Muchomůrka jedlá nebo smrtelná: podle čeho je rozlišíte

Podle typu těsta se mění i technika šlehán

Jak olej nepřepálit a kdy ho vyměn

Druh tuku také hraje roli. Pro vysoké teploty se hodí oleje s vyšším bodem přepálení, jako je řepkový, slunečnicový nebo arašídový. Máslo a olivový olej za studena lisovaný se na hluboké smažení nehodí, protože se přepalují už při nižších teplotách a hořknou. Pokud chcete kůrku opravdu křupavou, smažte v menším množství oleje, ale tak, aby byla potravina ponořená alespoň do poloviny. Nepřeplňujte pánev ani hrnec – každý kus potřebuje prostor, jinak teplota prudce klesne a obal se nasákne.

Po koupeli se neosušujte prudce ručníkem. Nechte vodu vsáknout a přirozeně odpařit, zabalíte-li se do osušky, těkavé látky se odpaří dřív, než proniknou. Dopřejte si deset minut klidu vsedě nebo vleže. Pokud cvičíte dech pravidelně před každou bylinnou koupelí, rozdíl poznáte během jednoho až dvou týdnů: koupel víc hřeje, méně vysušuje a celkový pocit je klidnější.

Bylinná koupel působí na kůži a sliznice přes teplo, vodu a těkavé látky. Účinek se ale neodehrává jen na povrchu. Rozhoduje, v jakém stavu do vany vstoupíte. Pokud přijdete s mělkým, zrychleným dechem a staženým hrudníkem, tělo zůstává v pohotovosti a příjem látek z bylin je menší. Několik minut vědomého dýchání před koupelí tento stav obrátí.

Hygiena je stejně důležitá jako suroviny. Mixér i nádoby důkladně umyjte horkou vodou, zbytky staré přesnídávky mohou způsobit rychlé zkažení. Jablka před loupáním omyjte pod tekoucí vodou a otřete. Pokud jablka pocházejí z vlastní zahrady, překontrolujte je, zda nemají červivá místa nebo plíseň. Napadená místa vykrojte velkoryse, ne jen povrchově. Pro kojence nepoužívejte jablka s neodstranitelnými skvrnami.

Začněte tím, že si plodnici vyndáte celou z půdy, i s bází třeně. Právě tam se skrývá nejdůležitější rozlišovací znak. Muchomůrka zelená a příbuzné smrtelně jedovaté druhy mají na bázi pochvu, tedy blanitý obal, do kterého je třěň jakoby vsunutá. Pochva bývá často zasypaná hlínou, takže ji přehlédnete, pokud houbu jen vykroutíte a necháte bázi v zemi. Vykopejte ji opatrně rukou nebo nožem a pochvu si prohlédněte.

Prsten, pochva a barva lupenů rozhodují společně Druhým znakem je prsten na třeni. Jedlá muchomůrka růžovka má prsten výrazný, blanitý a na okraji často vroubkovaný, kdežto muchomůrka zelená má prsten hladký, převislý a blanitý také, takže samotný prsten nestačí. Třetím znakem jsou lupeny. Růžovka je má v mládí růžové až červenavé, později tmavnou, kdežto jedovaté druhy je mají stále čistě bílé. Barva lupenů se ale mění s věkem, proto kontrolujte vždy lupeny u několika plodnic různého stáří.

Praktický postup při sběru: houbu vezměte do ruky, otočte ji, prohlédněte lupeny, prsten i pochvu. Pokud některý znak nesedí nebo si nejste jisti, nechte ji v lese. Nikdy nemíchejte neznámé druhy do košíku s ostatními houbami, protože i dotyk jedovaté plodnice s jedlou nic nezpůsobí, ale záměna při čištění doma už ano. Domácí „test" vařením, solí, stříbrem nebo cibulí nefunguje a je nebezpečný mýtus. Jedovaté látky se teplem nerozloží.

Jak dech před koupelí provést prakticky Postup je jednoduchý. Posaďte se na okraj vany nebo na židli v koupelně. Zavřete oči a dýchejte nosem. Nádech veďte do břicha, výdech nechte plynout pomalu, asi dvakrát delší než nádech. Počítejte do čtyř na nádech a do šesti až osmi na výdech. Vydržte tři až pět minut. Teprve pak vstupte do připravené vody. Byliny přidejte až do napuštěné vany, aby se těkavé látky nevyvětraly při napouštění.

Nejčastější chybou je dýchání do hrudi a zadržování dechu. Tím se tělo naopak aktivuje a koupel pak působí jen jako horká voda. Další chybou je příliš horká voda. Nad 40 °C dráždí kůži a nutí k povrchnímu dýchání, čímž se celý přínos ztrácí. Vyhněte se také silným olejům nebo citrusovým vůním těsně před koupelí, mohou dráždit sliznice a přebít jemný účinek bylin.

Rozeznat jedlou muchomůrku od smrtelně jedovaté je jedna z nejzrádnějších disciplín houbaření. Mnoho lidí si myslí, že muchomůrka zelená je jasně zelená a muchomůrka růžovka jasně růžová. V terénu ale barvy blednou, plodnice bývají ohlodané od slimáků nebo promočené deštěm a rozdíl se smazává. První pravidlo proto zní: nikdy nespoléhejte na jediný znak. Rozhoduje vždy kombinace více znaků pohromadě.

Typická chyba je spoléhat na to, že jedovatou muchomůrku poznáte podle barvy klobouku. Muchomůrka zelená může být olivově zelená, ale také žlutozelená, šedozelená nebo téměř bílá. Muchomůrka jízlivá bývá bílá a muchomůrka citrónová žlutá. Všechny tři jsou smrtelně jedovaté. Naopak jedlá muchomůrka růžovka má klobouk šedohnědý až hnědý s růžovým nádechem, ale staré plodnice mohou být vybledlé do šeda. Barva klobouku je tedy pouze orientační, nikdy ne rozhodující.