Nuda ve družině? Použijte chybu, která zabaví i neposedné děti

Druhým častým problémem je nespravedlivé vypadávání. Pokud děti, které vypadnou, sedí u stolu a čekají, rychle ztratí zájem a začnou rušit. Místo vyřazování používejte systém bodování nebo „životů". Každé dítě má tři barevné kolíčky na oblečení a za chybu jeden odevzdá. Kdo přijde o všechny, neodchází, ale stává se rozhodčím — a rozhodčí se mění každou minutu. Tím zapojíte všechny a děti se učí řešit spory samy.

Na závěr si všimněte, že pohybové hry mají i skrytý benefit: pokud je postavíte tak, aby děti musely spolupracovat, snižujete tím počet konfliktů ve družině. Zkuste příště místo soutěže jednotlivců vytvořit dvě družstva, která plní úkol společně — třeba přenést míč z bodu A do bodu B, aniž by se ho někdo dotkl rukou a aniž by někdo mluvil. Uvidíte, jak rychle začnou vymýšlet vlastní znakovou řeč. A to je přesně to, co od pohybové hry chcete: aby děti samy objevovaly, co jejich tělo zvládne, a přitom se bavily.

Když se řekne pohybová hra ve školní družině, většina vychovatelek sáhne po osvědčené „rybičce" nebo „cukr, káva, limonáda". Jenže po třetím opakování děti začnou bloudit očima po stropě a disciplína jde stranou. Zkuste místo další variace na honičku změnit samotný princip: dejte dětem za úkol něco neudělat, nebo je nechte pohyb řídit podle nečekaných pravidel. Mozek se musí soustředit na dvě věci najednou, a proto se děti fyzicky unaví rychleji a hlavně se u toho smějí.

Pokud máte sprchu s posuvnými dveřmi, využijte horní hranu zárubně. Existují odkládací lišty, které se zavěsí na rám a nabídnou plochu pro šampon i mýdlo, aniž by zasahovaly do prostoru pro otevírání. Podobně fungují i háčky na ručníky, které umístíte na vnější stranu dveří. Tím získáte suché místo na župan nebo osušku, aniž byste museli zasahovat do stěny. Důležité je ale zkontrolovat nosnost – příliš těžké předměty by mohly dveře vykolejit.

Další netradiční pohybovku zvládnete s jediným kobercem nebo dekou. Rozprostřete ji doprostřed místnosti a vyhlaste, že je to „roztavená láva", ale s háčkem: děti se po ní mohou pohybovat pouze po kolenou a pozpátku. Kdo se dotkne jiné části těla, vypadává a stává se „skálou", která ostatním pomáhá radami, ale nesmí se hýbat. Tato hra skvěle trénuje koordinaci a hlavně učí děti vnímat prostor kolem sebe. Nezapomeňte předem uklidit všechny židle a tašky, protože při couvání by se děti mohly zranit.

Typické chyby začátečníků: pletou si halo s duhou, pozorují bez ochrany očí, nebo se snaží hledat irizaci ve špatných podmínkách. Irizace je nejlépe vidět, když jsou mraky tenké a slunce svítí pod úhlem zpoza nich. Pokud jsou mraky husté, barvy se ztratí v bělosti. Halové jevy zase vyžadují jasnou oblohu s cirry, ne zamračený den. Sledujte předpověď počasí, ale hlavně svoje oči – pokud vás něco oslňuje, přestaňte pozorovat a počkejte na vhodnější podmínky.

Když vás po delším sezení začnou bolet záda, první podezření většinou padne na židli u počítače. Jenže viníkem může být i pohodlná sedačka v obýváku, které jste si dosud nevšimli. Pokud se do ní zaboříte a po vstávání cítíte tupou bolest v bedrech, pravděpodobně došlo k degradaci pěnové výplně nebo pružin, které ztratily své původní vlastnosti. Než začnete uvažovat o novém nábytku, stojí za to provést jednoduchý test a zjistit, jestli problém nespočívá právě v nedostatečné podpoře páteře.

Zbývá vám pár centimetrů mezi vanou a stěnou? Vsaďte na výsuvné systémy Úzká mezera mezi sprchovým koutem a stěnou, která bývá široká třeba jen patnáct centimetrů, se dá využít pomocí výsuvného organizéru. Ten se připevní na zeď a vysouvá se směrem k vám, takže uvnitř najdou místo malé lahvičky, kartáče nebo náhradní mýdla. Při výběru dbejte na to, aby byl systém vyroben z nerezové oceli nebo kvalitního plastu odolného vlhkosti – jinak vám rychle zrezne a začne skřípat. Montáž zvládnete sami, potřebujete jen vrtačku a hmoždinky vhodné do obkladu. Vyhněte se běžným plastovým hmoždinkám do sádrokartonu, ty v koupelně nevydrží.

Konkrétním řešením není hru vyměnit, ale změnit způsob, jakým s ní dítě pracuje. Zkuste mu nabídnout roli tvůrce pravidel – nechte ho, ať hru upraví, vymyslí vlastní scénář nebo propojí dvě různé hry dohromady. Děti, které přestala bavit stavebnice, často znovu ožijí, když dostanou za úkol postavit něco konkrétního pro reálný účel – třeba most pro plyšového medvídka nebo garáž pro autíčko na baterie. Klíčové je, aby dítě cítilo, že jeho nápad má váhu a že výsledek něco ovlivní. Tím se z pouhého konzumenta zábavy stává aktivní spoluautor.