Než koupíte první botičky, změřte nohu odpoledne

Šířka je stejně důležitá jako délka. Kraj boty nemá tlačit na malíkovou hranu, ale zároveň se prsty nesmí rozlézat přes okraj podrážky. Vyzkoušejte, zda se dá bota nazout bez násilí a zda po vyzutí nezůstávají na noze červené otlaky. Podrážka musí být ohebná v místě, kde se noha ohýbá při došlapu — tedy v přední třetině. Tuhá podrážka nutí batole našlapovat po celé ploše a brzdí přirozený pohyb.

Nechte telefon o víkendu v jiné místnosti, než kde spíte a jíte. Nabíječku nechte v chodbě nebo v kuchyni, ne u postele. Ráno tak nesáhnete po telefonu jako první. Místo toho si připravte něco, co vás zaměstná hned po probuzení: knížku, noviny, kávu na balkoně, krátkou procházku. Pokud máte rodinu, domluvte se, že hodinu po snídani bude telefon odložený u všech. Děti se učí nápodobou, ne příkazy.

Když se odrážení změní v jíz

Měření dělejte doma, ale ne ráno. Noha přes den trochu otéká, takže ranní míra bývá menší než ta, se kterou bude dítě v botě skutečně chodit. Položte papír na podlahu, postavte dítě na něj celou vahou, patu opřete o zeď nebo o hranu a obkreslete obrys. Změřte vzdálenost od paty k nejdelšímu prstu. Postup zopakujte u obou nohou — často se liší o několik milimetrů a vždy se řídíte tou delší.

Stavění z kostek nebo z přírodnin učí odhadu a porovnávání. Dítě staví věž a má za úkol postavit druhou, která bude vyšší, nižší nebo stejně vysoká. Potom obě změří – třeba provázkem. Učí se tak, že výška není totéž co počet kostek. Dospělý by neměl říkat „to je špatně", ale ptát se: „Která je vyšší? Jak to poznáš?" Otázka nutí dítě přemýšlet, zatímco odpověď ho jen pasivně opravuje.

Bota má držet na patě. Zatáhněte za jazyk a zkuste dítěti stáhnout botu z paty, aniž byste rozvázali nebo rozepnuli zapínání. Pokud povolí, bude při chůzi sjíždět a dítě bude mít prsty namačkané vepředu. Uzavírání suchým zipem je pro batole praktičtější než tkaničky, protože oblečení zvládne samo a nemusíte u každého obouvání klečet na podlaze. Kvalitní materiál znamená, že bota dýchá a zároveň odpuzuje vodu; kožené boty bez úpravy promočí první kaluž, ale přílišná nepromokavá vrstva zase brání odpařování potu.

Kolik kostek zbývá? Konkrétní hry, které fungují Klasická hra s kostkou je nejlepší začátek. Dítě hodí kostkou, spočítá tečky a posune figurku. To je nácvik přiřazování množství k číslu. Pozor na častou chybu: dospělý hází za dítě nebo napovídá. Nechte ho, ať si tečky spočítá prstem. Když se splete, neopravujte hned. Řekněte: „Ukaž mi, jak jsi to počítal." Dítě si chybu často najde samo a tím si číslo zafixuje lépe než z deseti příkladů.

U her na rozvoj matematických představ platí tři zásady. První: hra musí mít jasná pravidla, ale nesmí být o výkonu. Druhá: střídejte činnosti po pěti až deseti minutách, pozornost malých dětí je krátká. Třetí: nikdy nekomentujte výsledek slovy „ty jsi ale šikovný". Chvalte postup: „Všiml jsem si, že jsi počítal po jedné." Dítě tak ví, co přesně má dělat příště. Pokud ho hra přestane bavit, skončete dřív, než se začne nudit. Matematika se nemá stát trestem.

Při prvních jízdách běžte vedle kola, ne za ním. Držte dítě za rameno nebo za část rámu, ne za řídítka. Řídítka potřebujete volná, aby se dítě samo učilo korigovat směr. Jakmile ucítíte, že jede samo, pusťte. Nebraňte pádu – pokud dítě ztratí rovnováhu, nechte ho dojet do zastavení nebo sesednout. Chytat ho za ruku za jízdy je nebezpečné pro vás i pro něj.

Pohybové hry rozvíjejí prostorové představy, které jsou základem geometrie. Dítě skáče po jedné noze dopředu, dozadu, vpravo, vlevo. Dospělý říká směr a dítě ho provádí. Později přidáme pokyn: „Udělej tři kroky vpřed a dva vzad." Dítě musí sledovat jak směr, tak počet. Typická chyba je příliš mnoho pokynů najednou. Začněte jedním, teprve když ho dítě plní automaticky, přidejte druhý.

Nejčastější chyby: kupovat boty s velkou rezervou na dopředu, spoléhat na číslo uvedené výrobcem, které se mezi značkami liší, a vybírat podle vzhledu bez vyzkoušení. Stejně chybné je brát boty po starším sourozenci — obnošená stélka už má tvar cizí nohy. Boty kontrolujte každých šest až osm týdnů, protože noha batolete roste skokově. Když dítě začne zakopávat, stěžovat si na tlak nebo si boty samo sundávat, je čas měřit znovu. Nové boty noste nejdřív na kratší vycházky, ne na celý den.

Jak má bota sedět na noze K naměřené délce přidejte nadměrek přibližně 8 až 12 milimetrů. U batolat, která ještě hodně padají a noha se v botě posouvá, se vyplatí horní hranice. Nadměrek se neposuzuje odhadem, ale hmatem: stiskněte špičku zvenku, prstem nahmatejte konec nejdelšího prstu a zkuste, zda se mezi prst a špičku vejde váš malíček nebo asi centimetr šířky. Pokud se tam nevejde nic, bota je malá. Pokud se noha v botě posouvá o úložné prostory v malém bytěíc než dva centimetry, bota je velká a dítě v ní zakopává.