Orientace v terénu bez mapy: chyba, která vás stojí hodiny

Co přidat navíc, než vyrazíte do sed

Jedna z nejúčinnějších pomůcek je vlastní stín. Pokud je slunce vidět, postavte se zády k němu a natáhněte ruce. Levá paže ukazuje západ, pravá východ, pokud stojíte na severní polokouli. To úložné prostory v malém bytěám dá hrubou představu o světových stranách, ale pozor – slunce se pohybuje, takže tento trik funguje jen chvíli. V oblačném dni se spolehlivě orientujte podle terénu: řeky tečou do moře, silnice vedou k vesnicím a elektrické vedení k civilizaci. Když narazíte na jakoukoli lidskou stopu, držte se jí – i stará pěšina vás dovede k něčemu, co je v mapě.

Jak číst terén, když není nic vidět Když sněžení zhoustne, přestaňte se spoléhat na vizuální kontrolu a přejděte na hmatové a sluchové vjemy. Hůlky nebo turistické hole používejte k ohmatávání terénu před sebou – zjistíte tím změny sklonu, návod najdete zde překážky nebo zledovatělá místa. Poslouchejte také zvuky okolí: řeka nebo potok vám prozradí směr údolí, vzdálený hukot silnice zase přítomnost civilizace. Pokud jdete ve skupině, držte se v zorném kontaktu a pravidelně si kontrolujte vzájemnou polohu. Při každém zastavení si ověřte azimut z mapy a porovnejte ho s buzolou, abyste nezabloudili.

Než vyrazíte do kopců, spočítejte si celkové převýšení trasy, ne jen vzdálenost. Plánování podle kilometrů bez ohledu na výškové metry je nejčastější chyba. Pro běžného cyklistu platí, že každých sto výškových metrů přidá zhruba jednu hodinu času navíc oproti jízdě po rovině. Pokud tedy plánujete trasu dlouhou šedesát kilometrů s převýšením tisíc pět set metrů, počítejte s celkovým časem kolem šesti hodin čisté jízdy, ne tří.

Praktický postup je jednoduchý: vyberte si v dálce cíl, který je vidět, a jděte k němu. Když musíte obejít překážku, zastavte se, najděte si nový cíl za ní a pokračujte. Nikdy nechoďte s hlavou skloněnou k zemi – kontrolujte, jestli se terén před vámi shoduje s tím, co jste viděli z vyvýšeniny. Pokud máte pochybnosti, vraťte se po vlastní stopě zpět na poslední místo, kde jste si byli jistí. Vracet se není prohra, ale jediný způsob, jak se vyhnout bloudění v kruhu.

Nakonec zkontrolujte, jak batoh sedí. Upevněte bederní pás, který by měl být kolem boků, a utáhněte ramenní popruhy. Většina váhy by měla spočívat na bocích, ne na ramenou. Pokud máte batoh s hrudním popruhem, zapněte ho v úrovni hrudníku. Před odchodem si batoh zvažte – víkendový batoh by neměl vážit víc než deset kilogramů. Pokud váží víc, zkuste vymyslet, co můžete nechat doma. Lehčí batoh znamená méně únavy a více radosti z túry.

Nakonec si batoh vždy nasaďte a projděte se po bytě. Stačí pět minut, abyste zjistili, jestli vám něco tlačí do žeber nebo jestli se vám ramenní popruhy nezařezávají. Utažení zádového systému a bederního pásu je stejně důležité jako samotné balení. Bederní pás by měl držet na kyčlích, ne na břiše, a přenášet většinu hmotnosti na pánev. Pokud batoh nemá bederní pás, těžiště vždy posuňte co nejníž.

Když už zjistíte, že jste zabloudili, zastavte se a zhodnoťte situaci. Zhluboka dýchejte, abyste potlačili paniku – ta je v takové chvíli nejhorším nepřítelem. Zkuste si vzpomenout, kde jste byli naposledy, a vraťte se k tomuto místu. Pokud máte signál, můžete použít mobilní aplikaci s offline mapami, ale neustále kontrolujte, že se pohybujete správným směrem pomocí buzoly. Raději než bezhlavě bloudit je lepší postavit si nouzový přístřešek z dostupného materiálu, například sněhový záhrab, a vyčkat, až se počasí zlepší. V hustém sněžení je bezpečnější počkat než pokračovat v nejistotě.

Základní pravidlo zní: těžké věci patří dolů a blízko k zádům. Do spodní části batohu dejte spacák, karimatku nebo náhradní oblečení, které nebudete potřebovat během dne. Doprostřed přijde jídlo, vařič, lékárnička a další středně těžké vybavení. Úplně nahoru uložte věci na déšť, čelovku, mapu a svačinu, protože po nich sáhnete nejčastěji. Pokud batoh nemá boční kapsy, využijte je na láhev s vodou nebo na sluneční brýle – mějte je ale vždy na dosah ruky, aniž byste museli sundávat celý batoh.

Při výběru trasy si otevřete mapu s vrstevnicemi a podívejte se na rozložení stoupání. Vyhněte se profilům, kde je jedno dlouhé stoupání hned na začátku, pokud nemáte rozjeté nohy. Lepší je postupné stoupání s krátkými sjezdy, které umožní regeneraci. Praktický postup: rozdělte si trasu na úseky po patnácti až dvaceti kilometrech a každému přiřaďte odhad času podle převýšení. Do plánu započítejte i pauzy na jídlo a pití, minimálně půl hodiny na každé tři hodiny jízdy.

If you beloved this article and you would like to get additional info regarding Rekonstrukce Bytu kindly go to the page.