Nátěr, nebo olej: čím ochránit terasová prkna před vodou a kluzem

Terasa z prken dřív nebo později zšedne, nasákne vodou a v zimě začne klouzat. Rozhodující není značka přípravku, ale to, jestli zvolíte nátěr, nebo olej, a jak povrch připravíte. Špatná příprava zničí i drahý prostředek, zatímco poctivé obroušení a správné nanesení zachrání i levnější variantu.

U diagonálního kladení se doporučuje zmenšit rozteč nosníků přibližně o deset až patnáct procent oproti rovnému směru. Důvod je prostý: deska leží přes více nosníků pod úhlem, ale zatížení se přenáší jinak a vzniká větší riziko průhybu. Mezi deskami nechte mezeru odpovídající materiálu – u dřeva se řídí vlhkostí při montáži, u kompozitu výrobcem předepsanou dilataci. Nikdy desky nedotahujte napevno k sobě. V úhlopříčce se tepelná roztažnost projevuje jinak než v rovném směru, a pokud není co ustoupit, desky se začnou kroutit.

Voda musí mít kam odtéct. U pergoly přisazené ke zdi se špatně řeší spád do stran, protože překáží okap. Zkontrolujte, zda je střecha vyspádovaná od domu, ne do domu. Ideální je mírný sklon do strany, kde můžete osadit okapový žlab a svod. Pokud pergola žádný žlab nemá, voda stéká po trámu přímo na terasu, podmáčí dlažbu a postupně ničí i práh domu. Žlabů je mnoho typů, ale vždy platí: čím delší vodorovný úsek, tím větší průměr a tím častěji čistit listí.

Poslední věc, kterou lidé podceňují, je půda pod terasou. Zhutněný podsyp a štěrk zpomalují růst a rostliny pak hynou nebo rostou křivě. Vykopejte výsadbovou jámu dostatečně širokou, prokořeňte okolní zeminu a po výsadbě mulčujte. Plot tak dosáhne požadované výšky rovnoměrně a nebude vás nutit k opravám, které soukromí stejně nevrátí.

U oleje platí, že méně je více. Naneste tenkou vrstvu hadrem nebo štětcem, nechte vsáknout a přebytek po 20 až 30 minutách setřete. Druhá vrstva se přidává jen tam, kde je prkno ještě suché. Tlustá vrstva oleje zůstane na povrchu, lepí se a chytá na boty. U nátěru je postup opačný: dvě až tři slabé vrstvy, mezi nimi přebrousit jemným papírem a odstranit prach. Silná vrstva praská a odlupuje se v celých plátech.

Jak postupovat při určování hloub

Mechanické triky, které fungují okamžitě Jakmile se začne tvořit hustá pěna, nezakrývejte hrnec poklicí. Přikrytý hrnec pěnu nasměruje vzhůru a přetečení je téměř jisté. Místo toho vezměte lžíci nebo jemný cedník a pěnu seberte, případně ji stáhněte na okraj a odeberte. Dalším spolehlivým opatřením je přidat do vroucí vody trochu studené vody nebo snížit teplotu. Tím se vaření na chvíli utiší a pěna klesne.

Nejdřív zjistěte, co na prknech vlastně je. Pokud se loupe starý film, jde o nátěr a musí se odstranit. Pokud prkno poškrábáním nezešedne do hloubky, ale jen ztratí lesk, je to olej a stačí ho obnovit. Vodou zkuste, zda povrch nasákne. Když voda zůstane na povrchu v kapičkách, prkno je ještě chráněné a není třeba nic dělat.

Údržba rozhoduje o tom, jak dlouho ochrana vydrží. Olejovaná terasa se obnovuje jednou za rok až dva, nátěr vydrží tři až pět let, ale nesmí se přetírat, dokud stará vrstva drží. Každé jaro prkna umyjte, zkontrolujte šrouby a mezery, kterými odtéká voda. Když voda zůstává stát v prohlubních, dřevo tam začne černat a hnít dřív než jinde. Nejčastější chyba je nátěr na vlhké nebo špinavé prkno, druhá je příliš tlustá vrstva. Obě vedou ke stejnému výsledku: ochrana se oloupe a terasa klouže víc než předtím.

Výška rozhoduje o světle i o pocitu stísněnosti Výška plotu se neřídí jen tím, co chcete skrýt. Rozhoduje hlavně orientace posezení vůči světovým stranám. Plot vyšší než 180 cm na jižní nebo západní straně zastíní terasu už kolem čtvrté hodiny odpoledne. Na severní straně naopak vyšší stěna nevadí, protože jen cloní chladný vítr. Praktická výška pro sezení je 160 až 180 cm, u nižšího posezení stačí 120 až 140 cm. Nad 200 cm už plot působí jako tunel a brání proudění vzduchu, takže se na terase drží vlhko.

Základní pravidlo pro vzdálenost vychází z budoucí šířky plotu, ne z velikosti sazenice. Pokud dospělý plot dosáhne šířky 1,5 metru, potřebuje od obrubníku terasy alespoň 80 až 100 cm. U volně rostoucích keřů bez pravidelného řezu počítejte ještě o 30 cm víc. Menší odstup má smysl jen u zakrslých druhů, které držíte střihem do šířky 60 cm.

U těstovin, rýže nebo luštěnin se vyplavování pěny často zhoršuje solí přidanou příliš brzy. Sůl zvyšuje hustotu vody a podporuje tvorbu bublin. Solte až ve chvíli, kdy voda vře a pěna se přestala tvořit, nebo těsně před koncem vaření. U luštěnin navíc pomůže namočení přes noc a slití vody, ve které se máčely. Odstraníte tím část látek, které pěnu vytvářejí.