Příliš utažené víčko láme sklo i chuť piva

Před každou sezónou spíž vyklidťe, umyjte police a zkontrolujte všechny sklenice. Vypouklé víčko, zákal, bublinky nebo kyselý zápach po otevření znamenají, že obsah patří do odpadu, ne do těla. Zkaženou sklenici nikdy neochutnávejte. Na dno spíže uložte těžké sklenice, nahoru lehké a méně používané. Až budete mít systém hotový, zjistíte, že vám stačí polovina dosavadních sklenic a přesto máte po ruce víc.

Zavírání sklenic vypadá jako rutina, ale právě u něj vzniká většina zbytečných ztrát. Ať už plníte zavařeniny, nakládáte zeleninu, nebo stáčíte domácí pivo, způsob uzávěru rozhoduje o tom, zda obsah vydrží měsíce, nebo se zkazí během týdnů. Chyba nebývá v surovině ani v receptu. Vzniká při posledních dvou otáčkách víčka.

Typické chyby se opakují pořád dokola. První je špinavé hrdlo. Zbytek hmoty, mastnota nebo cukr na závitu způsobí, že víčko nedosedne rovnoměrně, i když je dotažené zdánlivě správně. Druhá chyba je teplotní šok: horký obsah nalitý do studené sklenice vytvoří podtlak, který po vychladnutí ohne víčko nebo roztrhne těsnění. Třetí je dotahování za provozu, když už obsah chladne. Sklo i víčko mění objem a dodatečné otáčení těsnění jen rozruší.

Po uzavření vždy zkontrolujte těsnost prakticky. Sklenici otočte dnem vzhůru nad dřezem a podržte několik sekund. U šroubovacích uzávěrů pak zmáčkněte střed víčka: má být mírně vpadlé a po stlačení se vrátit. Pokud po otočení uniká kapka nebo víčko povrzává, raději obsah přelijte, hrdlo očistěte a uzavřete znovu. Lepší je ztratit jednu sklenici než celou dávku.

Pokud se na hladině objeví bílý povlak, který vypadá jako tenký film, jde většinou o kvasinky a není důvod k panice. Stačí ho odebrat lžící. Zelený, modrý nebo chlupatý povrch ale znamená plíseň a celou dávku vyhoďte. Nikdy ji neochutnávejte. Stejně tak pokud zelenina zapáchá po hnilobě nebo je slizká, kvašení se nepovedlo.

Nejčastější chybou je příliš dlouhé vaření před plněním. Jablka se rozvaří, náplň zřídne a ve štrúdlu proteče. Další chybou je nedostatečné naplnění sklenic – příliš velký vzduchový prostor způsobí, že se obsah při sterilaci vypaří a sklenice se neuzavře správně. Pozor také na špinavé hrdlo sklenice; zbytek nálevu na závitu brání dokonalému těsnění a sklenice po čase zplesniví. Po sterilaci nechte sklenice vychladnout dnem vzhůru, abyste zkontrolovali, zda víčko drží.

Jak poznat správné dotažení bez zbytečného rizika U kovových víček postupujte takto: nasaďte víčko na čisté hrdlo, otáčejte lehce, dokud neucítíte, že se guma dotkla skla. Pak přitlačte a dotáhněte zhruba o čtvrt až půl otáčky. Zastavte ve chvíli, kdy víčko klade jasný, ale plynulý odpor. Pokud musíte zabrat celou dlaní a otáčet silou, už jste za hranicí. U patentních uzávěrů a skobových víček kontrolujte sponu: má držet pevně, ale nesmí se prohnout do oblouku. U korkových zátek stačí, aby korek seděl v hrdle celou plochou a nešel vytáhnout tahem prstů.

Poslední pravidlo se týká otevírání. Jakmile sklenici otevřete, přemístěte ji do chladničky a spotřebujte do dvou až tří týdnů. Nezavírejte ji zpět do spíže jen proto, že je plná — teplotní šok a vlhkost z lžíce ji zkazí rychleji než cokoli jiného. Když tohle budete dodržovat, příští sezona vás nezaskočí prázdnými sklenicemi a zbytečnými výlety do obchodu.

Skladováním uzávěr dokončíte. Sklenice s kovovým víčkem nechte stát v chladu a temnu, ale první dva dny je nepřenášejte. Právě v této době vzniká podtlak a těsnění se usazuje. Pokud víčko po dvou dnech drží pevně, nekloktá a obsah nezměnil barvu ani vůni, uzávěr pravděpodobně vydrží. Když se objeví bublinky, zákal nebo víčko vyboulí, je pozdě. V takovém případě neochutnávejte a obsah zlikvidujte.

Před plněním sklenice prohlédněte proti světlu. Hledejte drobné vlasové praskliny, zejména u dna a v rozích, a vyřaďte každý kus, který má sebemenší odštěpek nebo bublinu ve skle. Staré sklenice od kompotu jsou často opotřebené mnoha mytími a jejich sklo už není tak pevné. Nepoužívejte sklenice, které mají na dně vyryté logo výrobce hluboko do materiálu, protože právě tam se napětí koncentruje.

Základem je pochopit, co má uzávěr vlastně dělat. Víčko nemá držet silou, ale těsností. U šroubovacích uzávěrů stačí, aby se guma nebo těsnicí vrstva rovnoměrně přitiskla k hrdlu. Pokud utáhnete příliš, guma se zdeformuje, sklo dostane pnutí a těsnění naopak povolí. Pokud málo, obsah uniká, oxiduje a chytá plíseň. Správné dotažení je vždy někde uprostřed a pozná se rukou, ne okem.

Dva způsoby, které se osvědčují První možností je zavařování v cukerném nálevu. Na jeden kilogram oloupaných jablek připravte nálev zhruba z 250 až 300 gramů cukru a 300 mililitrů vody. Přidejte šťávu z poloviny citronu, která zabrání hnědnutí a podpoří chuť. Jablka v nálevu krátce povařte, maximálně dvě až tři minuty. Delší var je zbytečný – jablka změknou i ve sklenici a během pečení by se rozpadla úplně. Horkou směsí plňte čisté sklenice, nechte jeden až dva centimetry pod okrajem, zavíčkujte a sterilujte při 85 °C asi dvacet minut.