Olej, nebo tvrdý vosk: čím chránit terasová prkna proti vodě a klouzání
Kam stůl postavit, aby židle nestály na hran
Odvodnění a sklon řešte dřív než nát�
Poslední věc, kterou lidé podceňují, je tepelný most. Rám dveří je z hliníku, ten vede teplo i chlad výborně. Pokud se mezi rám a podlahu nedá přerušený tepelný most, bude v zimě u prahu kondenzovat voda a po čase se objeví plíseň. Není to otázka estetiky, ale funkce. Prahy v jedné rovině jsou pohodlné a hezké, ale fungují jen tehdy, když je pod nimi promyšlená skladba vrstev. Kdo to zvládne, získá plynulý přechod bez bariér. Kdo ne, bude za pár let bourat.
Po zimě se u mnoha pergol objeví stejný problém: kotvy, které držely konstrukci pevně, povolí. Příčinou bývá kombinace mrazu, vlhkosti a pohybu půdy. Voda zatéká kolem patky, v noci zamrzne, rozpíná se a během několika cyklů naruší jak beton, tak samotný spoj. Na jaře pak stačí silnější vítr a pergola se začne kývat. Než začnete cokoli utahovat, zjistěte, co přesně povolilo.
Důležitá je i výška hotové terasy vůči terénu. Pokud je terasa v úrovni okolní zeminy, voda se při dešti nemá kam vsakovat a drží se u domu. Řešením je drenážní vrstva štěrku pod dlažbou a okapový chodník z kačírku kolem obvodu. Bez toho bude každý vydatnější déšť znamenat louži přesně tam, kde je práh.
Základem je správně osazený rám dveří. Horní hrana rámu musí být aspoň o dva centimetry výš než hotová podlaha v obýváku. Ne o dva milimetry. Dva centimetry jsou minimum pro osazení těsnicí lišty a pro to, aby voda stékající po skle nepodtékala pod rám. Pokud se rám osadí do roviny s podlahou, každý déšť bude mít volnou cestu dovnitř.
Praktické pravidlo: čím větší vyložení, tím větší páka na kotvy a ramena. Dlouhé rameno při stejném větru trpí víc než krátké. Proto u větrných míst raději zvolte menší vyložení a delší markýzu podél fasády, nebo kombinujte markýzu s pevnou stříškou. Kotvy musí jít do nosného zdiva, ne do zateplení. Izolace kotevní prvek neudrží, i když se na první pohled tváří pevně.
Snížit úroveň terasy na úroveň obýváku vypadá jednoduše, dokud člověk nezačne řešit odvodnění. Práh mezi interiérem a exteriérem totiž není jen estetický problém. Je to místo, kde se stýká suché a vytápěné prostředí s vlhkým a promrzajícím. Kdo tohle podcení, dostane po první zimě vydutou parketu nebo zatékající vodu do domu.
Údržba rozhoduje víc než první nátěr. Každý rok na jaře zkontrolujte, kde voda zůstává stát, a tyto spáry pročistěte. Prkna s viditelnou šedou barvou znovu natřete, dokud jsou suchá. Mezi prkny udržujte mezery, aby voda odtékala a ne držela se v drážkách. Pokud se na povrchu objeví kluzký sliz, nestačí ho jen opláchnout – je to řasa, která se vrací. Odstraňte ji kartáčem s přípravkem na dřevo a teprve po vyschnutí doplňte olej.
Jak správně postupovat u dřevěných prken Před nátěrem musí být dřevo suché a čisté. Vezměte kartáč s tvrdými vlákny a odstraněte staré nátěry, špínu a zelené povlaky. Pomůže i tlaková myčka, ale držte trysku dál a tlak nižší, abyste nevytlačili vlákna a neudělali z prken chlupatý povrch, který pak saje víc. Po mytí nechte terasu alespoň dva nebo tři suché dny odpočívat. Vlhké dřevo nátěr nepřijme – olej zůstane na povrchu a udělá mastný film.
U WPC je postup jiný. Nepoužívejte olej ani vosk, pouze čistící prostředky určené pro kompozit a měkký kartáč. Klouzání vzniká hlavně tam, kde jsou prkna hladká a mokrá. Řešením je pravidelný úklid a v případě potřeby nátěr s protiskluzovou úpravou. Vyhněte se saponátům s voskem, které na povrchu zanechávají film. V zimě nikdy nenechte na terase ležet sníh udusaný na led – při tání se voda vsákne do spár a mráz je rozšíří.
Terasová prkna nejdřív nasají vodu, pak zšednou, začnou se kroutit a v zimě je roztrhá mráz. Klouzání přichází ve chvíli, kdy se na povrchu usadí řasy a mech. Aby prkna vydržela a neklouzala, musíte vyřešit dvě věci: uzavřít povrch proti vodě a udržet ho dostatečně drsný, aby na něm podrážka držela i po dešti. Neexistuje jeden přípravek, který zvládne obojí. Vždycky jde o kombinaci impregnace a správné údržby.
Nejčastější chyba je izolace. Lidé řeší dlažbu, spád, barvu, ale zapomenou na hydroizolaci napojení rámu a podlahy. Ta musí být provedena jako souvislý pás, který se vyvede na rám ze strany interiéru i exteriéru. Bez ní stačí, aby se objevila trhlina v dlažbě u prahu, a vlhkost jde rovnou do konstrukce. Oprava pak znamená bourat dlažbu i část podlahy v obýváku.
Odvodnění terasy rozhoduje o všem Terasa musí mít spád pryč od domu. Ne jeden centimetr na metr, ale klidně dva. Čím delší terasa, tím větší spád potřebuje, protože voda se po dlažbě šíří pomaleji, než si člověk myslí. Spád se dělá už v podkladní vrstvě, ne až v lepidle pod dlažbou. Když se to zanedbá, dlažba se sice položí do roviny, ale voda zůstane stát u prahu a postupně si najde cestu pod rám.