Než začnete zařizovat byt, zjistěte, co v interiéru vydrží

Nejprve vytáhněte všechno oblečení na postel nebo na zem. Opravdu všechno. Teprve když vidíte celý objem, zjistíte, co zabírá místo zbytečně. Typická chyba: lidé začnou třídit přímo ve skříni, takže polovinu věcí ani neuvidí. Během třídění si připravte tři hromádky – nosím, možná, nikdy. Hromádku „možná" nechte přes noc a druhý den ji znovu proberte; většina věcí z ní skončí v krabici na odchod.

Montáž: kotva rozhoduje o bezpečnosti Kotva musí odpovídat materiálu stropu. Do betonu stačí chemická kotva nebo ocelová rozpěrná kotva o průměru deset milimetrů. Do dřeva použijte vrut s podložkou a předvrtaným otvorem, nikdy ne hřebík. Do sádrokartonu patří kotevní deska připevněná do nosných profilů, případně speciální skládací kotva s udanou nosností. Řetěz, lano nebo popruh volte s rezervou – nosnost samotného závěsu má být alespoň trojnásobkem hmotnosti křesla i s člověkem. Karabiny musí mít pojistku, jinak se při houpání uvolní. Montáž dělejte ve dvou, jeden drží tělo, druhý utahuje kotvu.

Interiérové trendy se mění rychleji než kdy dřív, ale většina z toho, co se dnes objevuje v katalozích a na sociálních sítích, zmizí do dvou let. Pokud zařizujete byt nebo dům, nemá smysl honit každou novinku. Mnohem užitečnější je rozeznat, co je jen vlna, a co má šanci vydržet. Rozdíl poznáte podle toho, jestli prvek řeší skutečný problém, nebo jen vypadá dobře na fotografii.

Poslední rada: vyzkoušejte si posezení ještě před montáží. Sedněte si, zhoupněte se a zjistěte, zda vám sedák neřeže do stehen a zda se pohodlně dostanete ven. Křeslo i houpačka mají sloužit k odpočinku, ne k tomu, abyste přemýšleli, jestli vydrží.

Úklid domácnosti působí jako nekonečný úkol, dokud si ho nerozdělíte na menší části. Začněte tím, že si projdete byt a uděláte si rychlý přehled. Sepište si, co vás při pohledu na jednotlivé místnosti nejvíc ruší. Neplánujte celý den, ale dvě až tři hodiny. Delší bloky vedou k únavě a přehlédnutí detailů. Prvním krokem není vysávání, ale odstranění nepořádku. Vezměte koš nebo krabici a posbírejte věci, které nepatří na místo: špinavé nádobí, oblečení, reklamní letáky, prázdné obaly. Teprve až je povrch volný, má smysl utírat prach.

Typy závěsů se liší i v tom, jak se používají. Pevné křeslo s rámem ze dřeva nebo ratanu je těžší, ale stabilnější a lépe drží tvar. Křeslo z textilního závěsu je lehčí, skladnější a snadno se přenáší, ale sedák se časem povolí. Houpačka z pevné látky nebo ze dřeva nabízí delší plochu na ležení a výraznější pohyb. Pokud máte nízký strop, zvolte kratší závěs, jinak se budete při houpání dotýkat hlavou. Do malého obýváku se hodí spíš jednomístné křeslo než dvoumístná houpačka.

Závěsné křeslo a houpačka nejsou totéž, i když se obojí věší ze stropu. Křeslo má pevnou konstrukci s opěradlem a sedákem, takže drží tělo v jedné poloze. Houpačka je zpravidla delší, sedí se na ní nebo se na ni lehá a pohyb je výraznější. Do obýváku se hodí obojí, ale každé pro jiný způsob použití. Křeslo oceníte při čtení a sledování televize, houpačku spíš na odpolední odpočinek a houpání dětí.

U každé položky si přečti datum trvanlivosti nebo datum minimální trvanlivosti. Není to totéž. „Spotřebujte do" znamená, že po tomto dni už jídlo není bezpečné. „Minimální trvanlivost do" znamená, že kvalita může klesnout, ale jídlo často zůstává použitelné. Právě tady vzniká nejvíc zbytečných vyhazování. U trvanlivých věcí si datum přepiš fixem na vršek obalu, aby bylo vidět na první pohled. Když je datum vytištěné někde na dně nebo pod přehybem, přestane existovat.

Kde se nejčastěji chybuje Největší chyba je kopírovat trend bez ohledu na dispozice bytu. Oblíbené jsou například výrazné tapety na jedné stěně, ale v malé místnosti s nízkým stropem mohou prostor ještě zmenšit. Podobně je to s tmavými barvami: v místnosti orientované na sever působí ponuře, i když v jižně orientovaném obýváku vypadají skvěle. Před nákupem si proto ověřte, kolik denního světla do místnosti skutečně dopadá, a teprve pak volte odstíny.

Uvolněný šroub v měkkém dřevě nemá smysl dotahovat nasucho. Vyšroubujte ho, otvor vyčistěte od prachu a starého lepidla a zkuste, jak hluboko jde šroub zašroubovat bez odporu. Když se protáčí, vyplňte díru směsí truhlářského lepidla a pilin, nechte zaschnout a potom vyvrtejte otvor o něco menší, než je průměr šroubu. Teprve pak šroub zašroubujte. Pokud je dřevo v místě spoje prasklé, přidejte z boku dva vruty do předvrtaných děr, které spoj stáhnou kolmo k vláknům. Nikdy nevrtejte přímo do kraje desky bez předvrtání – dřevo téměř jistě praskne a oprava se prodraží.