Než začne lézt, zabezpečte domov: kam se podívat jako první

Výtvarná výchova u předškoláků nemusí znamenat drahé sady barev nebo složité projekty. Nejlepší jsou techniky, které dítě zvládne samo, ale potřebuje trochu vedení. Častý omyl je nechat dítě tvořit bez jakýchkoli pravidel – výsledkem bývá změť barev, která dítě nebaví, a vy uklízíte půl hodiny. Klíčem je připravit pomůcky tak, aby byl proces jednoduchý a zážitek pozitivní.

První krůčky jsou velkým milníkem, ale otázka obutí často rozděluje rodiče i odborníky. Než dítě začne samo chodit, boty mu neprospívají – naopak. Bosá noha má ideální podmínky pro rozvoj klenby, svalů i vnímání podložky. Pokud tedy batole jen stojí u nábytku nebo dělá první krůčky s oporou, nechte ho doma naboso. První botičky pořizujte až ve chvíli, kdy zvládá samostatnou chůzi venku, kde potřebuje ochranu před chladem, ostrými předměty nebo nerovným povrchem.

Co dělat, když vzdor nekončí: tři věci, které fungují Pokud pláč a křik pokračují, vezměte dítě z místnosti nebo z dosahu publika. Veřejnost je častým spouštěčem, protože batole testuje hranice i před cizími lidmi. Klidně ho odneste na klidnější místo, aniž byste ho trestali. Tam se k němu skloňte, obejměte ho a počkejte, až emoce opadnou. Ticho a vaše přítomnost fungují lépe než jakékoli vysvětlování.

Daňové zvýhodnění na dítě je jednou z nejčastěji využívaných rodinných podpor. Přesto se mnoho rodičů dostane do situace, kdy o něj nečekaně přijde. Důvodem bývá neznalost podmínek, změna životní situace nebo administrativní pochybení. Pojďme si proto připomenout, kdy nárok zaniká a co v takovém případě dělat.

Pokud zjistíte, že jste o nárok přišli, nepropadejte panice. Podívejte se na své daňové přiznání a zkontrolujte, zda jste neuvedli špatné údaje. Většinu chyb lze opravit podáním dodatečného daňového přiznání, ale pozor na lhůty. Pokud jste nárok uplatnili neprávem, je lepší chybu přiznat sami, než čekat na kontrolu. Naopak pokud jste o zvýhodnění přišli kvůli chybě úřadu, můžete se odvolat a požadovat doplacení. Vždy si ale pečlivě uschovejte všechny dokumenty – potvrzení o studiu, čestná prohlášení i doklady o příjmech.

Pozor na tři typické chyby: kupování bot o číslo větších „na růst", příliš úzký střih podle vzhledu a spoléhání na druhou ruku. Boty po starším sourozenci nemusí sedět, noha se v nich již otiskla do specifického tvaru. Při zkoušení kontroluj, zda se pata nevyzouvá a zda se svršek nikde nezařezává. Dítě by mělo mít možnost pohybovat prsty – pokud to nejde, je botička malá. V ideálním případě vybírej odpoledne, kdy jsou nohy mírně unavené a oteklejší.

Prvním krokem je prevence. Pokud víte, že jdete do prostředí s mnoha lákadly (hračky, sladkosti), předem si s dítětem domluvte pravidla. Například: „Dnes kupujeme jen mléko a chleba, nic jiného nekoupíme." Řekněte to jasně a klidně, a pokud to jde, zkuste nákup naplánovat na dobu, kdy je dítě odpočaté. Hlad a únava jsou hlavní spouštěče vzteku – svačina a krátký odpočinek před cestou dělají divy.

První botičky by měly být spíše lehké a měkké, ne zbytečně zpevněné. Po návratu domů je sundej a nech nohy odpočívat. Boty střídejte s bosou chůzí – stále platí, že na rovném a bezpečném povrchu je naboso nejzdravější. Kontroluj velikost každé dva až tři měsíce, dětská noha roste rychle. Zapomeň na módu a design, funkce je v tomto věku nadřazená. Dobře padnoucí botička se pozná podle toho, že na ni dítě vůbec nemyslí – a to je přesně to, co potřebuje.

Někdy je nejlepší řešení situaci jednoduše ukončit. Nechte nákup být, vezměte dítě na ramena a odejděte. Tím ukazujete, že vztek nezmění pravidla. Doma pak můžete v klidu probrat, co se stalo, a jak by to příště mohlo být jinak. Důležité je, abyste sami zůstali vnitřně stabilní – pokud cítíte, že ztrácíte nervy, na chvíli se odmlčte a počítejte do deseti. Vaše reakce je pro dítě vzorem.

Další jednoduchou technikou je tisk z přírodnin – listy, šišky, korkové zátky nebo bramborová razítka. Bramboru rozkrojte, vyřežte do ní tvar (srdce, hvězdu, kolečko) a dítě tiskne na papír. Zde se soustřeďte na tlak – děti často razítko mačkají příliš silně, a tvar se tak rozmáčkne. Ukažte, že stačí jemně přitisknout a zvednout rovně. Vyvarujte se také příliš husté barvě – pokud je barva na razítku moc, otiskne se jen barevná skvrna bez tvaru. Před každým otiskem nechte razítko krátce okapat.

Zaměřte se na zóny, kam se miminko dostane nejdříve Největší pozornost věnujte místům, kde se dítě pohybuje nejčastěji – obývací pokoj a kuchyně. V obýváku zabezpečte ostré rohy nábytku silikonovými chrániči, které se nasazují snadno a bez vrtání. Ujistěte se, že jsou pevně uchyceny, jinak je dítě strhne. Poličky a knihovny připevněte ke zdi pomocí úchytů proti pádu. I nízká knihovna s těžkými knihami může být při šplhání nebezpečná. Kabelové prodlužovačky srolujte a upevněte ke zdi nebo pod koberec, aby je dítě nemohlo vytáhnout. Zásuvky zakryjte krytkami, ale vybírejte takové, které se těžko otevírají – mnohé dětské ruce si s nimi poradí.