Obrazy na schodech: věšet, nebo postavit?

Běžná chyba je zapomenout na dostatek zásuvek v dosahu stolu. Prodlužovací kabel natažený přes celou místnost je nejen ošklivý, ale i nebezpečný. Spočítejte si předem, co vše budete potřebovat zapojit – monitor, notebook, lampu, nabíječku telefonu – a přidejte jednu volnou pozici. Kabely, které vedou od stolu ke zdi, veďte vždy po stejné trase, aby se nekřížily a nezamotaly. Jednou za čas svazek zkontrolujte a přebytečnou délku srovnejte.

Propojení se senzory pohybu a soumraku výrazně sníží ruční ovládání. Senzor na chodbě rozsvítí jen na dobu, kterou si sami nastavíte, a po uplynutí se světlo vypne. U schodiště nebo v koupelně se vyplatí zpoždění alespoň 30 sekund, aby světlo nezhaslo, než dojdete. Pokud senzor umístíte přímo proti oknu, může se spouštět i při změně světla venku. Dejte ho raději do rohu nebo na strop, kde reaguje jen na pohyb osob.

Co udrží sádrokarton a co cihla Kotvení se odvíjí od materiálu. U plné cihly nebo betonu stačí vrták do kamene a hmoždinka do 6 mm, v běžné nosnosti unese jeden bod i několik kilogramů. U sádrokartonu na roštu je to jinak: nosnost nese rošt, ne deska. Najděte latě hledačem kovu a šroubujte přímo do nich, nebo použijte šroubovací hmoždinky, které se v desce rozepřou. Do duté stěny bez roštu nevěšte nic těžšího než malý rámeček — jinak si za rok sedne omítka.

Ložnice s těsnými plastovými okny je z hlediska vzduchu uzavřená krabice. Okna těsní, jak mají, ale čerstvý vzduch se dovnitř nedostane sám. Přes noc dva lidé vydechnou kolem půl litru vody, k tomu se přidá vlhkost z prádla, rostlin a koupelny. Ráno je na skle kondenzát a za pár týdnů se na zdi za skříní objeví první černé tečky. To není závada okna, ale důsledek toho, že se s vlhkostí nikdo nepracuje.

Nakonec počítejte s tím, že schodiště je prašné a špatně dostupné. Sklo a lesklé rámy na šikmé stěně znamenají lezení po schodech s hadrem. Matné povrchy a jednoduché rámy se udržují snáz. Než začnete vrtat, položte rámy na zem ve stejné výšce, v jaké budou viset, a udělejte si krok zpět. Ušetříte si tím jeden zbytečný otvor.

Nejdřív si stěnu změřte. Ne jen šířku, ale i to, v jaké výšce ji uvidíte. Stojíte-li dole a díváte se nahoru, spodní třetina stěny mizí pod schody a horní je naopak daleko. Obrazy proto věšte do pásma, které je vidět z obou stran — obvykle mezi 120 a 190 cm nad podlahou měřenou na šikmé hraně. Kdo tohle přeskočí, skončí s galerií, na kterou je zespodu vidět jen spodní hrana rámů.

Po utěsnění vždy vyzkoušejte, jak se okno chová. Zavřete ho, zamkněte a zkuste, zda jde klika lehce. Projděte rukou kolem těsnění – neměli byste cítit studený vzduch. Pokud okno těsní příliš, může se hůř otevírat a časem se poškodí kování. Úspora tepla nebude okamžitě vidět na faktuře, ale poznáte ji podle toho, že u okna není průvan a místnost se rychleji vytopí. U starších oken se vyplatí kombinovat seřízení kování s výměnou těsnění, ne jen lepit pásky na jedno místo.

Ohyb kolejnice do rohu se dělá dvěma způsoby. Ohýbání za studena je možné jen u tenkostěnné kolejnice, a to po malých úsecích, nejlépe přes trubku odpovídajícího průměru. Silnější profily se ohýbají za tepla, ale pozor na barvu — lak se při přehřátí spálí. Druhá možnost je řezat na dva díly a spojit rohovým spojem. Spoj musí být mechanicky jištěný, ne jen na tmel. Rohový spoj se nikdy nedělá v místě, kde visí závěs.

Typická chyba je věšet každý obraz zvlášť a doufat, že to bude vypadat dobře. U schodiště to nefunguje, protože vzdálenosti mezi díly se opticky zkracují. Lepší je držet jednu linku — buď horní hrany rámů, nebo středy — a rozestupy nechat stejné. Menší obrazy dejte do skupiny, velký nechte samotný. Smíchejte formáty jen tehdy, když mají stejný rám nebo stejný tón.

Schodišťová stěna bývá největší souvislá plocha v bytě, a přesto na ní obvykle visí jen hodiny nebo nic. Přitom je to ideální místo pro galerii, která jinam nepasuje. Jenže schodiště má dva problémy, které na rovné zdi neřešíte: šikmý pohled a výškový rozdíl. Obojí se dá zvládnout, pokud si dopředu rozmyslíte, co vlastně chcete vidět.

Zavěšení dvou obrazů na jeden hřebík je další oblíbená zkratka. Drží to, ale jen do prvního průvanu nebo nárazu do schodů. Není to o estetice, ale o tom, že se vám rámeček rozhoupe a spadne. Když už chcete díly seskupit, použijte očko a napnutý drát na zadní straně rámu, ne dva hřebíky pod sebou.