Péče o intimní hygienu psa, o které většina majitelů zapomíná

Na co si dát pozor při výběru materiálu a úchopu Materiál vodítka hraje stejně důležitou roli jako jeho délka. Pro město volte vodítko z pevné tkaniny nebo kůže, které dobře padne do ruky a neklouže. Vyhněte se tenkým šňůrám, které se zařezávají do dlaně, když pes zatáhne. Rukojeť by měla být polstrovaná a dostatečně široká, abyste ji udrželi i v případě náhlého škubnutí. Často se stává, že lidé koupí dlouhé vodítko, ale pak ho musí několikrát omotat kolem ruky, čímž se z něj stane neovladatelný uzel. To je jeden z nejčastějších chyb – místo aby vodítko sloužilo, stává se z něj překážka.

Důležité je rozlišovat mezi vodítkem na běžné venčení a vodítkem na trénink. Pokud se tahání teprve učíte řešit, zvolte vodítko zcela bez pružnosti, ideálně z pevného materiálu, který nemá tendenci se natahovat. Pružná vodítka, ať už jde o flexi nebo o tkané s elastickým vlaknem, psa učí, že když zatáhne, dostane odměnu v podobě povolení. To je přesně to, co nechcete. Pevné vodítko naopak dává jasný signál: tahání nevede k ničemu, protože délka je pevně daná.

Pamatujte, že kvásek není lék, ale doplněk stravy. Nemůže nahradit vyváženou stravu ani veterinární péči. Když ho nasadíte správně, tedy v malých dávkách, pravidelně a s ohledem na individuální reakce zvířete, přinese vašemu psovi či kočce viditelný užitek. To hlavní, co si z toho odnesete, je sledovat svého mazlíčka a přizpůsobit krmení jeho potřebám – ne naopak.

Nezapomeňte, že délka vodítka je jen nástroj, ne řešení. Bez důsledného tréninku vám žádné vodítko nepomůže. Pokud pes tahá i na krátkém vodítku, vraťte se k základům – naučte ho soustředit se na vás pomocí pamlsků nebo hračky. Až pes zvládne chodit bez tahání na krátkém vodítku, můžete mu občas dopřát delší, ale vždy s vědomím, že v městském provozu je lepší mít ho kratší.

Když přemýšlíte, jak vybrat délku vodítka proti tahání, většina lidí sáhne po tom nejdelším, co v obchodě vidí. Domnívají se, že pes potřebuje volnost, a proto mu ji dopřejí i na chodníku. Jenže právě dlouhé vodítko je častou příčinou tahání, protože pes si zvykne, že může jít několik metrů před vámi. Pro městské prostředí je přitom důležité, abyste měli psa pod kontrolou v každém okamžiku – a to začíná výběrem správné délky.

U psů je důležité sledovat i předkožku. Výtok z předkožky (smegma) je přirozený, ale pokud je nadměrný, nazelenalý nebo zapáchá, může jít o zánět. V takovém případě neváhejte a navštivte veterináře. U fen se zase v období hárání může objevit krvavý výtok – to je normální, ale i tak je třeba udržovat oblast čistou. Kočky, zejména kastrované, mají větší sklon k obezitě, což ztěžuje přístup k vlastní hygieně. Pokud vaše kočka přestane udržovat sebe sama čistou, je to často první signál zdravotního problému – od bolesti kloubů po zubní potíže. V takovém případě jí pomozte jemným otřením a vyhledejte veterinární pomoc.

Nezapomínejte ani na to, že délka vodítka by měla odpovídat velikosti a síle psa. Pro malého psa je metr a půl ideální, pro větší plemeno sáhněte po dvou metrech. Delší vodítka, třeba tři metry, si schovejte na volnou přírodu nebo na místa, kde je bezpečno a pes může běhat – ale ne na rušné ulice. Když budete mít vodítko kratší, získáte nejen kontrolu nad tahem, ale i bezpečnější procházky pro vás, vašeho psa i kolemjdoucí. A to je hlavní cíl.

Při výběru se řiďte především povahou a zkušenostmi psa. Pro začátečníky volte jednodušší hlavolamy, kde stačí zatáhnout za šňůrku nebo odtlačit posuvnou destičku. Pokročilí jedinci ocení vícepatrové hračky s otočnými prvky. U štěňat a velmi aktivních plemen začínejte s kratšími intervaly, jinak je rychle přestane bavit. Naopak u bázlivých psů může být i jednoduchá hračka stresující, proto ji nejprve nechte volně ležet v místnosti, aby si na ni zvykli.

Jak poznat, že kvásek prospívá a kdy ho raději vyřadit Pozitivní efekty se obvykle dostaví do tří týdnů: srst začne být lesklejší, stolice pravidelnější a méně zapáchá. U psů s občasnými zažívacími potížemi se často sníží frekvence zvracení. U koček, které bývají vybíravé, si všimnete, že kvásek přijímají bez problémů, pokud ho zamícháte do tučnějšího masa, například do hovězího nebo jehněčího. Pokud ale zvíře začne být apatické, odmítá potravu nebo má opakovaně řídkou stolici déle než dva dny, kvásek vysaďte. Stejně tak postupujte u březích fen a koček – těm podávejte kvásek pouze po konzultaci s veterinářem, protože každý organismus reaguje jinak.