Nové Město: velkorysý plán, nebo daňový stroj?

Nové Město pražské vzniklo v roce 1348 rozhodnutím Karla IV. Nebylo to rozšíření starých čtvrtí, ale záměrný zásah do krajiny i do majetkových poměrů. Karel potřeboval prostor pro rostoucí město, ale také nové zdroje příjmů a obranyschopný celek. Proto zvolil jednotný půdorys, který se dodnes čte v uliční síti.

Začněte u rohu, kde stojí dům spojený se jménem Emy Destinnové. Nejde o muzeum, ale o běžný činžovní dům, který si dodnes drží původní proporce. Všimněte si úzkých oken, ploché fasády bez ornamentu a toho, jak je vstup zapuštěný do ulice. Právě tyto detaily odlišují funkcionalismus od secese, která dominuje o pár kroků dál. Typická chyba je hodnotit dům jen podle fasády a nevšimnout si dispozice vchodu a světlíku.

Ověření originality textu před publikací není formalita, kterou lze odbýt jedním kliknutím. Většina lidí vloží text do první dostupné kontroly, uvidí nízké procento shody a považuje práci za hotovou. Jenže právě tady vzniká největší chyba: nástroje na kontrolu podobnosti pracují jen s tím, co mají v databázi, a jejich databáze zdaleka nepokrývá celý internet ani uzavřené zdroje. Pokud se na jediný výsledek spolehnete, riskujete, že text obsahuje převzaté pasáže, které kontrola prostě nezachytila.

Tvrdost podrážky je druhá věc, kterou začátečníci podceňují. Měkká bota ti dá cit v chytech, ale na umělé stěně s malými lištami se rychle opotřebuje a prsty bolí. Středně tvrdá podrážka je pro první výstup nejlepší kompromis. U boty se také dívej na tvar špičky. Kulatá špička lépe sedí na velké chyty, hranatá na malé. Pro začátek ber spíš kulatější.

Pro orientaci v čase si zapamatujte tři body: rok 1348 jako založení, husitské období jako první velký zlom a konec 19. století jako asanaci, která zbořila část původní zástavby. Asanace neznamenala konec plánu, jen jeho novou interpretaci. Pokud chcete vidět gotický základ, jděte do okolí Karlova náměstí a Vyšehradské ulice. Pokud chcete vidět, jak se plán prolíná s novější výstavbou, projděte se kolem Národní třídy.

Od Destinnové se vydejte směrem k Paláci. Cesta vede kolem několika bloků, kde se mísí obchodní přízemí s kancelářskými patry. Všimněte si, jak se mění šířka ulice a jak funkcionalisté pracovali se světlem. Právě orientace ke světovým stranám byla pro ně klíčová, proto mnohé domy mají ustoupené nejvyšší patro nebo terasu. Pokud jdete s mapou, nezůstávejte na hlavní trase; odbočte do paralelní ulice, kde jsou stavby méně opravené a autentičtější.

U Paláce si dejte pozor na dvě věci. Za prvé, nejde o jednu budovu, ale o několik domů, které spolu sousedí a mají odlišné autory i dobu vzniku. Za druhé, přízemí bývá upravené pro obchody, takže původní ráz vstupů je často setřený. Nejlepší je projít se kolem v podvečer, kdy světlo zvýrazní plastičnost fasád a vy si všimnete detailů, které přes den splývají.

Pokud nové stoupačky povedou jinudy než ty staré, většinou se nevyhnete vysekání drážek do betonu. V takovém případě je lepší odstranit celou mazaninu až na nosnou desku, položit nové trubky a znovu vše zalít. Drážky vysekávejte jen v místech, kde to statika dovolí – nikdy ne přes celou šířku místnosti jedním směrem. Typická chyba je snažit se ušetřit a vést trubky po povrchu. Získáte tím jen pár centimetrů výšky, ale přijdete o rovinu podlahy a často i o práh u dveří.

Než začnete cokoli vrtat do zdi, položte si na zem všechny boty a bundy, které v chodbě skutečně chcete mít. Změřte nejvyšší bundu, nejdelší botu a spočítejte, kolik párů zbývá po vytřídění. Teprve pak hledejte řešení. Většina malých chodeb se dá vyřešit dvěma háčky, jedním vertikálním botníkem a pravidlem, že každý člen domácnosti má v chodbě jen jedny boty a jednu bundu. Zbytek počká jinde.

Co si z toho vzít pro vlastní procházku Než se vydáte do ulic, ujasněte si, co chcete vidět. Nové Město není jednolitá památka, ale vrstvený celek. Gotické jádro tvoří kostely, kláštery a dvory, které Karel zakládal společně s městem. Barokní a novověké úpravy je překryly, ale půdorys zůstal. Praktický tip: vezměte si plán a hledejte, kde se dnešní ulice odchylují od přímky. Právě tam bývaly hradby, brány nebo vodní toky.

Praktický tip na závěr: trasu si naplánujte jako okruh dlouhý přibližně hodinu a půl, ať nemusíte zpět. Vezměte si jen telefon s offline mapou a poznámkami, ne průvodce. Pokud narazíte na zavřený vstup, nehledejte náhradní; funkcionalistické domy se nejlépe čtou z ulice. A když narazíte na ceduli s názvem stavitele, zapište si ji — při další procházce už budete vědět, které jméno sledovat.