Mezera u zdi u dřevěného roštu, která ničí celý balkon
Truhlíky na zábradlí drží jen tehdy, když mají držák pevně přišroubovaný k zábradlí, ne jen zaháknutý. Šrouby dotáhněte a zkontrolujte, zda se držák neviklá – povolený spoj se při nárazu větru rozkýve a truhlík vypadne i s květináčem. Truhlíky stojící na podlaze postavte ke zdi, ne doprostřed, a mezi ně a zeď vložte něco, co brání posunu, například dřevěnou lištu přišroubovanou k podlaze. Samotný květináč v truhlíku dosypte substrátem do tří čtvrtin a rostlinu přivažte k opoře – těžiště níž znamená menší páku na truhlík.
Než začne mrznout, zkontrolujte drenáž. Otvory na dně musí být průchodné a na dně má být vrstva keramzitu nebo hrubého štěrku. Rostlina nesmí stát ve vodě, jinak kořeny uhynou dřív než mrazem. Substrát používejte hrubší, s pískem a bez rašelinné složky, která v zimě drží vlhkost. Zalévejte jen za bezmrazých dnů a jen tolik, aby půda nevyschla úplně. Přemokření je nejčastější chyba, která přezimující truhlík zničí.
Spád je druhá věc, která se často zanedbá. Rošt musí být uložený tak, aby voda odtékala směrem od zdi k volnému okraji balkonu, a to v mírném sklonu, obvykle kolem jednoho až dvou procent. Když je rošt v rovině nebo dokonce nakloněný ke zdi, voda se zastaví u fasády, prosákne spárami a zůstane v podloží. Zkontrolovat to jde jednoduše vodováhou položenou na nosníky, případně litím malého množství vody a pozorováním, kam skutečně odtéká. Podkladové podložky pod nosníky je nutné volit v různých výškách, aby se sklon dal nastavit, a neřešit ho podkládáním desek nebo kusů překližky.
Kam s kočárkem, aby šel ven jedním tah
Posypová sůl je zrádná tím, že na koberci zůstává v podobě bílých skvrn a krystalů. Obyčejná voda je rozpustí, ale pokud ji necháš zaschnout, sůl zůstane ve vláknech a postupně je narušuje. Proto koberec po zimě propláchni vlažnou vodou dvakrát, jednou na začátku a jednou po vyčištění, a pokaždé ho nech důkladně uschnout. U venkovních koberců z přírodních vláken, jako je juta nebo kokos, počítej s delším sušením a nepoužívej příliš mnoho vody, jinak začnou plesnivět.
Co funguje v praxi a kde vznikají chy
Mezi typické chyby patří utěsňování mezery u zdi silikonem, pokládání desek přímo na beton bez nosníků a podložek, používání nevhodného dřeva bez impregnace a zanedbání čištění spár. Rošt je potřeba alespoň dvakrát ročně zbavit listí a nečistot, zejména na podzim, a po každém vydatném dešti zkontrolovat, zda voda skutečně odtéká. Pokud se pod deskami drží vlhkost i po správném spádu a mezeře, pomůže větší vzdálenost od zdi a vyšší podložky, které zajistí lepší proudění vzduchu.
První plíseň vzniká tam, kde se voda zdrží přes noc První plíseň se obvykle objeví na spodní straně desek a na nosnících, ne na horní ploše, kterou vidíte. Pozná se podle šedozelených skvrn, tmavých proužků podél spár a charakteristického zatuchlého zápachu. Nejčastěji se to stane tam, kde se voda zdrží přes noc, tedy u zdi, v rozích a v místech, kde se desky dotýkají podkladu. Jakmile se plíseň objeví, nestačí ji jen setřít. Je potřeba rošt rozebrat, nechat dřevo vyschnout, ošetřit ho vhodným prostředkem proti plísním a odstranit příčinu, jinak se vrátí během několika týdnů.
U zdi nechte mezeru alespoň dva až tři centimetry. Pokud rošt přitlačíte přímo na omítku nebo na fasádu, voda, která po ní steče při dešti, nemá kam odtéct a zůstává v drážce mezi prknem a zdí. Tam se drží vlhkost, listí a prach a dřevo začne černat odspodu. Mezeru nevytvářejte jen na jedné straně, ale po celém obvodu, tedy i u bočních stěn a u zábradlí. Malá mezera funguje i jako větrací štěrbina, díky které pod roštem proudí vzduch a povrch desek rychleji schne.
Dřevěný rošt na balkoně vypadá jako hotová věc během hodiny, ale první vážné problémy se objeví nejčastěji na jaře, kdy se pod ním objeví tmavé mapy a zatuchlý pach. Většina z nich přitom vzniká kvůli dvěma chybám, které se dají snadno odstranit ještě před pokládkou: chybějící mezera u zdi a špatný spád. Nejde o estetiku, ale o to, kudy má voda odtékat a kudy má proudit vzduch.