Olejovat teď, nebo počkat? Podle čeho poznat správný čas

Shrnutí je jednoduché: pod terasou na trávníku nikdy nekotevte jen do povrchu. Buď použijte zemní vrut do rostlé půdy, nebo betonovou patku hlubokou alespoň 80 cm. U větších a zatížených pergol je betonová patka jediná rozumná volba. Ušetřené centimetry na hloubce se vrátí jako oprava po první zimě.

Při výsadbě myslete na orientaci ke světu. Severní strana terasy snese vyšší a hustší clonu, protože slunce tolik nechybí. Na jižní nebo západní straně raději zvolte nižší, vzdušnější variantu, která v létě neblokuje odpolední světlo. Vždycky si nejdřív změřte, odkud vás skutečně vidět je. Stačí se posadit na židli a poznamenat si úroveň očí. Pak teprve vybírejte rostliny a jejich konečnou výšku.

Důležité je také výškové uspořádání. Vzduch přichází u země, ohřívá se a stoupá vzhůru. Pokud necháte otevřené pouze horní část bočnic, vzduch se dostane dovnitř, ale u země se neobnoví. Otevírejte proto spodní i horní část, klidně v poměru jedna ku jedné. V horkých dnech tím vznikne přirozené proudění bez tahání studeného vzduchu od podlahy.

Dřevěná terasa potřebuje ochranu proti vodě, UV záření a otěru. Olej proniká do vláken, vytlačuje vodu a drží dřevo pružné. Na rozdíl od lazury nelepí na povrchu film, který by se loupl. Právě proto se interval mezi nátěry neřídí kalendářem, ale stavem dřeva. Orientovat se podle „jednou za rok" je nejčastější chyba – někdy stačí dva roky, jindy je potřeba znovu natřít už po osmi měsících.

Záleží i na tom, jak jsou patky rozmístěné. Čím blíž u sebe sloupy stojí, tím menší páku vítr vytváří. Rozteč nad tři metry už znamená velké rozpětí a konstrukce se kroutí. Pomůže také ztužení: diagonální vzpěry v rozích, případně ocelové pásky mezi sloupem a trámem. Bez ztužení se i dobře ukotvená pergola rozkmitá a spoje se časem uvolní. Kovové patky je nutné osadit tak, aby mezi spodní hranou sloupu a betonem nezůstala mezera. Voda, která tam zatéká, jinak v zimě zamrzne a patku nadzvedne.

Pozor na boční stěny a pilíře. I když je střecha vysoko, masivní sloupek před oknem nebo plná bočnice světlo spolehlivě pohltí. Sloupky umisťujte mimo osu okna, ideálně do rohů. Pokud potřebujete boční clonu, volte látkovou roletu nebo síťovinu, ne dřevěnou výplň. Zasklení pergoly je další Past — sklo sice propouští světlo, ale špinavé a orosené už ne. V létě navíc funguje jako skleník.

Pergola s pevnou střechou bez odvětrání v hřebeni je na tom nejhůř. Teplý vzduch se drží pod střechou, nemá kudy unikat, a při otevření bočnice vznikne prudký průvan. Řešení je nechat štěrbinu u hřebene nebo ve střeše, kudy teplý vzduch stoupá ven. Stačí pár centimetrů po celé délce. Pokud to konstrukce neumožňuje, pomůže odklopná část střechy nebo větrací mřížka ve vrcholu.

Základ je větrat na dvou protilehlých stranách, ne jen na jedné. Když otevřete pouze přední stranu, vzduch vnikne dovnitř a nemá kudy odejít, takže se roztočí kolem stolu. Otevřete proto vždy dvě strany proti sobě, ideálně tu, odkud vítr fouká, a tu, kam má odcházet. Mezi nimi nechte volný prostor, ne nábytek nebo květináče, které proudění brzdí.

Kdy použít pevnou a kdy průchozí clonu Boční clony fungují jako směrové lopatky. Pevná clona na návětrné straně vítr zachytí a pošle ho nahoru přes střechu. Průchozí clona na závětrné straně naopak umožní vzduchu odejít bez víření. Typická chyba je ucpat obě strany pevným materiálem a nechat otevřenou jen jednu štěrbinu. Vzduch se pak žene touto štěrbinou velkou rychlostí a vzniká nepříjemný tah na krk a záda.

Před každou úpravou si vezměte proužek papíru nebo lehkou stužku a projděte s ní celý prostor. Uvidíte, kudy vítr skutečně jde a kde se zbytečně ztrácí. Nastavte clony tak, aby papírek vlál jen mírně, ne aby ho to trhalo z ruky. Cílem není dokonalé těsnění, ale plynulé a pomalé větrání, které vás nevyhodí ze židle.

Pergola na terase má chránit před sluncem, ale při prvním větru se z ní stane tunel. Vítr se opře do boční stěny a pod střechou vznikne podtlak, který vtáhne vzduch dovnitř. Pokud se to neřeší, sedíte v průvanu i při slabém vánku. Nejde o to utěsnit všechno, ale usměrnit, kudy vzduch proudí a kudy odchází.

Materiál clon hraje roli. Síťovina nebo látka s jemnými oky vítr rozptýlí a zpomalí, takže do prostoru nefouká ostrý pruh. Sklo, polykarbonát nebo plná deska vítr pouze odrazí a stočí jinam. Kombinujte je: pevné na návětrnou stranu, síťovinu na závětrnou. Nikdy nedávejte síťovinu na obě strany najednou, jinak vzduch zůstane viset a prostor se přehřívá.