účasti teenagera, protože „tomu nerozumí". Nechat v pokoji dětské hračky a doufat, že si jich teenager nevšimne. Předělat celý pokoj najednou o víkendu a pak se divit, že teenager v něm nespí. Zavěsit polici příliš vysoko nebo příliš nízko. Zapomenout na zásuvky a prodlužovačky, protože teenager má nabíječku, sluchátka, reproduktor a lampu. A hlavně: nedělat z pokoje sklad rodinných přebytečných věcí. Pokud tam něco patří vám, nepatří to do jeho pokoje.

Ideální je stůl postavit bokem k oknu. Světlo pak dopadá z boku na pracovní plochu, osvětluje papíry i klávesnici, ale nedostane se přímo do zorného pole ani neoslní monitor. Pokud jste pravák, postavte okno po své levé ruce. Pravá ruka se při psaní pohybuje nad stolem a vrhá stín směrem od textu, ne přes něj. Leváci ať volí opačnou stranu. Tohle jedno pravidlo vyřeší většinu problémů se světlem i s nepříjemnými odlesky.

U dětí od tří do šesti let hledejte židli, která má pevné bočnice nebo nízké loketní opěrky, aby dítě nesedělo s rukama ve vzduchu. Sedák musí být tak vysoko, aby chodidla spočívala celou plochou na podlaze nebo na pevné podložce. Když nohy visí, dítě podsouvá pánev dopředu a sedí na kosti sedací, což tlačí na spodní část zad. Opěradlo má sahat do poloviny lopatek a být mírně prohnuté. Pro tento věk se vyhněte židlím na kolečkách, i když mají brzdu – dítě je bude používat jako hračku a brzdící mechanismus dřív nebo později povolí.

Nejlepší je vzít dítě do prodejny a nechat ho na židli sedět alespoň deset minut. Zkuste, jak se mu sedí, když se předkloní nad papír, když se opře a když vstane. Židle, která je pohodlná při zkoušení na dvě minuty, může být po hodině psaní nepoužitelná. Pokud není možné dítě vzít, změřte mu výšku podkolenní jamky a vzdálenost od sedací kosti k lopatkám a porovnejte s parametry židle. Výška sedáku se nastavuje tak, aby chodidla byla na zemi, a to i za cenu, že stůl bude potřeba podložit nebo vyměnit desku.

Výška je druhá past. Zástěna vyšší než 140 cm už blokuje světlo od okna a dítě na vzdálenější posteli bude mít pocit, že spí ve skříni. Naopak panel do 90 cm nic nesoukromí, protože přes něj dítě vidí i slyší. Ideální je výška, při které si každé dítě sedne na postel a nevidí přímo na toho druhého, ale zároveň nad zástěnou zůstává volný prostor pro světlo a vzduch.

Bezpečnostní detaily, které lidé přehlížejí: všechny hrany musí být oblé, žádné ostré rohy na opěradle ani na sedáku. Plynová pružina má být krytá, aby se do ní dítěti nezachytily prsty nebo vlasy. Židle nesmí mít žádné odnímatelné části, které by dítě mohlo spolknout nebo si je strčit do oka. Pokud kupujete otočnou židli, otestujte, zda se po usednutí neprotáčí příliš snadno – dítě se pak soustředí na otáčení místo na psaní. A poslední věc: nikdy nekupujte židli „do zásoby" o dvě velikosti větší. Dítě na ní sedí špatně hned a nikdy si nevytvoří správný návyk.

Na co se ptát, než židli koupíte Než zaplatíte, položte dítě na židli a zkontrolujte tři věci. První: mezi hranou sedáku a podkolenní jamkou musí zůstat dva až tři centimetry volného místa. Druhá: když dítě sedí s rovnými zády, opěradlo se musí dotýkat zad v bederní oblasti, ne jen u lopatek. Třetí: chodidla musí být celou plochou na zemi, případně na stupačce, kterou můžete dokoupit. Stupačka není zbytečnost – bez ní dítě hledá oporu a podsouvá nohy pod sebe. Pokud židle nemá stupačku, vyberte takovou, jejíž konstrukce umožňuje její pozdější připevnění.

U školáků od sedmi let přicházejí v úvahu židle s plynovou pružinou a nastavitelnou hloubkou sedáku. Plynová pružina musí mít aretaci, jinak se výška během psaní mění a dítě se neustále vrtí. Kolečka volte pouze s tvrdým povrchem pro koberce nebo měkkým pro tvrdou podlahu – špatná kolečka ničí podlahu a židle se rozjíždí. Typická chyba je koupit židli s pevným opěradlem bez možnosti nastavení bederní opěrky. Bederní výztuha musí být výškově stavitelná, protože jinak po roce přestane odpovídat křivce zad.