Mokré dřevo při topení: chyba, která vás stojí teplo i komín
Klepnutí, váha a chování v ohni prozradí víc než odh
Dehet v komínové trubce nevzniká náhodou. Je to přímý důsledek toho, jak se v kamnech nebo kotli spaluje dřevo a jaká je teplota spalin v místě, kde už mají opouštět komín. Když spaliny vycházejí příliš studené, vodní pára kondenzuje a spolu s nespálenými organickými látkami vytváří lepkavou vrstvu. Ta se postupně mění na tvrdý dehet, zužuje průchod a zvyšuje riziko požáru sazí. Řešení není v žádném zázračném přípravku, ale v několikrát denně opakovaných návycích obsluhy.
Teplota spalin se měří v místě, kde spaliny opouštějí spotřebič nebo vstupují do komína. Pro běžné dřevěné kotle a kamna se bezpečné pásmo obvykle pohybuje zhruba mezi 150 a 250 °C podle typu spotřebiče a konstrukce komína. Pod touto hranicí hrozí kondenzace, nad ní zase zbytečné ztráty tepla a namáhání materiálu. Teploměr na kouřovodu není zbytečnost, ale nejlevnější zpětná vazba, kterou můžete mít. Sledujte ho při každém přiložení a porovnávejte s tím, rady pro rekonstrukci co se děje v topeništi.
Sklo na dvířkách čistěte až po vychladnutí. Použijte hadřík a prostředek na čištění sklokeramiky, případně pastu z jedlé sody a vody. If you have any issues with regards to where by and how to use úLožNé prostory V Malém bytě, you can get hold of us at our own internet site. Nikdy nestříkejte čisticí prostředek na horké sklo – může prasknout. Pokud se sklo zanáší i po vyčištění, zkontrolujte, zda správně funguje přívod sekundárního vzduchu a zda těsní dvířka. Zanesené sklo často znamená, že kamna nedostávají dost vzduchu, nebo že topíte příliš vlhkým dřevem.
Vlhkost dřeva rozhoduje o tom, kolik tepla skutečně dostanete z každého polena. Voda v palivu se musí nejdřív odpařit a teprve pak může hořet vlastní dřevo. Každé kilo vody v polenu pohltí část energie, kterou jste zaplatili. Prakticky to znamená, že mokré dřevo hřeje málo, hoří neochotně a většina energie odchází komínem. Zároveň se do spalin dostává vodní pára, která v chladnějších částech kouřovodu kondenzuje a spolu s dehtem vytváří lepivý nános. Ten snižuje tah, zvyšuje riziko požáru sazí a časem může poškodit i samotný komín.
Hoření dřeva není jediný děj, ale sled na sebe navazujících fází, které se navzájem podmiňují. Když přiložíte sirku k polenu, teplo nejprve odpaří vodu z povrchu. Teprve když vlhkost klesne, začne se dřevo rozkládat teplem a uvolňovat hořlavé plyny. Ty se vznítí a vytvoří plamen. Tuhý zbytek — dřevěné uhlí — hoří pak dlouho a bez plamene. Kdo tohle pořadí zná, přestane se divit, proč mokré dřevo „nechce chytit" a proč silné poleno uhasíná, i když je v peci dost vzduchu.